Tučňák brýlový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTučňák brýlový
alternativní popis obrázku chybí
Tučnák brýlový (Spheniscus demersus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Spheniscus)
Binomické jméno
Spheniscus demersus
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus), někdy také nazývaný tučňák brýlatý nebo africký, je jediný druh který hnízdí na pobřeží jižní Afriky, zejména obývá řetězce ostrovů ležících nedaleko. Evropané se s ním seznámili už v 15. století.[2] Stejně jako ostatní tučňáci není schopen letu, ale je uzpůsoben k potápění a částečnému životu na moři. Zrovna tak zde loví potravu a živí se převážně menšími druhy ryb, jako jsou sardinky, sardele či ančovičky.

Dospělý jedinec dosahuje výšky 60–70 cm a hmotnosti 2–4,5 kg.Má jednoduché vakovité tělo a tuhá křídla zploštěná do tvaru ploutve, což něho dělá dokonalého plavce a potápěče, díky čemuž se může ponořit do hloubky větší jak 100 metrů. Protože žije v nezvykle teplém prostředí, vybaven je neopeřenou kůži na hlavě zpravidla růžového odstínu. Jedná se o žlázy obklopené cévami, které plní termoregulační funkci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem. Rozmnožuje se i dvakrát během jednoho roku. Nejčastěji v období od března do května (Jižní Afrika) nebo od listopadu do prosince (Namibie) položí samice zpravidla dvě vejce, na kterých sedí střídavě s partnerem po dobu 36 až 41 dní. O vylíhlá mláďata pečují rovněž společnými silami, po dobu 60 až 130 dní. O odchov se mladý tučňák brýlový může pokusit již v 1–2 roce života, avšak pohlavně vyzrálý je zpravidla v 3–4 letech.

Patří mezi zranitelné druhy, ohrožuje jej kombinace hrozeb především lidského původu. Je tak jedním z druhů, na které se vztahuje smlouva o ochraně africko-euroasijských vodních ptáků (AEWA). V září 2010 byl klasifikován jako ohrožený podle zákona o ohrožených druzích USA. Od listopadu 2013 je tučňák brýlový hodnoce jako ohrožený na červeném seznamu ohrožených druhů živočichů (IUCN).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový byl jedním z mnoha druhů ptáků, které původně popsal švédský přírodovědec Carl Linné během roku 1758 (viz 10. vydání jeho vědeckého systému zvaného Systema Naturae), kde ho na základě morfologických znaků a především podobnosti nozder seskupil např. s albatrosem, a dal mu jméno Diomedea demersa.[3]

Dnes se tento africký tučňák řadí do rodu Spheniscus, mezi ostatní tropické pruhovité tučňáky. Jsou jeho nejbližší příbuzní a všichni, včetně tučňáka brýlového, žijí (respektive hnízdí) na jižní polokouli, ale v přívětivějších (teplejších) lokalitách; tučňák Humboldtův a tučňák magellanský žije v Jižní Americe a domovinou tučňáka galapážského je oblast v tichém oceáně, u rovníku, konkrétně Galapážské ostrovy. Všichni mají podobné zbarvení, fyzické parametry i životní podmínky .

Je členem třídy Aves (ptáci) a řádu Sphenisciformes (tučňáci). Patří do rodiny tučňáků Spheniscidae (tučňákovití). Klasifikován je jako Spheniscus demersus. Rodové jméno pochází ze starověkého řeckého slova sphen – neboli „klín“, poukazující na jejich jednoduchý tvar těla. Druhové jméno demersus je pak latinského původu, které v překladu znamená „ponořit se“.[4]

Rozšíření, biotop[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový nevyvádí mladé na sněhu a ledu, ale na písčitých plážích v tropických podmínkách. Oblíbenými místy pro hnízdění jsou odlehlé ostrůvky a nepřístupné zátoky lemovány velkými balvany, nebo nízkými skalními útesy. Silné oceánské proudy a větrem bičované oblasti, stejně jako teplotní extrémy vyskytující se na jižním cípu Afriky, vytvářejí jedno z nejbouřlivějších prostředí na Zemi, v kterém tento nevelký, avšak houževnatý pták, odhodlaně vychovává mláďata.

Hnízdí přibližně na 24 ostrůvcích u pobřeží Jižní Afriky (např. na ostrově Dassen, Robben nebo Dyer) a asi na třech pevninských místech v Jihoafrické republice; u Hollamsbird Island v Namibii a u Bird Island a Algoa Bay.[5] Rozsah výskytu obrazně obepíná prakticky celou pobřežní část jižní Afriky s někdy nepatrnou nebo rozestřenou populací. Čím blíže k jihu, tím zpravidla větší kolonie.

Turisticky známá kolonie se nachází na březích Lambert's Bay, což je oblast ležící přibližně 250 km severně od Kapského města, ale nejsevernější kolonie v této oblasti v nedávné době úplně vymizela. Další je jižním směrem zhruba 50 km od Kapského město na plážích „balvanů“ – Boulders Beach (2 km od městečka Simon’s Town). V této lokalitě je možné setkat se s tučňáky takřka tváří v tvář (v jejich blízkost se lze prakticky i koupat), za vhodnější se nicméně považuje, aby návštěvník využil k tomu určené pozorovací stanice, čímž tučňáky nemůže rozrušit. Další kolonie hnízdí třeba na březích Stony Point nebo Betty's Bay.[5][6][7][8]

Při případné migraci z důvodů nevyhovujících podmínek se může zatoulat severněji; na západě až do oblastí Angole, Konga či Gabonu, a na východní straně se stěhuje k Mosambiku. Jedná se ale o víceméně výjimečné případy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail Hlavy tučňáka brýlového
Protože žije v nezvykle teplém prostředí, musí umět tělesnou teplotu udržovat, ale i vydávat. Vybaven je tak neopeřenou kůži na hlavě zpravidla růžového odstínu. Jedná se o žlázy obklopené cévami, které plní termoregulační funkci

Patří mezi středně velké tučňáky. Dorůstá do výšky 60–70 cm a hmotnosti 2–4,5 kg, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je zpravidla menší), výkyvy v rozmnožování a náročnou výměnu peří (hladovění – ztráta váhy).[6][9][10]

Dospělý jedinec má černý obličej, čelo a šíji. Obličej je navíc obkroužený širokým, dobře vymezeným, bílým pruhem sahajícím až k bíle hrudi. Podle této kresby na hlavě je také pojmenován – brýlový/brýlatý. Protože žije v nezvykle teplém prostředí, musí umět tělesnou teplotu udržovat, ale i vydávat. Vybaven je tak neopeřenou kůži na hlavě (nad očima a zobákem) zpravidla růžového odstínu – jsou to žlázy, sloužící k termoregulaci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem. V takové situaci je pak růžově zabarvení kůže výraznější – tmavší, až červené. Na hrudi a po stranách břicha má černý široký pruh. Křídla jsou z vnější strany černé barvy, v kontrastu s bílou dolní částí s proměnlivými černými fleky. O něco výraznější má takové fleky na břiše. Rozvrh těchto skvrnek má každý tučňák jedinečné jako jsou lidské otisky prstů. Má vcelku hluboce posazený silný zobák (samec o něco hlouběji než samice), převážně černé barvy, se svislým světlým pruhem poblíž špičky. Pohlaví jsou si podobná. Samice má v průměru menší zobák a celkovou hmotnost, ale není zde žádný významný rozdíl v délce křídel, ty měří asi 16,5 cm. Před přepeřováním jsou tmavé oblasti matnější a hnědší.

Nedospělý jedinec je dobře odlišený. Má rozdílně definovaný vzor a je ze začátku vývoje tmavě břidlicově modrý nahoře (na hlavě až k hrudi), tedy nemá výrazný vzor na hlavě a pruhy na těle, ale obvykle má nejasné bledé strany hlavy a pruh na hrdle. Také oblast okolo oka je tmavší a horní část hrudi a boky se spojují se špinavě bílým břichem. Postupně hnědne s přibývajícím věkem. Dospělé vzory získává v několika fázích, a zpravidla okolo druhého roku již vypadá jako dospělý.

Jeho hlas se nápadně podobná hýkání osla a je slyšitelný hlavně v noci. Pro tento pronikavý hlasitý zvuk se mu v angličtině přezdívá „jackass penguin“, neboli v překladu „hloupý“ či „oslí“ tučňák.

Je to charismatický a turisticky oblíbený druh. Lidem se dovolí přiblížit až do vzdálenosti tří metrů (v Boulders Beach i na méně než jeden metr).

Tučňák brýlový se dožívá až 30 let, ale vyššího věku se dožije převážné v zajetí. V divoké přírodě zřídkakdy žije déle než 10–11 let.[9][11]

Potrava a technika lovu[editovat | editovat zdroj]

Jako všechny druhy tučňáků má i tučňák brýlový tělo dokonale přizpůsobeno k plavání, potravu tedy získává v moři. Díky pádlovitým křídlům dokáže pod vodou poměrně rychle plavat, pravděpodobně rychlostí až 16 km/h (můžeme se setkat s čísly okolo 30 km/h, zřejmě se však jedná o hodnoty nepodložené nebo přeceňované, s takovou rychlostí je spojován pouze tučňák oslí). Uzpůsobeným, ostražitým zrakem spatří i sebemenší pohyb kořisti. Práci si ale dokáže ulehčit, třeba tak, že sleduje hejno racků, kteří se prozradí tím, že v místě velkého množství ryb krouží nad hladinou. V momentě, kdy tučňák narazí na hejno ryb, ponoří se a kořist pronásleduje. Nyní využije dvě hlavní zbraně; mobilní (pružný) krk a silný do široka se rozevírající zobák, díky kterému může lapenou kořist rovnou polykat.[6][10]

Jeho jídelníček tvoří hlavně menší druhy ryb o velikosti 50–300 mm, nejčastěji sardinky, sardele, ančovičky a úhoři; např. druhy jako sardinka africká (Sardinops ocellata), sardinka tečkovaná (Sardinops sagax), etrumeus velkooký (Etrumeus teres), kranas obecný (Trachurus trachurus), sardel obecná (Engraulis encrasicolus) a Engraulis capensis. Tyto drobné ryby mají vydatné tučné maso, na němž je druh závislý, neboť si díky tomu udržuje podkožní tuk, kterým si promašťuje peří. Zbytek jeho každodenní stravy se skládá z široké škály hlavonožců a korýšů.[6][10]

Obvykle loví v hloubkách do 20 metrů. V případě potřeby je však schopný dostat se do hloubky nad 100 metrů (spatřen byl až v hloubce 130 metrů). Od pobřeží se vzdaluje maximálně na 20–70 km, dále pouze v důsledku potravního nedostatku nebo jinak nevyhovujících podmínek. Za jediný den zkonzumuje až 540 gramů potravy, a když se stará o mláďata, zvládne během dne ulovit možná až 1000 gramů.[6][10][11]

Přirození predátoři, konkurenti[editovat | editovat zdroj]

Na souši tučňáka brýlového ohrožují především volně žijící psi a kočky, tedy invazní druhy živočichů, zejména pak jeho mláďata v norách. Dále také racci, ibisové. krysy, promykyženetky nebo dokonce hadi. Ve výjimečných případech se stane kořistí levharta afrického.

Relativně teplá voda v oblasti kolem Jižní Afriky je vhodným stanovištěm pro řadu dalších vodních živočichů, neboť jsou také bohaté na potravu. Na moři tak tučňáky ohrožuje další řada predátorů, pro které jsou tyto lokality lákavé; např. žralok bílý, kosatka dravá nebo lachtan jihoafrický (lachtani údajně za jediný den mohou ulovit i na sto kusů tučňáků), a konkrétně třeba tito ploutvonožci jsou rovněž potravními konkurenty. Bereme-li jim potravu ještě i my, lidé, její nevyváženost a nedostupnost v důsledku nadměrného rybolovu ohrožuje tučňáky brýlové na životě, a do značné míry ovlivňuje též produktivitu mláďat (šanci na přežití dalších generací).[12]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pár tučňáků brýlových
Tučňák brýlový je monogamní, a uzavírá doživotní partnerství

Jedná se o druh koloniální a monogamní, formuje trvalé partnerství prakticky na celý život. Existují záznamy o párech, kteří spolu vydržely 10 i vice let. Nové se vytvářejí v případě, že pár opakovaně selže ve výchově mláďat, nebo z důvodu úmrtí jednoho z nich.

Rozmnožovací aktivity nejsou fixně známy, protože nejsou limitováni proměnlivou hojností potravy nebo patrnější změnou biotopu (přírodních podmínek). Pokud jsou podmínky přívětivě, hnízdí i dvakrát do roka. Zpravidla však začínají v květnu až srpnu. Hnízda se nachází obyčejně pod skalami, ve vegetaci či v různých děrách v písku, a většinou jsou kryta před sluncem. Hnízdní nory jsou pak budovány zpravidla koloniálně.[9][12]

První dny v kolonii[editovat | editovat zdroj]

Jako první se ocitají na hnízdišti samci, kteří si vybojují nejvhodnější místo pro hnízdění, případně jen obhájí a upraví hnízdo loňské. Podobně jako ostatní tučňáci tohoto rodu si zakládají na dostatečném stínu, který na hnízdiště doléhá, aby se vyhnuli dlouhodobému žáru slunce. Rovněž si také vybudovávají hnízdní nory (případně jen díry v písku), které dosahují až metrových hloubek. Postupným opravováním její rozměry ještě rostou. Přesto se většina takových nor po jednom hnízdění rozpadne, protože z nedostatku prorůstající vegetace nemají vyšší stabilitu. Jejich pevnost může navýšit lepkavá a tvrdá vrstva guana (vrstva trusu tučňáků). Těžba tohoto trusu byla pak pro tučňáky citelná, a proto je již v dnešní době přísně zakázána. Nory vystýlají malými větvičkami, klacíky, kamínky, šupinami z ryb nebo i kostmi z uhynulých tučňáků, prakticky tedy veškerým dostupným materiálem. Zhruba za týden se na hnízdišti objeví i samice, které se tak vyhnou bojové náladě samců hájících svá hnízda.

Námluvy[editovat | editovat zdroj]

Hnízdící tučňáci brýloví
Hnízdící tučňáci brýloví (dospělý s odrostlými hnědě opeřenými mláďaty)

Námluvy probíhají za oddaných doteků a vzájemných pozdravech, při kterých se třou hlavou a krkem. Oba se navzájem čistí na hlavě a krku, a podobně jako jiní tučňáci, ozývají se hlubokými hrdelními tóny, jež mají stejný sociální význam, jako tzv. uvědomovací hlas – slouží k udržovaní kontaktu mezi jednotlivými ptáky na vodě i na souši. Nejtypičtější fází toku je hlasité troubení, při němž stojí samec před samicí s otevřeným zobákem a nahoru nataženým krkem. U uzavřených párů troubí oba manželé současně. Po troubení se samec projevuje chvějivými dotyky křídel, a následně začne samici opětovně probírat peří na hlavě a krku. Po tomto úvodu se samice položí na břicho, zatímco samec vyskočí na její záda a proběhne kopulace. Pokud se námluvy neodehrávají přímo u hnízda, ohromuje samici námluvným tancem, tedy tak, že hlavu přikrčí k tělu a poskakuje okolo ní.

Páření[editovat | editovat zdroj]

Samotný akt trvá 1–2 minuty nebo dokonce jen několik sekund, protože je samcova poloha poměrně vrtkavá. Samice se při kopulaci přikrčí nebo si lehne na břicho a samec ji vyskočí na záda. Vyzdvihne ocas pro lepší koordinaci a snaží se dostat svou kloaku k její. Když se mu to podaří, předá samici sperma pouhým přitisknutím - otřením - kloaky. Páření se mnohokrát opakuje – u mladších méně zkušených párů o to více. Po páření se oba ptáci znovu intenzivně čistí.[pozn. 1]

Snesení vajec a chov mláďat[editovat | editovat zdroj]

Tučňák brýlový při sezení na vejcích (Spheniscus demersus)

Nejčastěji v období od března do května (Jižní Afrika) či v listopadu až prosinci (Namibie), položí samice zpravidla dvě bílé vejce[9] do podzemních nory, prohlubně ve skále, nebo do štěrbiny mezi balvany. První vejce bývá větší než druhé, a jsou položeny během dvou dní. V sezení na vejcích se samice střídá s partnerem po dobu asi 36 až 41 dní,[9][10] a střídaní probíhá zhruba po třech až čtyřech dnech (jeden vždy hlídá, druhý loví). Před výměnou v noře se oba zdraví a poznávají tichými oznamovacími tóny.

Spheniscus demersus

O vylíhlá mláďata se rovněž starají oba rodiče, a střídají se po 1–2 dnech (jeden vždy hlídá, druhý loví a přináší potravu). Odrostlejší asi měsíční mláďata se shlukují do malých skupinek, tzv. školek, čítající jen 5–10 mláďat. Převážně jsou ale schována v norách. Rodiče v tomto období loví potravu společně, a mláďata jsou hodiny osamocena. Kuřata se ochmýří v 60–130 dnech života, v závislosti na faktorech životního prostředí – jeho kvality a dostupnosti potravy. Společně s dospělými opustí kolonii a pobudou na moři mimo hnízdiště. Ve věku asi 1–2 let se pokusí poprvé zahnízdit, a vyberou si pro hnízdění zpravidla tu oblast, kde byla sama vychována. Pohlavně vyzrálý jsou ale ve třech až čtyřech letech, a tak jsou prvotní pokusy o snůšku nezdárné.[10][12]

Dospělý se po několika týdenním pobytu na moři – zotavovací kúře, vrátí na břeh přepeřit. Pobudou pouze na souši a hladoví asi 20 dní.[4][9][13] Náhradní (či druhé) snůšky mohou být sneseny asi o 4 měsíce později, pakliže se nezmění podmínky a hojnost potravy. Může tak zahnízdit i dvakrát do roka.

Populace a ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle IUCN (2018) je tučňák brýlový považován za ohrožený druh.[5] Je to jednak zapříčiněno jejich lovem jako levných rybářských návnad a hlavně sběrem vajec, která bylo možno ještě před cca 25 léty si koupit v Kapském městě ke snídani. V 20. století se též těžila cenná hromada trusu, tzv. guano, v kterém si tučňáci vyhrabávali nory. Těmito zákroky byli vyhnáni na holé pláže, vystaveni mnohem většímu nebezpečí ze strany predátorů.[5][14][15][16][17]

Ještě počátkem 19. století žilo na jihu Afriky zhruba čtyři miliony ptáků[18], mezi lety 1910–1930 stále více než milion tučňáků[11], ale okolo roku 1980 počty rapidně klesly na 60 tisíc ptáků. Díky ochraně se množství začalo opět zvolna zvyšovat a v roce 2005 činil odhad 180 000–220 000 ptáků. Nicméně od roku 2008 se nárůst zastavil a populace opět postupně klesala, a dle posledního hodnocení (z roku 2018) uveřejněného na stránkách organizace IUCN žije v divočině přibližně jen 50 tisíc dospělých jedinců (společně s mladými je to asi 80 tisíc ptáků), přičemž trend populace je stále klesající.[5][14] Studie odhalila, že mezi lety 1978 a 2015 klesla populace v Jihoafrické republice o více než 60 % (z původních 70 000 párů na 19 300 párů) a v Namibii o více než 50 % (z původních 12 162 párů na 5800 párů).[5]

Pokud nedojde k patrnějším změnám, odborníci varují, že by mohl tučňák brýlový v brzké době vyhynout. V současnosti je největší hrozbou nadměrné množství rybolovů, zamořování okolního prostředí odpadky, rozpínající se populace a ztráta vhodných lokalit, nebo znečisťování pobřežních vod ropnými surovinami. Určité nebezpečí představují též klimatické změny (např. ryby se mohou přestěhovat do vhodnějších, vzdálených míst, čímž tučňáci přicházejí o zdroj potravy).[5][14][15][16][17]

Několik organizací (např. SANCCOB, IFAW, IBRRC) se výrazně podílí na záchraně tohoto druhu. Díky nim se v roce 2000, kdy 23. června havaroval ropný tanker MV Treasure a do moře uniklo 1300 tun topného oleje, podařilo zachránit a do přírody zpět vypustit více než 90 % zasažených tučňáků (přibližně 19 000 z 21 251 ptáků) a dalších 19 500 se podařilo úspěšné přesunout do vhodné oblasti. Tato úspěšná záchranná akce by se neobešla bez 45 000 dobrovolníků, kteří usilovně vypomáhali.[19]

Chov v ČR[editovat | editovat zdroj]

Tučňáky brýlové chová Zoologická zahrada v Ústí nad Labem, kde byli slavnostně představeni 3. prosince v roce 2017.[20] V květnu roku 2019 se jednomu z párů, samice Bobině (jejíž originální jméno zní Jamealybillybob) a samci Alfiemu, vylíhla dvě zdravá mláďata. Jedná se o vůbec první mláďata těchto ptáků v historii této zoo ale i v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO).[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tučňák brýlový při kopulaci (youtube): https://www.youtube.com/watch?v=9eevBNqgXm0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. HTTP://WWW.MINDCOMET.COM, MindComet, Inc. -. Scientific Classification. seaworld.org [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-29. (anglicky) 
  3. Caroli Linnæi Systema naturæ. Regnum animale. Editio decima, 1758, cura Societatis zoologicæ germanicæ iterum edita. archive.org [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  4. a b Penguins: African Penguins - Spheniscus demersus. www.penguins.cl [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g BirdLife International. African Penguin (Spheniscus demersus). The IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2018 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  6. a b c d e African Penguin (Spheniscus demersus) - BirdLife species factsheet. datazone.birdlife.org [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  7. African Penguins, Spheniscus demersus. MarineBio.org [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-01. 
  8. Tučňáci zabrali jednu z nejkrásnějších pláží. Novinky.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-18. (česky) 
  9. a b c d e f Spheniscus demersus (jackass penguin). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e f Brillenpinguin | Pinguine.net. www.pinguine.net [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (německy) 
  11. a b c Generic. www.simonstown.com [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 
  12. a b c WWW.PENGUINSWORLD.CZ. Tučňáci. www.penguinsworld.cz [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  13. African penguin videos, photos and facts - Spheniscus demersus. Arkive [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c African Penguins battle extinction. Public Radio International. Dostupné online [cit. 2017-06-11]. (anglicky) 
  15. a b Endangered African penguins are falling into an 'ecological trap'. ScienceDaily. Dostupné online [cit. 2017-06-11]. (anglicky) 
  16. a b SHERLEY, Richard B.; LUDYNIA, Katrin; DYER, Bruce M. Metapopulation Tracking Juvenile Penguins Reveals an Ecosystem-wide Ecological Trap. Current Biology. 2017-02-20, roč. 27, čís. 4, s. 563–568. Dostupné online [cit. 2017-06-11]. ISSN 0960-9822. DOI:10.1016/j.cub.2016.12.054. (English) 
  17. a b Sea Turtle Restoration Project : Vanishing African Penguin, Threatened by Climate Change and Fishing, Wins Protections. web.archive.org [online]. 2013-12-03 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 
  18. Ocean Sentry [online]. 2018-01-30 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. International Bird Rescue -  Success Stories -  Saving 20,000 Penguins - Cape Town, South Africa. www.bird-rescue.org [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 
  20. LABEM, Zoologická zahrada Ústí nad. tučňák brýlový | ZOO Ústí nad Labem. www.zoousti.cz [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  21. LABEM, Zoologická zahrada Ústí nad. Tučňáci mají dvě mláďata. ZOO Ústí nad Labem [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa – Tučňáci. Svazek 10. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]