Tučňák brýlový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTučňák brýlový
alternativní popis obrázku chybí
Tučnák brýlový (Spheniscus demersus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Ohrožený druh
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Spheniscus)
Binomické jméno
Spheniscus demersus
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus), někdy také nazývaný tučňák brýlatý nebo africký, je jediný druh který hnízdí na pobřeží jižní Afriky. Byl to první tučňák, s kterým se už v 15. století Evropané seznámili.[2] Dospělý jedinec dosahuje výšky 60–70 cm a váhy 2–4,5 kg. Stejně jako ostatní tučňáci není schopen letu, ale je uzpůsoben k potápění a životu na moři. Zrovna tak zde loví potravu a živí se převážně menšími druhy ryb, jako jsou ančovičky či sardinky. Má jednoduché vakovité tělo a tuhá křídla zploštěná do tvaru ploutve, což něho dělá dokonalého plavce a potápěče, díky čemuž se může ponořit až do hloubky 100 metrů.

Nad očima má výrazně růžovou a neopeřenou kůži – žlázy obklopené cévami – jež plní termoregulační funkci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem.

Patří mezi zranitelné druhy, protože jej ohrožuje kombinace hrozeb především lidského původu. Je tak jedním z druhů, na které se vztahuje smlouva o ochraně africko-euroasijských vodních ptáků (AEWA). V září 2010 byl klasifikován jako ohrožený podle zákona o ohrožených druzích USA. V listopadu 2013 byl tučňák brýlový označen jako ohrožený na červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový byl jedním z mnoha druhů ptáků, které původně popsal švédský přírodovědec Carl Linné během roku 1758 (viz 10. vydání jeho vědeckého systému zvaného Systema Naturae), kde ho na základě svého morfologického zkoumání a především podobnosti nozder seskupil např. s albatrosem, a dal mu jméno Diomedea demersa.[3]

Tento africký tučňák je zařazen do rodu Spheniscus, mezi ostatní tropické pruhovité tučňáky. Jsou jeho nejbližší příbuzní a všichni, včetně tučňáka brýlového žijí, respektive hnízdí na jižní polokouli. Tučňák Humboldtův a tučňák magellanský v Jižní Americe, a tučňák galapážský kolem tichého oceánu u rovníku na Galapážských ostrovech. Všichni mají podobné zbarvení, parametry a chování, jako tučňák brýlový.

Je členem třídy Aves (ptáci) a řádu Sphenisciformes (tučňáci). Patří do rodiny tučňáků Spheniscidae (tučňákovití). Klasifikován je jako Spheniscus demersus. Rodové jméno pochází ze starověkého řeckého slova sphen – neboli „klín“, poukazující na jejich jednoduchý tvar těla. Druhové jméno demersus je pak latinského původu, které v překladu znamená „ponořit se“.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový nevyvádí mladé na sněhu a ledu, ale na písčitých nebo kamenitých plážích v tropických podmínkách. Oblíbenými místy pro hnízdění jsou odlehlé ostrůvky nebo nepřístupné zátoky obklopeny velkými balvany. 

Hnízdící kolonie si zakládá na 24 ostrůvcích u pobřeží Jižní Afriky a na třech pevninských místech, u Hollamsbird Island v Namíbii a u Bird Island a Algoa Bay v Jihoafrické republice.[5] Rozsah výskytu obrazně obepíná prakticky celou pobřežní část jižní Afriky s někdy nepatrnou nebo rozestřenou populací. Čím blíže k jihu, tím zpravidla větší kolonie.

Turisticky známá kolonie se nachází na březích Lambert's Bay, což je oblast ležící přibližně 250 km severně od Kapského města, ale nejsevernější kolonie v této oblasti v nedávné době úplně vymizela. Další je jižním směrem zhruba 50 km od Kapského město na plážích „balvanů“ - Boulders Beach (2 km od městečka Simon’s Town). Na plážích Boulders je možné setkat se s tučňáky takřka tváří v tvář, protože zde neexistuje žádná dělící zóna. Dokonce se v jejich blízkosti lze i koupat. Další kolonie hnízdí třeba na březích Stony Point nebo Betty's Bay.[5][6][7][8]

Při případné migraci z důvodů nevyhovujících podmínek se může zatoulat až do oblasti Konga či Gabonu, je to ale víceméně výjimečné.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail Hlavy tučňáka brýlového
Detail Hlavy tučňáka brýlového, nad jehož očima se nachází neopeřená narůžovělá kůže sloužící k termoregulaci (čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se nachází v této cevámi hustě obklopené žláze, a může být tak ochlazena okolním vzduchem

Patří mezi středně velké tučňáky. Dorůstá do výšky 60–70 cm a hmotnosti 2–4,5 kg, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je zpravidla menší), výkyvy v rozmnožování a náročnou výměnu peří (hladovění - ztráta váhy).[6][9][10]

Dospělý jedinec má černý obličej, čelo a šíji. Obličej je navíc obkroužený širokým, dobře vymezeným, bílým pruhem sahajícím až k bíle hrudi. Podle této kresby na hlavě je také pojmenován – brýlový. Nad černýma očima má neopeřenou a narůžovělou kožní oblast – neboli žlázy, sloužící k termoregulaci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem. V takové situaci je pak růžově zabarvení žláz patrnější – tmavší. Na hrudi a po stranách břicha má černý široký pruh. Křídla jsou z vnější strany černé barvy, v kontrastu s bílou dolní částí s proměnlivými černými fleky. O něco výraznější má takové fleky na břiše. Tyto skvrnky má každý tučňák jedinečné jako jsou lidské otisky prstů. Má vcelku hluboce posazený silný zobák (samec o něco hlouběji než samice), převážně černé barvy, se svislým světlým pruhem poblíž špičky. Pohlaví jsou si podobná. Samice má v průměru menší zobák a celkovou hmotnost, ale není zde žádný významný rozdíl v délce křídla. Před přepeřováním jsou tmavé oblasti matnější a hnědší.

Nedospělý jedinec je dobře odlišený. Má rozdílně definovaný vzor a je ze začátku vývoje tmavě břidlicově modrý nahoře (na hlavě až k hrudi), tedy nemá výrazný vzor na hlavě a pruhy na těle, ale obvykle má nejasné bledé strany hlavy a pruh na hrdle. Také oblast okolo oka je tmavší a horní část hrudi a boky se spojují se špinavě bílým břichem. Postupně hnědne s přibývajícím věkem. Dospělé vzory získává v několika fázích, a zpravidla okolo druhého roku již vypadá jako dospělý.

Hlas je velmi podobný hýkání osla, tyto zvuky jsou slyšitelné hlavně v noci. Pro jejich pronikavý hlasitý zvuk se mu v angličtině přezdívá „jackass penguin“, neboli v překladu „hloupý“ či „oslí“ tučňák.

Je to charismatický a turisticky oblíbený druh. Lidem se dovolí přiblížit až do vzdálenosti 3 metrů (v Boulders Beach i na méně než jeden metr).

Tučňák brýlový se dožívá 10 až 30 let, ale vyššího věku se dožije převážné v zajetí. V přírodě zřídkakdy dosáhne i pouhých 10 let.[9]

Potrava a lov[editovat | editovat zdroj]

Jako všechny druhy tučňáků má i tučňák brýlový tělo dokonale přizpůsobeno k plavání, takže potravu získává v moři. Jeho jídelníček tvoří hlavně menší druhy mořských ryb o velikosti 50–300 mm, jakož je sardinka africká (Sardinops ocellata), sardinka tečkovaná (Sardinops sagax), kranas obecný (Trachurus trachurus) či etrumeus velkooký (Etrumeus teres). Zbytek jejich každodenní stravy se skládá z široké škály měkkýšů, hlavonožců a korýšů.[6][10]

Lov je uskutečňován v hloubkách nepřesahujících 20 metrů. V případě potřeby jsou však schopni dostat se do hloubky nad 100 metrů. Pod vodou jsou schopni plavat rychlostí až 16 km/h. Od pobřeží se vzdalují maximálně na 25–70 km. Dále pouze v případě nedostatku potravního zdroje a jinak nevyhovujících podmínek.

Přirození predátoři[editovat | editovat zdroj]

Především volně žijící psi a kočky ohrožují mláďata v norách. Mimo jiných také racci, krysy, promykyženetky nebo dokonce hadi. Ve výjimečném případě napadl tučňáka brýlového i levhart. V moři dospělé tučňáky ohrožují žraloci, kosatky a v neposlední řadě lachtani, kteří denně uloví i na sto kusů tučňáků.[11]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pár tučňáků brýlových
Tučňák brýlový je monogamní, a uzavírá doživotní partnerství

Je to tučňák koloniální a monogamní, formuje trvalé partnerství prakticky na celý život. Pouze v případě úmrtí jednoho z páru jej druhý přeživší nahrazuje. 

Rozmnožovací aktivity nejsou fixně známy, protože nejsou limitováni proměnlivou hojností potravy nebo patrnější změnou biotopu (přírodních podmínek). Pokud jsou podmínky přívětivě, hnízdí i dvakrát do roka. Zpravidla však začínají v květnu až srpnu. Hnízda se nachází obyčejně pod skalami, ve vegetaci či v různých děrách v písku, a většinou jsou kryta před sluncem. Hnízdní nory jsou pak budovány zpravidla koloniálně. Samice snáší zpravidla dvě bílé vejce, převážně v březnu až dubnu (Jižní Afrika) či listopadu až prosinci (Namibie).[9][11]

První dny v kolonii[editovat | editovat zdroj]

Jako první se ocitají na hnízdišti samci, kteří si vybojují nejvhodnější místo pro hnízdění, případně jen obhájí a upraví hnízdo loňské. Podobně jako ostatní tučňáci tohoto rodu si zakládají na dostatečném stínu, který na hnízdiště doléhá, aby se vyhnuli dlouhodobému žáru slunce. Rovněž si také vybudovávají hnízdní nory (případně jen díry v písku), které dosahují až metrových hloubek. Postupným opravováním její rozměry ještě rostou. Přesto se většina takových nor po jednom hnízdění rozpadne, protože z nedostatku prorůstající vegetace nemají vyšší stabilitu. Jejich pevnost může navýšit lepkavá a tvrdá vrstva guana (vrstva trusu tučňáků). Těžba tohoto trusu byla pak pro tučňáky citelná, a proto je již v dnešní době přísně zakázána. Nory vystýlají malými větvičkami, klacíky, kamínky, šupinami z ryb nebo i kostmi z uhynulých tučňáků. 

Zhruba za týden se na hnízdiště dostaví i samice, které byli tímto zproštěni od bojovných nálad samců zarytě obhajujících svá hnízda.

Námluvy[editovat | editovat zdroj]

Hnízdící tučňáci brýloví
Hnízdící tučňáci brýloví (dospělý s odrostlými hnědě opeřenými mláďaty)

Námluvy probíhají za oddaných doteků a vzájemných pozdravech, při kterých se třou hlavou a krkem. Oba se navzájem čistí na hlavě a krku, a podobně jako jiní tučňáci, ozývají se hlubokými hrdelními tóny, jež mají stejný sociální význam, jako tzv. uvědomovací hlas – slouží k udržovaní kontaktu mezi jednotlivými ptáky na vodě i na souši. Nejtypičtější fází toku je hlasité troubení, při němž stojí samec před samicí s otevřeným zobákem a nahoru nataženým krkem. U uzavřených párů troubí oba manželé současně. Po troubení se samec projevuje chvějivými dotyky křídel, a následně začne samici opětovně probírat peří na hlavě a krku. 

Pokud se námluvy neodehrávají přímo u hnízda, může tučňák brýlový ohromit samici romantickým tanečkem – hlavu přikrčí k tělu a obchází samici kolem dokola. Působí dojmem, jakoby mlčky házel pohledy.

Po tomto úvodu se samice položí na břicho a samec se jí pokusí vyskočit na záda - jsou odhodláni k páření.

Páření[editovat | editovat zdroj]

Samotný akt trvá 1–2 minuty nebo dokonce jen několik sekund, protože je samcova poloha poměrně vrtkavá. Samice se při kopulaci přikrčí nebo si lehne na břicho a samec ji vyskočí na záda. Vyzdvihne ocas pro lepší koordinaci a snaží se dostat svou kloaku k její. Když se mu to podaří, předá samici sperma pouhým přitisknutím - otřením - kloaky. Páření se mnohokrát opakuje – u mladších méně zkušených párů o to více. Po páření se oba ptáci znovu intenzivně čistí.[pozn. 1] 

Snesení vajec a chov mláďat[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový při sezení na vejcích (Spheniscus demersus)

V období od května do července snesou samice zpravidla 2 vejce[9] do podzemních nory, prohlubně ve skále, nebo do štěrbiny mezi balvany. První vejce bývá větší než druhé, a jsou položeny během dvou dní. V sezení na vejcích se samice střídá s partnerem po dobu asi 36 až 41 dní[9][10], a střídaní probíhá zhruba po třech až čtyřech dnech (jeden vždy hlídá, druhý loví). Před výměnou v noře se oba zdraví a poznávají tichými oznamovacími tóny.

O vylíhlá mláďata se rovněž starají oba rodiče, a střídají se po 1–2 dnech (jeden vždy hlídá, druhý loví a přináší potravu). Odrostlejší asi měsíční mláďata se shlukují do malých skupinek, tzv. školek, čítající jen 5–10 mláďat. Převážně jsou ale schována v norách. Rodiče v tomto období loví potravu společně, a mláďata jsou hodiny osamocena. Kuřata se ochmýří v 60–130 dnech života, v závislosti na faktorech životního prostředí – jeho kvality a dostupnosti potravy. Společně s dospělými opustí kolonii a pobudou na moři mimo hnízdiště. Ve věku asi 1–2 let se pokusí poprvé zahnízdit, a vyberou si pro hnízdění zpravidla tu oblast, kde byla sama vychována. Pohlavně vyzrálý jsou ale ve třech až čtyřech letech, a tak jsou prvotní pokusy o snůšku nezdárné.[10][11]

Dospělý se po několika týdenním pobytu na moři – zotatovací kůře, vrátí na břeh přepeřit. Pobudou pouze na souši a hladoví asi 20 dní.[4][9][12] Náhradní (či druhé) snůšky mohou být sneseny asi o 4 měsíce později, pakliže se nezmění podmínky a hojnost potravy. Může tak zahnízdit i dvakrát do roka.

Populace a ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle IUCN je tučňák brýlový považován za ohrožený druh.[5] Je to jednak zapříčiněno jejich lovem jako levných rybářských návnad a hlavně sběrem vajec, která bylo možno ještě před cca 25 léty si koupit v Kapském městě ke snídani.

Ještě počátkem minulého století žilo na jihu Afriky až milion párů, v 80 létech počty klesly na 60 tisíc ptáků. Díky ochraně se množství začalo opět zvolna zvyšovat, nyní populace čítá asi 50 - 90 tisíc dospělých jedinců.[5][13] Pokud nedojde k patrnějším změnám, odborníci varují, že by mohl tučňák brýlový za zhruba 15 let vyhynout. V současnosti je největším ohrožením pro kolonie tučňáků nadměrné množství rybolovů, zamořování okolí pobřeží odpady z lidské činnosti, zabírání dalších ploch pobřeží lidmi a hlavně těžko zamezitelné znečisťování pobřežních vod ropnými surovinami. Existuje však několik organizací (např. SANCCOB), které napomáhají alespoň k nějaké stabilitě jejich životního prostředí.[5][13][14][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tučňák brýlový při kopulaci (youtube): https://www.youtube.com/watch?v=9eevBNqgXm0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]
  2. HTTP://WWW.MINDCOMET.COM, MindComet, Inc. -. Scientific Classification. seaworld.org [online].  [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. Caroli Linnæi Systema naturæ. Regnum animale. Editio decima, 1758, cura Societatis zoologicæ germanicæ iterum edita. archive.org [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  
  4. a b Penguins: African Penguins - Spheniscus demersus. www.penguins.cl [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f Spheniscus demersus (African Penguin, Black-footed Penguin, Jackass Penguin). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  
  6. a b c African Penguin (Spheniscus demersus) - BirdLife species factsheet. datazone.birdlife.org [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  
  7. African Penguins, Spheniscus demersus. MarineBio.org [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  
  8. Tučňáci zabrali jednu z nejkrásnějších pláží. Novinky.cz. . Dostupné online [cit. 2017-06-24]. (cs-CZ) 
  9. a b c d e f Spheniscus demersus (jackass penguin). Animal Diversity Web [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  (anglicky) 
  10. a b c d Brillenpinguin | Pinguine.net. www.pinguine.net [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  (německy) 
  11. a b c WWW.PENGUINSWORLD.CZ. Tučňáci. www.penguinsworld.cz [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  (česky) 
  12. African penguin videos, photos and facts - Spheniscus demersus. Arkive [online].  [cit. 2017-06-11]. Dostupné online.  (en-GB) 
  13. a b African Penguins battle extinction. Public Radio International. . Dostupné online [cit. 2017-06-11]. (en-US) 
  14. Endangered African penguins are falling into an 'ecological trap'. ScienceDaily. . Dostupné online [cit. 2017-06-11]. (anglicky) 
  15. SHERLEY, Richard B.; LUDYNIA, Katrin; DYER, Bruce M.. Metapopulation Tracking Juvenile Penguins Reveals an Ecosystem-wide Ecological Trap. Current Biology. 2017-02-20, roč. 27, čís. 4, s. 563–568. Dostupné online [cit. 2017-06-11]. ISSN 0960-9822. DOI:10.1016/j.cub.2016.12.054. (English) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa – Tučňáci. Svazek 10. [s.l.] : Státní zemědělské nakladatelství, 1984.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]