Přeskočit na obsah

Bučovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městu na Moravě. Další významy jsou uvedeny na stránce Bučovice (rozcestník).
Bučovice
Náměstí Svobody s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 2023
Náměstí Svobody s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 2023
Znak města BučoviceVlajka města Bučovice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBučovice
Obec s rozšířenou působnostíBučovice
(správní obvod)
OkresVyškov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°8′56″ s. š., 17°0′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 891 (2024)[1]
Rozloha31,19 km²[2]
Nadmořská výška230 m n. m.
PSČ685 01
Počet domů1 791 (2021)[3]
Počet částí obce5
Počet k. ú.5
Počet ZSJ12
Kontakt
Adresa městského úřaduJiráskova 502
685 01 Bučovice
posta@bucovice.cz
StarostaJiří Horák (KDU-ČSL)
Oficiální web: www.bucovice.cz
Bučovice na mapě
Bučovice
Bučovice
Další údaje
Kód obce592943
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bučovice (německy Butschowitz) jsou město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 29 km východně od Brna na severním okraji Ždánického lesa, v nadmořské výšce 226 m n. m. Městem protéká řeka Litava. Žije zde přibližně 6 900[1] obyvatel. Sousedními obcemi sídla jsou Rašovice, Bohaté Málkovice, Nevojice, Letonice, Kojátky, Křižanovice, Mouřínov a Ždánice. Město je členem sdružení Dobrovolný svazek obcí Ždánický les a Politaví. Jedná se o vinařské město ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Přední vinohrady, Stará hora, Baračka, Hakrle, Široké vinohrady).

Název

[editovat | editovat zdroj]

Na osadu bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel (bylo zakončeno na -ici). Jeho základem bylo osobní jméno Budeš či Budšě nebo Budeč či Budčě nebo Buč (nedokonalý pravopis nejstarších zápisů nedovoluje rozhodnout přesně). Tato jména byla domáckými podobami některého jména obsahujícího -bud- (např. Budimír, Budislav, Drahobud). Obyvatelské jméno tedy označovalo lidi poddané nositeli příslušného jména.[4] Židovský název města v hebrejštině zní בודשפיץ.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Historická mapa Bučovic z roku 1860
Panorama Bučovic a okolní krajiny z výšky 500 m

Nejstarší historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o Bučovicích (Budeshewicz, Budisswitz – není však jisté, zda se nejedná o Budišovice), jako o majetku rodu Benešovců, se objevily v roce 1322 na listině Velehradského kláštera. Je však téměř jisté, že historie města je podstatně starší, o čemž svědčí nález základů velkého románského kostela, postaveného jednou z předních kamenických hutí raného středověku. Vznik městečka se tak dá pravděpodobně datovat již do 12. století. Bučovice ležely na důležité cestě z Brna do Uher, což prospívalo obchodu. Na druhou stranu však tato poloha přispívala k častým vojenským vpádům.

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině 15. století se tak například zmocnil bučovické tvrze uherský král a rakouský vévoda Matyáš Korvín. Majitelé Bučovic se často střídali a jednotné panství se podařilo vytvořit až na počátku 16. století spojením bučovického a nemotického statku v rukou Tase z Ojnic.[5] Od té doby se městečko utěšeně rozvíjelo, prosperovala řemesla, byly vysazeny vinohrady, dařilo se rybníkářství (v okolí města bylo založeno více než 30 rybníků). O rozvoj Bučovic se značně zasloužil, toho času snad nejbohatší moravský aristokrat, Jan Černohorský z Boskovic. Tento nový majitel, jenž zdědil panství v roce 1571, se při budování svého sídla nerozhodl pro přestavbu bučovické tvrze, ale započal s budováním zcela nové renesanční rezidence. V nevelkém městečku tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z nejhodnotnějších renesančních zámků v českých zemích. Smrtí Jana Šembery došlo k vymření starého moravského rodu v mužské linii. Obě Šemberovy dcery (Anna a Kateřina) se provdaly za Lichtenštejny. Anna si vzala za muže Karla z Lichtenštejna a stala se tak první kněžnou z Lichtenštejna, Kateřina, jíž později Bučovice připadly, se vdala za jeho Karlova bratra Maxmiliána. Obrovský rodový majetek tak připadl Lichtenštejnům a od té doby je osud města spojeny právě s tímto rodem, jenž významně přispěl k rozvoji Bučovic.

V roce 1600 získali obyvatelé městečka od Maxmiliána z Lichtenštejna osvobození od vrchnostenských robot a navíc obdrželi právo vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie.

Třicetiletá válka

[editovat | editovat zdroj]

V 17. století zasáhla Bučovice třicetiletá válka. V roce 1620 bylo město vypáleno Uhry. Největší vojenské střetnutí však zažilo roku 1645, dne 22. června přitáhl od Brna oddíl asi 500 Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se dobýt i zámek, ten byl však ubráněn bučovickými měšťany, vrchnostenskými úředníky, myslivci a služebnictvem. Téměř polovina Švédů při této vojenské akci zahynula, zbytek pak odtáhl na Brno.

18. století

[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský rozvoj zaznamenaly Bučovice na počátku 18. století. V roce 1725 zde již existoval mlýn, pivovar, cihelna, kořalna, koželužna a tři sýpky. Městečko též disponovalo právy dvou trhů, k nimž postupem času přibyla další. Již od 17. století zde také fungovala řada cechů, například ševcovský, stolařský, pekařský, krejčířský, tkalcovský, zednický, kovářský, toufarský a další. Právě toufaři pak město proslavili výrobou fajánsové keramiky. Velmi významná byla i výroba bednářská.

19. století

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1830 působilo v Bučovicích 28 bednářských mistrů, ti každoročně vyrobili přibližně tisíc věder na víno, která se vyvážela nejčastěji do Rakous. Počátek průmyslové revoluce je pak spojen především s rozvojem textilní výroby, jež vyvrcholila ve 40.–60. letech 19. století. Tehdy pracovalo v Bučovicích a okolí přibližně dva tisíce zaměstnanců na jednom tisíci až patnácti stech stavech. Výroba byla v té době koncentrovaná především v rukou židovských průmyslníků, kteří se však od šedesátých let začali přesouvat do Brna, což přispělo k úpadku tohoto odvětví v Bučovicích. Novým odvětvím, které se ve městě značně rozšířilo, byla dřevařská a nábytkářská výroba – v závodech Davida Druckera zahájilo v roce 1894 výrobu 300 dělníků.

Spontánní manifestace 1918

Druhá polovina 19. století se nesla v duchu rozvoje společenského a spolkového života. V roce 1862 byl v Bučovicích založen například pěvecký spolek Hvězda, 1870 Spolek divadelních ochotníků, 1890 Spolek katolických tovaryšů a v roce 1892 Sokol. Od roku 1850 byly Bučovice též sídlem okresního soudu. Pro rozmach města pak bylo velmi důležité založení reálky (později reálného gymnázia) v roce 1902, o jehož vybudování se zasloužil především významný moravský politik baron Otakar Pražák. Město se utěšeně rozvíjelo až do první světové války.

Československo

[editovat | editovat zdroj]

Za první republiky na tento rozvoj úspěšně navázalo. Dne 17. listopadu 1920 se Bučovice poprvé rozzářily elektrickým osvětlením napájeným proudem z elektrárny v Oslavanech. V roce 1926 pak byla zbudována Sokolovna, která přispěla k pozvednutí tělovýchovy i společenského dění. Nová kasárna byla v předtuše válečného konfliktu dokončena v roce 1938. Rozkvět města byl zastaven vypuknutím druhé světové války. V březnu 1939 město obsadila německá armáda.[6] Židovské obyvatelstvo bylo odvlečeno do koncentračních táborů, mnoho občanů Bučovic bylo totálně nasazeno na nucené práce a značná část bučovického průmyslu byla přeorientována na válečnou výrobu. Mír nastal pro Bučovice 28. dubna 1945, kdy byly osvobozeny 180. střeleckou divizí II. ukrajinského frontu Rudé armády.

Po skončení války bylo obtížné navázat na předválečný rozvoj, přesto však byly 5. a 6. července 1947 položeny základní kameny nových bučovických základních škol, z nichž ZŠ 710 byla dokončena o dva roky později, ZŠ 711 pak za dalších devět let. V roce 1952 pak byla v Bučovicích založena Střední zemědělská technická škola, později Střední ekonomická škola, v současné době Obchodní akademie. V poválečném období až do Sametové revoluce průmyslu ve městě dominovala dřevařská výroba, přičemž nejvýznamnější postavení zaujímaly UP závody, koncernový podnik, v té době největší výrobce nábytku v Československu.[7][8]

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 se ve městě rozvíjí zejména strojírenství a na dřívější tradice textilnictví navazuje výroba netkaných textilií. V Bučovicích a blízkém okolí se dále nachází výroba potravinářská a zemědělská. Město spadá do vinařské oblasti Morava Velkopavlovické podoblasti a rozprostírá se zde několik hektarů vinic. V prostorách zámku se vždy v polovině května pořádá ochutnávka vín, druhá největší v Česku.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Farní budova
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Židovský hřbitov

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6 439  obyvatel. Z nich bylo 3 173  mužů a 3 266 žen. Průměrný věk obyvatel města dosahoval 41,8 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo ve městě 6 396 lidí. Nejvíce z nich (16,3 %) bylo obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,6 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,4 %. Z celkem 5 459 občanů města starších 15 let mělo 35,2 % vzdělání střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 10,1 % a bez vzdělání bylo 0,4 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3 068 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 90 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 72,9 % patřilo mezi zaměstnance, 2,9 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48 % občanů nebylo ekonomicky aktivních (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[9] Úhrnem 2 857 obyvatel města (což je 44,7 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1 587 obyvatel bylo Moravanů a 77 Slováků. Celých 2 865 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.[9]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[10]

Místní části (rok přičlenění k obci[10]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Bučovice 2856 2990 3063 3204 3251 3158 3077 3493 3544 3702 4328 4354 4453 4431
část Černčín (1976) 345 411 399 446 514 485 470 466 446 380 344 278 292 348
část Kloboučky (1976) 548 618 625 618 679 735 760 676 652 581 540 490 507 517
část Marefy (1986) 418 382 392 396 429 501 522 445 444 412 379 317 331 357
část Vícemilice (1960) 685 747 726 763 858 831 813 830 816 775 804 726 738 743
celá obec 4852 5148 5205 5427 5731 5710 5642 5910 5902 5850 6395 6165 6321 6396
Počet domů část Bučovice 356 368 390 434 525 537 642 751 940 732 749 796 825 932
část Černčín (1976) 69 74 78 87 101 104 123 133 125 125 114 132 145 149
část Kloboučky (1976) 97 102 107 116 131 137 153 172 175 164 152 177 187 192
část Marefy (1986) 76 78 82 86 92 93 106 123 119 117 116 123 129 134
část Vícemilice (1960) 116 124 133 145 168 178 198 228 - 213 219 241 251 258
celá obec 714 746 790 868 1017 1049 1222 1407 1359 1351 1350 1469 1537 1665
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Náboženský život

[editovat | editovat zdroj]

Obec je sídlem římskokatolické farnosti Bučovice. Ta je součástí děkanátu Slavkov – Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Místním knězem je P. Tomáš Fránek, administrátor.[11] Při censu prováděném v roce 2011 se 1 465 obyvatel obce (23 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 984 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 836 obyvatel k římskokatolické církvi (13 % ze všech obyvatel obce), dále 3 k pravoslavné, 12 k Církvi československé husitské, 11 k českobratrským evangelíkům a 5 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 2 066 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 865 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[9]

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]
Radnice

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

Ve volebním období 2010–2014 byl starostou Radovan Válek. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce opětovně zvolen. Zastupitelé dále jednomyslně zvolili jako prvního místostarostu Jiřího Horáka (KDU-ČSL), který funkci zastával i v uplynulém volebním období, druhým se stal Michal Crhák (Volba pro město).[12] V březnu 2017 Radovan Válek na funkci rezignoval a 5. dubna téhož roku byl novým starostou zvolen dosavadní místostarosta Jiří Horák.[13]

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nacházejí dvě základní školy a základní umělecká škola. Byly zde i dvě střední školy: všeobecné gymnázium a Obchodní akademie, avšak od 1. července 2012 se rozhodnutím zastupitelstva JMK obě střední školy sloučily. Vznikl nový subjekt s názvem Gymnázium a Obchodní akademie Bučovice. Budova gymnázia na Součkově ulici čp. 500 byla postavena v roce 1902; budova OA na Komenského náměstí 211 pochází z konce 19. století.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází silnice I/50, Evropská silnice E50, Silnice II/431 a Vlárská dráha na které leží stejnojmenná stanice, na území města se ještě nachází železniční zastávka Marefy. Město obsluhují vlakové spoje linky S6 a R56 a autobusové spoje linky 156, 642 a 644 ty jsou zaintegrovány v IDS JMK.[14]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Bučovický zámek v srpnu 2023
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bučovicích.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Náměstí Svobody
    Náměstí Svobody
  • Budova radnice
    Budova radnice
  • Státní zámek Bučovice
    Státní zámek Bučovice
  • Nádvoří zámku
    Nádvoří zámku
  • Kašna na nádvoří zámku
    Kašna na nádvoří zámku
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
    Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Budova obchodní akademie
    Budova obchodní akademie
  • Židovský hřbitov v Bučovicích
    Židovský hřbitov v Bučovicích
  • Sportovní areál v Hájecké ulici
    Sportovní areál v Hájecké ulici
  • Letní vyhřívané koupaliště
    Letní vyhřívané koupaliště
  • Železniční stanice
    Železniční stanice

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 126, 127.
  5. ↑ Městys Brankovice [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ PAROBEK, Antonín. Pozor! Druhý cyklistický prapor! Okupace Bučovic 1939. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-03-13 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ SKLENÁŘ, Michal. Škodík: Když vidím UP Bučovice, je mi těžko u srdce. Vyškovský deník.cz [online]. 2007-07-06 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ DAŇKOVÁ, Petra. Nábytkářský podnik v Bučovicích zatím dál chátrá. Vyškovský dneík.cz [online]. 2011-02-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Bučovice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Bučovice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ HRBÁČ, Adam. Bučovice povede další čtyři roky Radovan Válek. A místostarostové: Horák a Crhák. Vyškovský deník [online]. 2014-11-05 [cit. 2014-11-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ JELÍNKOVÁ, Adéla. Novým bučovickým starostou je Jiří Horák. Změnila se i Rada města. Vyškovský deník [online]. 2017-04-05 [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ Plan-site-jihovychod. IDSJMK [online]. [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ SKLENÁŘ, Michal. Dějiny židovské synagogy v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-02-01 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ HAŠKOVÁ, Martina. Miroslav Doležal hrál divadlo poprvé doma v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-04-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. 
  17. ↑ HAŠKOVÁ, Martina. Houslistu a rodáka z Bučovic Sokolu hrají i za hranicemi. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-05-23 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ Brno: Muzeum města Brna, 14.8.2014 [cit. 2015-02-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části města Bučovice
Části obce
Města, městyse, obce a vojenský újezd okresu Vyškov
Bohaté Málkovice • Bohdalice-Pavlovice • Bošovice • Brankovice • Bučovice • Dětkovice • Dobročkovice • Dražovice • Drnovice • Drysice • Habrovany • Heršpice • Hlubočany • Hodějice • Holubice • Hostěrádky-Rešov • Hoštice-Heroltice • Hrušky • Hvězdlice • Chvalkovice • Ivanovice na Hané • Ježkovice • Kobeřice u Brna • Kojátky • Komořany • Kozlany • Kožušice • Krásensko • Křenovice • Křižanovice • Křižanovice u Vyškova • Kučerov • Letonice • Lovčičky • Luleč • Lysovice • Malínky • Medlovice • Milešovice • Milonice • Moravské Málkovice • Mouřínov • Němčany • Nemochovice • Nemojany • Nemotice • Nesovice • Nevojice • Nížkovice • Nové Sady • Olšany • Orlovice • Otnice • Podbřežice • Podivice • Podomí • Prusy-Boškůvky • Pustiměř • Račice-Pístovice • Radslavice • Rašovice • Rostěnice-Zvonovice • Rousínov • Ruprechtov • Rybníček • Slavkov u Brna • Snovídky • Studnice • Šaratice • Švábenice • Topolany • Tučapy • Uhřice • Vážany • Vážany nad Litavou • Velešovice • Vyškov • Zbýšov • Zelená Hora • vojenský újezd Březina
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bučovice&oldid=23848617“