Zbigniew Brzezinski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zbigniew Brzezinski
Zbigniew Brzezinski
Zbigniew Brzezinski
Narození 28. března 1928 (87 let)
Varšava
Alma mater McGill University (19451950)
Harvardova univerzita
Povolání geopolitik, politolog, politik a pedagog
Zaměstnavatel Johns Hopkins University
Paul H. Nitze School of Advanced International Studies
Columbia University (19601989)
Harvardova univerzita (19531960)
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Řád bílé orlice
Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Prezidentská medaile svobody
Politická strana Demokratická strana
Manžel/ka Emilie Benes Brzezinski (od 1955)
Děti Ian Brzezinski, Mark Brzezinski a Mika Brzezinski
Rodiče Tadeusz Brzeziński
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbigniew Kazimierz Brzeziński (* 28. března 1928, Varšava) je polsko-americký politolog a platí vedle Henry Kissingera a Samuela P. Huntingtona za šedou eminenci americké zahraniční politiky.[1] V letech 1977 - 1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera a nyní zahraničněpolitickým poradcem Baracka Obamy. Zároveň je profesorem americké zahraniční politiky na Johns Hopkins University v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve Washingtonu D.C. a autorem odborných politologických knih. Vedle toho je činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského, strávil část svého dětství v Lille (Francie), v Lipsku (Německo) a v Charkově, v Ruské části dnešní Ukrainy, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGill University v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce i magistra. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd.

V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho.

V roce 1973 se stal prvním ředitelem takzvané trilaterální komise (skupina prominentních politických, akademických a vědeckých vůdčích osobností z USA, západní Evropy a Japonska). Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury do Bílého domu v roce 1974 si vybral jako svého zahraničněpolitického poradce právě Brzezinského, který byl kritikem Nixonovy a Kissingerovy zahraniční politiky. Po svém vítězství v roce 1976 ho Carter jmenoval svým poradcem pro národní bezpečnost.

Jako bezpečnostní poradce Jimmyho Cartera (ve funkci 1977 - 1981) proslul Brzezinski díky své politice vůči SSSR jako „Hardliners“. Od té doby je mu přičítána (i podle jeho vlastních slov) klíčová role při „zatažení“ Sovětského svazu do I. války v Afghánistánu a podpora muslimských mudžahedínů proti SSSR.[2]

Brzezinski se zabýval vývojem politických vztahů mezi USA a Čínou a doporučoval novou dohodu o kontrole zbrojení s Moskvou. Dále sdílel prezidentův názor, že Spojené státy americké mají místo samostatné diplomatické politiky pěstovat mezinárodní spolupráci. [zdroj?]

Ve své knize Jediná světová velmoc vykresluje globální jednostrannou dominanci USA, která je spojená s pronikáním amerických zájmů do středoasijského prostoru. V této souvislosti je od zahraniční politiky požadováno omezení rozvoje zde Spojeným státům konkurujících velmocí Číny a Ruska podporou separatistických hnutí v hraničních oblastech.

Od roku 2006 vystupuje Brzezinski jako kritik americké politiky vůči jaderným programům Íránu a války v Iráku. Brzezinski se domnívá, že tato americká strategie ztroskotala. Začátkem roku 2007 upozorňoval, že USA hledají záminku, aby iniciovaly válku proti Íránu, a varoval před tím. [zdroj?]

Brzezinski se oženil s praneteří Edvarda Beneše sochařkou Emilií Annou Benešovou [3]; má tři děti - Jana, Marka a Miku, která je moderátorkou zpráv na americké TV stanici MSNBC.

Politologie[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski rozvíjel společně s Carlem Joachimem Friedrichem v politologii ještě dnes důležitý model totalitarismu.[zdroj?]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski již od 50. let do současnosti napsal přes desítku knih a neméně dalších prací a esejí (často ve spolupráci s dalšími autory). Mezi jeho nejvýznamnější, v angličtině vydané, knihy patří:

  • The Permanent Purge: Politics in Soviet Totalitarianism, Cambridge: Harvard University Press (1956)
  • Soviet Bloc: Unity and Conflict, Harvard University Press (1967), ISBN 0-674-82545-4
  • Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era, New York: Viking Press (1970), ISBN 0-313-23498-1
  • Power and Principle: Memoirs of the National Security Adviser, 1977-1981, New York: Farrar, Strauss, Giroux (March 1983), ISBN 0-374-23663-1
  • Game Plan: A Geostrategic Framework for the Conduct of the U.S.-Soviet Contest, Boston: Atlantic Monthly Press (June 1986), ISBN 0-87113-084-X
  • Grand Failure: The Birth and Death of Communism in the Twentieth Century, New York: Charles Scribner's Sons (1989), ISBN 0-02-030730-6
  • Out of Control: Global Turmoil on the Eve of the 21st Century, New York: Collier (1993), ISBN 0-684-82636-4
  • The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives, New York: Basic Books (October 1997), ISBN 0-465-02726-1, subsequently translated and published in nineteen languages
  • The Choice: Global Domination or Global Leadership, Basic Books (March 2004), ISBN 0-465-00800-3
  • Second Chance: Three Presidents and the Crisis of American Superpower , Basic Books (March 2007), ISBN 0-465-00252-8
  • America and the World: Conversations on the Future of American Foreign Policy , Basic Books (September 2008), ISBN 0-465-01501-8

Témata jeho knih[editovat | editovat zdroj]

Tématem Brzezińského knih většinou byly a jsou úvahy v kontextu strategického směřování americké zahraniční politiky a diplomacie pro posílení její role ve světě. Brzeziński tam nezřídka rozvíjí svoje hypotézy a strategie proto, aby Spojené státy americké získaly nejenom dobyly geopolitických cílů, ale získaly i prestiž v oblastech, které byly odjakživa doménou eurocentrismu, kde se tento přístup pokouší alespoň částečně zpochybnit.

Mimo jiné uvádí, že země, pod kterou sloužil jako poradce v několika érách a vládních administrativách, se od konce II. světové války staly světovou supervelmocí po stránce

  • vojenské (kdy pouze výdaje na americkou armádu představují (bez několika procent) zhruba tolik, co na vojenství vydá zbytek světa),
  • ekonomické (tvoří největší národní ekonomický celek a představují největšího konzumenta zboží a služeb pro většinu jejích obchodních partnerů), a
  • finanční (její měna, americký dolar, i přestože jeho význam zejména od poslední ekonomické krize začala upadat, má stále statut světové měny pro obchod a rezervní měny pro nákup ropy).

Z její nezpochybnitelné vojenské síly pak pramení i její geopolitické ambice, a to v měřítku nikoli menším než globálním. Z toho důvodu považuje tedy Brzeziński za oprávněné, aby za „centrum“ současného světa byl považován americký kontinent.

Toto téma je společné pro řadu jeho děl. Nejvíce se o něm zmiňuje v knize Velká šachovnice: Americké prvenství a její geostrategické imperativy, dále též v knihách Volba: Globální dominance nebo globální vedení, Jediná světová velmoc a v menší míře i v knihách Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technetronické éře a Amerika a svět: Konverzace o americké zahraniční politice budoucnosti. Ve Velké šachovnici (The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives) dokonce detailně popisuje, že cílem k americkému triumfu bude (ekonomicky, strategicky, diplomaticky nebo v nezbytném případě i vojensky) ovládnout strategicky důležitý region Střední Asie

Je nasnadě, že prvořadý zájem Ameriky je pomoci ujistit se, že žádná velmoc nepřijde získat kontrolu nad tímto geopolitickým místem a že světové společenství k němu odstavilo finanční a ekonomické překážky.
— Velká šachovnice, str. 148 (v českém vydání)
To, jak Amerika „zvládne“ Euroasii, je kriticky důležité… Mocnost, která ovládá Euroasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Euroasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Euroasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích tak pod povrchem její půdy. Euroasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv.
— str. 31
Amerika je nyní jediná světová supervelmoc a Eurasia je hlavní světová aréna. Odtud, co se stane rozložení moci na euroasijském (nad)kontinentu, bude mít rozhodující důležitost vzhledem k globálnímu prvenství Ameriky a jejímu historickému odkazu.
— str. 194
S varovnými signály na obzoru přes Evropu a Asii se úspěšná americká politika musí zaměřit na Eurasii jako na celek a být vedena geostrategickým návrhem.
— str. 197

Pocty[editovat | editovat zdroj]

V roce 1963 byl zvolen Americkou obchodní komorou jedním z 10 nejvýznamnějších lidí v Americe. V roce 1969 se stal čestným členem Americké akademie umění a vědy (American Academy of Arts and Sciences). Roku 1981 obdržel Prezidentskou medaili svobody za svou roli při normalizaci politických vztahů mezi Lidovou republikou Čína a USA a za svůj přínos pro lidská práva a národní bezpečnostní politiku Spojených států. Za svůj přínos ke znovunabytí nezávislosti Polska obdržel v roce 1995 Řád bílého orla (polské nejvyšší civilní vyznamenání).

Přijal akademické čestné doktoráty z univerzit Georgetown University, Williams College, Fordham University, College of Holy Cross, Alliance College, Katolické univerzity v Dublinu a Varšavské univerzity.

Další vyznamenání: z Harvardovy univerzity Centennial Medal of the Graduate School of Arts and Sciences, z Americké politologické asociace Hubert Humphry Award for Public Service a U Thant Award. Mimoto je čestným členem různých nadací (Guggenheimova nadace a Fordova nadace).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.lidovky.cz/brzezinski-cesi-by-se-meli-prestat-chovat-jako-male-deti-pjs-/zpravy-svet.aspx?c=A091117_182107_ln_zahranici_kim
  2. http://www.payvand.com/news/06/mar/1090.html
  3. http://www.otaulc.com/text/1457.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

anglicky
česky