Madeleine Albrightová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
nový podrobný úvod - překlad anglické Wiki
Řádek 28: Řádek 28:
| ocenění = [[Řád Bílého lva]], občanská skupina, 1. třída, velkokříž (1997)<br>Národní ženská síň slávy (1998)<br>Freedom Award (1999)<br>Velká zlatá medaile MU (2000)<br>{{nowrap|Elizabeth Blackwell Award (2001)}}
| ocenění = [[Řád Bílého lva]], občanská skupina, 1. třída, velkokříž (1997)<br>Národní ženská síň slávy (1998)<br>Freedom Award (1999)<br>Velká zlatá medaile MU (2000)<br>{{nowrap|Elizabeth Blackwell Award (2001)}}
}}
}}
'''Madeleine Albrightová''' ([[přechylování|nepřechýleně]] ''Albright'', rozená '''Marie Jana Körbelová''', po roce 1945 ''Korbelová'';&nbsp;[[15. květen|15.&nbsp;května]] [[1937]] [[Praha]], [[Československo]]&nbsp;– [[23. březen|23.&nbsp;března]] [[2022]] [[Washington, D.C.]], [[Spojené státy americké]]) byla americká [[Politik|politička]] a&nbsp;[[diplomat]]ka, v letech 1997–2001 [[Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických|ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických]] ve druhé [[Bill Clinton|Clintonově]] [[Kabinet Spojených států amerických|vládě]], historicky první žena v tomto úřadu. Mezi roky 1993–1997 působila jako [[Velvyslanec Spojených států amerických při OSN|velvyslankyně USA při OSN]]. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování [[Severoatlantická aliance|NATO]] o země bývalého [[Východní blok|východního bloku]]. V květnu 2012 jí [[Barack Obama]] udělil [[Prezidentská medaile svobody|Prezidentskou medaili svobody]].<ref>{{Citace elektronického periodika
'''Madeleine Albrightová''' ([[přechylování|nepřechýleně]] ''Albright'', rozená '''Marie Jana Körbelová''', [[15. květen|15.&nbsp;května]] [[1937]] [[Praha]] – [[23. březen|23.&nbsp;března]] [[2022]] [[Washington, D.C.]], [[Spojené státy americké]])<ref>{{cite news|url=http://www.cnn.com/2013/05/27/us/madeleine-albright-fast-facts|title=Madeleine Albright Fast Facts|publisher=CNN|date=May 8, 2014|access-date=December 31, 2014|archive-date=September 30, 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200930232057/https://www.cnn.com/2013/05/27/us/madeleine-albright-fast-facts|url-status=live}}</ref><ref>{{cite news|url=https://newrepublic.com/article/books-and-arts/90326/memory-goes-war|title=Memory Goes to War|first=Roger|last=Cohen|magazine=[[The New Republic]]|access-date=December 31, 2014|archive-date=December 31, 2014|archive-url=https://web.archive.org/web/20141231104055/http://www.newrepublic.com/article/books-and-arts/90326/memory-goes-war|url-status=live}}</ref> byla americká diplomatka, která v letech 1997-2001 zastávala funkci 64. [[Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických|ministryně zahraničí Spojených států amerických]] za vlády prezidenta [[Bill Clinton|Billa Clintona]]<ref>{{Cite journal|last=Dumbrell|first=John|date=December 2008|title=President Clinton's Secretaries of State: Warren Christopher and Madeleine Albright|url=http://dro.dur.ac.uk/5598/1/5598.pdf|journal=Journal of Transatlantic Studies|volume=6|issue=3|pages=217–227|doi=10.1080/14794010802548016|s2cid=144358880|via=Academic Search Complete|access-date=September 20, 2019|archive-date=August 3, 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200803132117/http://dro.dur.ac.uk/5598/1/5598.pdf|url-status=live}}</ref> a byla první ženou na postu ministra zahraničí v historii USA.

⚫
| titul = Obama udělil Albrightové nejvyšší americké civilní vyznamenání - Novinky.cz
Albrightová emigrovala s rodinou do Spojených států amerických v roce 1948 z [[Československo|Československa]]. Její otec, diplomat [[Josef Korbel]], rodinu usadil v [[Denver|Denveru]] ve státě [[Colorado]] a v roce 1957 se stala americkou občankou.<ref>{{Cite book|url=https://books.google.com/books?id=Pq04PFuRmQgC&q=Madeleine+Albright+1957+citizenship&pg=PA160|title=American Immigration Policy: Confronting the Nation's Challenges|last1=Koven|first1=Steven G.|last2=Götzke|first2=Frank|date=August 9, 2010|publisher=Springer Science & Business Media|isbn=978-0-387-95940-5|language=en|access-date=October 27, 2020|archive-date=October 9, 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20211009033736/https://books.google.com/books?id=Pq04PFuRmQgC&q=Madeleine+Albright+1957+citizenship&pg=PA160|url-status=live}}</ref><ref>{{Cite news|url=https://www.theguardian.com/world/2003/oct/30/usa.emmabrockes|title=Interview: Madeleine Albright|last=Brockes|first=Emma|date=October 30, 2003|work=The Guardian|access-date=March 20, 2019|language=en-GB|issn=0261-3077|archive-date=January 29, 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20170129140029/https://www.theguardian.com/world/2003/oct/30/usa.emmabrockes|url-status=live}}</ref> Albrightová v roce 1959 absolvovala [[Wellesley College]] a v roce 1975 získala doktorát na [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzitě]], kde napsala disertační práci o [[Pražské jaro|Pražském jaru]].<ref>{{Cite news|url=https://www.thenation.com/article/albrights-state-deportment/|title=Albright's State Deportment|last=Williams|first=Ian|journal=The Nation|date=February 25, 1999|access-date=March 20, 2019|language=en-US|issn=0027-8378|archive-date=April 26, 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190426213651/https://www.thenation.com/article/albrights-state-deportment/|url-status=live}}</ref> Pracovala jako asistentka senátora Edmunda Muskieho, než nastoupila pod vedením [[Zbigniew Brzezinski|Zbigniewa Brzezinského]] do Rady národní bezpečnosti. V této funkci působila až do roku 1981, kdy prezident [[Jimmy Carter]] opustil svůj úřad.<ref>{{Cite news|url=https://www.nytimes.com/1996/09/22/magazine/madeleine-albright-s-audition.html|title=Madeleine Albright's Audition|last=Sciolino|first=Elaine|date=September 22, 1996|work=The New York Times|access-date=March 20, 2019|language=en-US|issn=0362-4331|archive-date=April 26, 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190426214807/https://www.nytimes.com/1996/09/22/magazine/madeleine-albright-s-audition.html|url-status=live}}</ref>
⚫
| periodikum = Novinky.cz

⚫
| datum_vydání = 2012-05-29
Po odchodu z Rady národní bezpečnosti Albrightová nastoupila na akademickou půdu [[Georgetownská univerzita|Georgetownské univerzity]] a radila [[Demokratická strana (USA)|demokratickým]] kandidátům v oblasti zahraniční politiky. Po Clintonově vítězství v prezidentských volbách v roce 1992 pomáhala Albrightová sestavit jeho Radu pro národní bezpečnost. V roce 1993 ji Clinton jmenoval do funkce [[Velvyslanec Spojených států amerických při OSN|velvyslankyně Spojených států amerických při OSN]], ve které sehrála významnou úlohu v rozšiřování [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] o země bývalého [[Východní blok|východního bloku]].Tuto funkci zastávala až do roku 1997, kdy se stala ministryní zahraničí. V této funkci Albrightová působila až do Clintonova odchodu z úřadu v roce 2001.
⚫
| url = http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/269004-obama-udelil-albrightove-nejvyssi-americke-civilni-vyznamenani.html

⚫
| datum_přístupu = 2022-03-23
Albrightová působila jako předsedkyně poradenské společnosti Albright Stonebridge Group a byla byla významnou profesorkou v oboru diplomatické praxe na [[Edmund A. Walsh School of Foreign Service|Škole zahraničních služeb Georgetownské univerzity]].<ref>{{cite web|url=https://www.georgetown.edu/news/madeleine-albright-treasured-georgetown-professor|title=Madeleine Albright: Georgetown's Treasured Professor Active as Ever|website=georgetown.edu|date=May 2018|language=en|access-date=March 20, 2019|archive-date=April 26, 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190426213706/https://www.georgetown.edu/news/madeleine-albright-treasured-georgetown-professor|url-status=live}}</ref> V květnu 2012 jí americký prezident [[Barack Obama]] udělil [[Prezidentská medaile svobody|Prezidentskou medaili svobody]],<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref>
⚫
| titul = Obama udělil Albrightové nejvyšší americké civilní vyznamenání - Novinky.cz
⚫
| periodikum = Novinky.cz
⚫
| url = http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/269004-obama-udelil-albrightove-nejvyssi-americke-civilni-vyznamenani.html
⚫
| datum_vydání = 2012-05-29
⚫
| datum_přístupu = 2022-03-23
}}</ref><ref name="CNN PMOF">{{cite news|last1=Cohen|first1=Tom|title=Albright, Dylan among recipients of Presidential Medal of Freedom|url=https://www.cnn.com/2012/05/29/us/medal-of-freedom/index.html|access-date=March 24, 2022|publisher=CNN|date=May 29, 2012|archive-date=September 2, 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210902180736/https://www.cnn.com/2012/05/29/us/medal-of-freedom/index.html|url-status=live}}</ref> Albrightová byla členkou správní rady [[Rada pro mezinárodní vztahy|Rady pro zahraniční vztahy]].<ref>{{cite web|url=http://www.cfr.org/about/people/board_of_directors.html|title=Board of Directors – Council on Foreign Relations|publisher=[[Council on Foreign Relations]]|date=May 14, 2006|access-date=June 1, 2009|archive-url=https://web.archive.org/web/20101103055948/http://www.cfr.org/about/people/board_of_directors.html|archive-date=November 3, 2010|url-status=dead}}</ref>


== Život ==
== Život ==
Řádek 44: Řádek 50:
| datum_přístupu = 2014-07-24
| datum_přístupu = 2014-07-24
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/201253-miluji-sve-deti-sva-vnoucata-a-ameriku-rika-madeleine-albrightova/
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/201253-miluji-sve-deti-sva-vnoucata-a-ameriku-rika-madeleine-albrightova/
}}</ref> Pradědeček Korbel měl v Letohradě ve východních Čechách továrnu na zápalky, dědeček z matčiny strany zase vedl velkoobchod s potravinami.<ref>Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran</ref> Pradědeček [[Emil Salus]] byl spoluzakladatelem [[Židovský hřbitov v Chrudimi|židovského hřbitova]] v Chrudimi.
}}</ref> Pradědeček Korbel měl v [[Letohrad|Letohradě]] ve východních Čechách továrnu na zápalky, dědeček z matčiny strany zase vedl velkoobchod s potravinami.<ref>Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran</ref> Pradědeček [[Emil Salus]] byl spoluzakladatelem [[Židovský hřbitov v Chrudimi|židovského hřbitova]] v Chrudimi.


Otec [[Josef Korbel]] byl [[Československo|československý]] [[diplomat]]. Hned po [[Adolf Hitler|Hitlerově]] okupaci zbytku Československa v&nbsp;březnu [[1939]] se mu podařilo i s celou rodinou odejít do [[Londýn]]a, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. ''Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si'', vzpomínala Albrightová.{{Fakt/dne|20220323205514|}} Později se rodina přestěhovala do městečka [[Walton-on-Thames]]. Měla sestru Kathy a bratra Johna.
Otec [[Josef Korbel]] byl [[Československo|československý]] [[diplomat]]. Hned po [[Adolf Hitler|Hitlerově]] okupaci zbytku Československa v&nbsp;březnu [[1939]] se mu podařilo i s celou rodinou odejít do [[Londýn]]a, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. ''Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si'', vzpomínala Albrightová.{{Fakt/dne|20220323205514|}} Později se rodina přestěhovala do městečka [[Walton-on-Thames]]. Měla sestru Kathy a bratra Johna.
Řádek 188: Řádek 194:
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
{{Překlad|en|Madeleine Albright|1079083323}}<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===

Verze z 25. 3. 2022, 01:21

Madeleine Albrightová
64. ministryně zahraničí USA
Ve funkci:
23. ledna 1997 – 20. ledna 2001
PrezidentBill Clinton
PředchůdceWarren Christopher
NástupceColin Powell
20. velvyslankyně USA při OSN
Ve funkci:
27. ledna 1993 – 21. ledna 1997
PrezidentBill Clinton
PředchůdceEdward J. Perkins
NástupceBill Richardson
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická
Rodné jménoMarie Jana Körbelová
Narození15. května 1937
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. března 2022 (ve věku 84 let)
Washington, D.C.
USAUSA USA
Příčina úmrtírakovina
NárodnostŽidé
ChoťJoseph Medill Patterson Albright (1959–1982)
RodičeJosef Korbel a Anna Spiegelová
DětiAnne Korbel Albrightová
Alice Patterson Albrightová
Katherine Medill Albrightová
Alma materWellesley College
Georgetownská univerzita
Kolumbijská univerzita
Profesediplomatka, politička, spisovatelka, politoložka, vyslankyně, vysokoškolská učitelka, publicistka, ministryně a ministryně zahraničí
Náboženstvíepiskopální církev
OceněníŘád Bílého lva, občanská skupina, 1. třída, velkokříž (1997)
Národní ženská síň slávy (1998)
Freedom Award (1999)
Velká zlatá medaile MU (2000)
Elizabeth Blackwell Award (2001)
PodpisMadeleine Albrightová, podpis
CommonsMadeleine Albright
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Madeleine Albrightová (nepřechýleně Albright, rozená Marie Jana Körbelová, 15. května 1937 Praha – 23. března 2022 Washington, D.C., Spojené státy americké)[1][2] byla americká diplomatka, která v letech 1997-2001 zastávala funkci 64. ministryně zahraničí Spojených států amerických za vlády prezidenta Billa Clintona[3] a byla první ženou na postu ministra zahraničí v historii USA.

Albrightová emigrovala s rodinou do Spojených států amerických v roce 1948 z Československa. Její otec, diplomat Josef Korbel, rodinu usadil v Denveru ve státě Colorado a v roce 1957 se stala americkou občankou.[4][5] Albrightová v roce 1959 absolvovala Wellesley College a v roce 1975 získala doktorát na Kolumbijské univerzitě, kde napsala disertační práci o Pražském jaru.[6] Pracovala jako asistentka senátora Edmunda Muskieho, než nastoupila pod vedením Zbigniewa Brzezinského do Rady národní bezpečnosti. V této funkci působila až do roku 1981, kdy prezident Jimmy Carter opustil svůj úřad.[7]

Po odchodu z Rady národní bezpečnosti Albrightová nastoupila na akademickou půdu Georgetownské univerzity a radila demokratickým kandidátům v oblasti zahraniční politiky. Po Clintonově vítězství v prezidentských volbách v roce 1992 pomáhala Albrightová sestavit jeho Radu pro národní bezpečnost. V roce 1993 ji Clinton jmenoval do funkce velvyslankyně Spojených států amerických při OSN, ve které sehrála významnou úlohu v rozšiřování Severoatlantické aliance o země bývalého východního bloku.Tuto funkci zastávala až do roku 1997, kdy se stala ministryní zahraničí. V této funkci Albrightová působila až do Clintonova odchodu z úřadu v roce 2001.

Albrightová působila jako předsedkyně poradenské společnosti Albright Stonebridge Group a byla byla významnou profesorkou v oboru diplomatické praxe na Škole zahraničních služeb Georgetownské univerzity.[8] V květnu 2012 jí americký prezident Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody,[9][10] Albrightová byla členkou správní rady Rady pro zahraniční vztahy.[11]

Život

Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině na Smíchově.[12] Byla však pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče Arnošt a Olga Korbelovi i babička Růžena Spieglová a několik příbuzných se stali oběťmi holocaustu.[13] Pradědeček Korbel měl v Letohradě ve východních Čechách továrnu na zápalky, dědeček z matčiny strany zase vedl velkoobchod s potravinami.[14] Pradědeček Emil Salus byl spoluzakladatelem židovského hřbitova v Chrudimi.

Otec Josef Korbel byl československý diplomat. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se mu podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si, vzpomínala Albrightová.[zdroj⁠?] Později se rodina přestěhovala do městečka Walton-on-Thames. Měla sestru Kathy a bratra Johna.

V době, kdy otec jako pracovník československé exilové vlády aktivně účastnil boje proti hitlerovskému Německu, nastoupila šestiletá Madeleine do školy. Na vysvědčení z roku 1943 byla charakterizována jako bystrá a živá žačka, snadno se učí a učivo si dobře pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu měla čtyřku.[15]

Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, po komunistickém převratu v roce 1948 ho opustili a usadili se ve Spojených státech amerických v Coloradu. Měli jen skromné finanční prostředky. Po studiích na internátní škole ve Švýcarsku a absolvování Wellesley College, kde dostala stipendium pro studium politologie, se provdala za chicagského novináře Josepha Medilla Pattersona Albrighta. Manžel pocházel z rodiny tradičních vydavatelů novin. Zapsala se na postgraduální studium Kolumbijské univerzity. Získala diplom na Institutu ruských studií.

Měla tři dcery, dvojčata Anne Korbel Albrightovou a Alice Patterson Albrightovou a Katherine Medill Albrightovou.

Zemřela 23. března 2022 ve Washingtonu, D.C. na rakovinu.[16][17]

Politická kariéra

Madeleine Albrightová s prezidentem Billem Clintonem a viceprezidentem Al Gorem po uvedení do úřadu ministryně zahraničí v lednu 1997

V průběhu přípravy na doktorát (získala jej v roce 1976) byl jejím konzultantem polský rodák Zbigniew Brzezinski, zastánce politiky studené války v Demokratické straně. Následující dva roky pracovala pro demokratického senátora za stát Maine, Edmunda Muskieho. Když do administrativy Bílého domu po vítězství Jimmyho Cartera nastoupil Brzezinski, vzal ji s sebou. Měla na starosti vztahy s Kongresem a dělala zprostředkovatelku mezi Radou pro národní bezpečnost (NSC) a ministerstvem zahraničních věcí, jež řídil Muskie.

V roce 1992 ji Antony Lake, poradce Billa Clintona pro otázky zahraniční politiky, pozval do volební kampaně. Na Clintona udělala dobrý dojem a ten ji po volbách jmenoval velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN. Hned poté ji jmenoval i vedoucí štábu pro spolupráci s Radou pro národní bezpečnost (NSC). V těchto funkcích se jí podařilo vybojovat rovnocenné místo ve vládě s právem zúčastňovat se všech zasedání NSC.

Od roku 1993 do začátku roku 1997 byla velvyslankyní Spojených států amerických při Organizaci spojených národů (OSN) a jako taková zasedala v Radě bezpečnosti v době, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž probíhala genocida. Telegram se žádostí o vyslání posil a k oprávnění k zásahu proti genocidě v Rwandě byl po jejím přezkoumání a po poradě s prezidentem Clintonem ignorován. Sama tuto skutečnost vysvětlovala nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což prý znemožnilo přijmout účinnou akci.

V roce 1996 na půdě OSN ostře reagovala na sestřelení dvou civilních letadel nad Kubou. Označila tento čin jako chladnokrevnou vraždu a neváhala použít neslušné výrazy.

Přesvědčila Rusko, aby podpořilo vyslání amerických vojáků na Haiti, takže se operace uskutečnila pod záštitou OSN. Získala velký vliv na rozhodování o zahraniční politice. Prezident Bill Clinton ji navrhl na místo ministryně zahraničí do svého druhého kabinetu. Senát ji schválil jednomyslně také díky přátelství šéfa republikánů Jesse Helmse a dobré diplomatické práci i v odlehlejších koutech světa.

Ministryní zahraničí byla od 23. ledna 1997 do 20. ledna 2001. V této funkci mj. v letech 1998–2000 sehrála roli při řešení kosovské otázky a o budoucnosti této srbské provincie. Jednala (nejdříve tajně) s velitelem Kosovské osvobozenecké armády Hashimem Thaçim, se kterým se sblížila.[18][19]" Po fiasku tzv. Rambouilletské smlouvy (pro Srby nepřijatelné), podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, a Srbsko mělo být obsazeno vojsky NATO,[20] začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO. Bombardování Jugoslávie americkým vojenským letectvem a dalšími spojenci v rámci NATO nakonec vedlo k dohodě z Kumanova, stažení Jugoslávské armády z Kosova a navzdory původní dohodě i uznání nezávislosti Kosova ze strany rozhodujících zemí o 9 let později. Po skončení války o Kosovo získala její firma Albright Group podíl v kosovském mobilním operátoru Ipko. Později tento podíl prodala slovinskému Telekomu.[21][22]

Tím, že přesvědčila spojence, že setrvání Butruse-Butruse Ghálího ve funkci generálního tajemníka OSN je proti dlouhodobým zájmům OSN, překazila jeho opětovné zvolení do této funkce. Spojené státy mu vyčítaly, že odmítal zredukovat přebujelý administrativní systém OSN.

Albrightová také sehrála významnou úlohu při prvním rozšíření NATO o bývalé členy východního bloku, a to Česko, Polsko a Maďarsko. V březnu 2000 obdržela v Praze pamětní stříbrnou medaili Jana Masaryka.[23]

Madeleine Albrightová s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem a ministryní zahraničí Hillary Clintonovou na státním pohřbu Václava Havla, 23.12.2011

Po odchodu z funkce ministryně zahraničí se o ní spekulovalo jako o možné nástupkyni Václava Havla ve funkci prezidenta České republiky. V letech 2003–2005 byla ve vedení Newyorské burzy. Přednášela na Georgetownské univerzitě, podílela se na činnosti Národního demokratického institutu pro mezinárodní vztahy a byla předsedkyní Komise pro posílení práv chudých.

Dne 23. října 2012 se v Paláci knih Luxor konala autogramiáda její nové knihy Pražská zima. Akce se zúčastnilo několik aktivistů z občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, kteří svérázným způsobem protestovali proti její roli na bombardování Jugoslávie v roce 1999 letadly NATO bez mandátu OSN, a dále proti tomu, že nic neudělala proti vyhnání Srbů z Chorvatska, nebo že osobně vydělala na privatizaci kosovských telekomunikací.[24]

V březnu roku 2019 obdržela z rukou českého ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka medaili za zásluhy o diplomacii při příležitosti 20. výročí členství České republiky v NATO. Spolu s ní tuto medaili obdrželi například bývalý velvyslanec v USA a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, bývalý velvyslanec v USA a exministr zahraničí a obrany Alexander Vondra nebo bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský. Zúčastnila se rovněž konference konané v rámci tohoto výročí na Pražském hradě. [25][26]

V listopadu 2020 byla prezidentem USA Donaldem Trumpem spolu s dalšími osobami americké politiky (například Henrym Kissingerem) propuštěna z poradního orgánu amerického ministerstva obrany.[27]

Ocenění (výběr)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madeleine Albright na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Madeleine Albright Fast Facts. www.cnn.com. CNN, May 8, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 30, 2020. 
  2. ↑ COHEN, Roger. Memory Goes to War. The New Republic. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 31, 2014. 
  3. ↑ DUMBRELL, John. Academic Search Complete. President Clinton's Secretaries of State: Warren Christopher and Madeleine Albright. Journal of Transatlantic Studies. December 2008, s. 217–227. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne August 3, 2020. DOI 10.1080/14794010802548016. S2CID 144358880. 
  4. ↑ KOVEN, Steven G.; GÖTZKE, Frank. American Immigration Policy: Confronting the Nation's Challenges. [s.l.]: Springer Science & Business Media, August 9, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 9, 2021. ISBN 978-0-387-95940-5. (anglicky) 
  5. ↑ BROCKES, Emma. Interview: Madeleine Albright. The Guardian. October 30, 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 29, 2017. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. ↑ WILLIAMS, Ian. Albright's State Deportment. The Nation. February 25, 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 26, 2019. ISSN 0027-8378. (anglicky) 
  7. ↑ SCIOLINO, Elaine. Madeleine Albright's Audition. The New York Times. September 22, 1996. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 26, 2019. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑ Madeleine Albright: Georgetown's Treasured Professor Active as Ever [online]. May 2018 [cit. 2019-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 26, 2019. (anglicky) 
  9. ↑ Obama udělil Albrightové nejvyšší americké civilní vyznamenání - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. 2012-05-29 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ COHEN, Tom. Albright, Dylan among recipients of Presidential Medal of Freedom. www.cnn.com. CNN, May 29, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 2, 2021. 
  11. ↑ Board of Directors – Council on Foreign Relations [online]. Council on Foreign Relations, May 14, 2006 [cit. 2009-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 3, 2010. 
  12. ↑ Albright, Madeleine: Madeleine : "Nejlepší ze všech možných světů" (orig. Madam secretary: a memoir by Madeleine Albright, česky Práh, 2003)
  13. ↑ ČT24. "Miluji své děti, svá vnoučata a Ameriku," říká Madeleine Albrightová [online]. Česká televize, 2012-10-27 [cit. 2014-07-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran
  15. ↑ ALBRIGHTOVÁ, Madeleine. Madeleine. Praha: Práh, 2003. 551 s. ISBN 8072520792. S. 17. 
  16. ↑ Zemřela Madeleine Albrightová. Novinky.cz [online]. 2022-03-23 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ CNN, Caroline Kelly. Madeleine Albright, first female US secretary of state, dies. CNN [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ GORDON, Russell. Behind Kosovo's Façade. Serbianna [online]. 2009-02-04 [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-04. (anglicky) 
  19. ↑ ASH, Timothy Garton. BALKANS: Winning the Balkans to Lose Them. www.hoover.org [online]. [cit. 2013-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-04. 
  20. ↑ Kosovoonline - Živadin Jovanović: V Rambouillet nedošlo ani k pokusu o dohodu, vyjednávání či úmluvu. Kosovoonline.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ IGIČ, Vanja. Albrightová si prý vydělala v Kosovu miliony eur. Šikovně a všemožně, tvrdí Srbové. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-10-03 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ Exministryně Albrightová skupuje v Kosovu klíčové podniky. ČT24 [online]. 2012-08-22 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ 3/7/00 Albright remarks: Building a Europe Whole and Free [online]. US Dept. of State, 2000-07-03 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ DOHNAL, Martin. Krvavá řeznice, volali na Albrightovou při autogramiádě. Deník.cz [online]. 2012-10-26 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ Petříček rozdal medaile za zásluhy o členství v NATO. Mezi oceněnými jsou Albrightová a Robertson | Domov. Lidovky.cz [online]. 2019-03-12 [cit. 2022-03-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ Dvacet let Česka v NATO: Albrightová a Petříček se opřeli do Putina [online]. [cit. 2022-03-24]. Dostupné online. 
  27. ↑ Trump propustil lidi z poradního orgánu ministerstva obrany. Mezi nimi Albrightovou i Kissingera. iROZHLAS [online]. [cit. 2022-03-24]. Dostupné online. 

Literatura

  • Blood, Thomas: Madeleine Albrightová : portrét ministryně zahraničí (orig. Madam secretary, česky Knižní klub, 1998)
  • Albrightová, Madeleine: Madeleine : Nejlepší ze všech možných světů (orig. Madam secretary: a memoir by Madeleine Albright, česky Práh, 2003)
  • Albrightová, Madeleine: Mocní a všemohoucí : úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích (orig. Mighty and the Almighty, česky Práh, 2006)
  • Albrightová, Madeleine: Doporučení budoucímu prezidentovi : Jak vrátit Americe dobrou pověst a vůdčí roli ve světě (orig. Memo to the president-elect, česky Práh, 2008)
  • Albrightová, Madeleine: Pražská zima, TRITON s.r.o., 2014, 450 stran
  • Albrightová, Madeleine: Peklo a jiné destinace, TRITON s.r.o., 2020, 352 stran

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Madeleine_Albrightová&oldid=21073905“