Tučňák nejmenší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTučňák nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Tučňák nejmenší (Eudyptula minor)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Eudyptula)
Binomické jméno
Eudyptula minor
Forster, 1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák nejmenší (Eudyptula minor) je tučňákem skutečně nejmenším a zároveň tzv. "nočním". Přes den je buď na moři nebo v podzemním hnízdě, ze kterého vychází nebo se do něj vrací až za soumraku.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento druh obývá v době páření oblasti Austrálie a Nového Zélandu, které většinou spadají do mírného podnebného pásu. Od Shoalwater Islands Marine Park vzdáleném asi 50 km od města PerthuZápadní Austrálii, přes ostrovy v průlivu Bass Strait mezi Austrálii a Tasmánii až po South Solitary Island na východním pobřeží v Novém Jižním Walesu. Na Novém Zélandu žijí na pobřežích Severního a Jižního ostrova a dále na Stewartově ostrově, Chathamských a Snaresových ostrovech, včetně dalších ostrovů. Občas se zatoulá i na jihoamerické pobřeží do Chile. Nejčastěji hnízdí na písčitých nebo skalnatých plážích, kde je snadný přístup do moře.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tito ptáci měří asi 35 až 40 cm a váží 1,1 až 1,6 kg. Samec má o něco větší hlavu a mohutnější zobák, bývá i nepatrně větší. Jejich tmavý "šat" na hlavě, zádech a křídlech má modravý nádech, proto se mu říká i modrý tučňák. Obličej a krk jsou světle šedé, spodní část těla i ploutvovitých křídel jsou bílé. Oči má stříbřitě šedé.

Živí se převážně rybami (dlouhými 10 až 35 mm), malými hlavonožci a občas korýši. Potápí se průměrně do hloubky 30 m, pod vodou zůstává asi 25 sekund, plave rychlostí až 6 km/hod, potravu polyká pod vodou. Neloví ve skupinách, zdržuje se od pobřeží ve vzdálenosti do 25 km. Jeho průměrná délka života je 6,5 roků. V porovnání s ostatními druhy má pomalý metabolismus.

Jsou zvláštní svým rodinným životem v podzemní, v norách. Mimo období hloubení nor jsou ke spatření pouze v noci, kdy se vracejí nebo odcházejí do moře. V průběhu dne jsou na lovu nebo spí v noře. Ochraňují takto svá vejce, mláďata i sami sebe před většinou predátorů a nejsou při hnízdění vystaveni zvýšeným teplotám s nástupem léta na jižní polokouli.[2][3][4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Doba hnízdění je v kolonii dlouhá, začíná v červenci až srpnu a trvá až do února příštího roku. Při nočním návratu do hnízdiště se původní partneři většinou poznávají a vytvoří opět pár. Staré páry obvykle zabírají místa, kde hnízdili již v předešlých létech. Dochází také k soubojům o místo, ptáci na sebe syčí, hrozí si zobákem i klovají se. Opravují nebo vyhrabávají nové nory v písku, pod hustou vegetací, někdy používají nory po buřňácích úzkozobých (Puffinus tenuirostris). Mnohdy si založí hnízdo i jen ve skalní rozsedlině, přestože je obtížný přístup přes skaliska.

Uvnitř nory, kde probíhá veškerý rodinný život, vybudují prostrannou komůrku s hnízdem vystlaným trávou a větvičkami, které nanosí oba partneři. Všechny páry nezačínají hnízdit ve stejnou dobu, různě dlouho jim trvá oprava nebo vystavění nového hnízda. Mnohdy jsou hned z počátku některá hnízda zničena nebo vyplaven za bouře a proto jsou ptáci za jedno hnízdní období nuceni i ke třem snůškám vajec.

Po dohotovení hnízda dochází v nočních hodinách k toku, který probíhá mimo hnízdo. Pár si vzájemně čistí peří, oštipují si jemně konce zobáků, samec troubí s hlavou vztyčenou vzhůru, přičemž mává křídly, samice se postupně připojí. Další námluvy pokračují v noře, kde samec vydávaje tikavé zvuky přitlačuje samici ke stěně. Až mu samice začne odpovídat, uchopí ji zobákem za peří v týle, samice se položí a následuje vlastní páření, které se několikrát opakuje. Po spáření si navzájem upraví peří a společně opět troubí. Někdy se spolu v nočních hodinách páří i na povrchu. Samice snese obvykle 2 vejce, při sezení se oba střídají, ke střídaní dochází v noci. Inkubační doba trvá 33 až 37 dnů, rozptyl je způsoben tím, že nezasedají na vejce ihned po snesení.

Mládě se z vejce líhne dlouho, 24 i více hodin. Vylíhlá mláďata jsou slepá a jsou pokryta hustým šedým prachovým peřím. Po týdnu se toto peří vymění za tmavší a po 4 týdnech začíná narůstat definitivní, které zcela doroste v 8 až 10 týdnech. Mláďata začínají vidět asi za týden, po dvou týdnech se plazí po břiše a za 4 týdny dovedou chodit v předklonu. Vzpřímené chůze jsou schopna až jim narostou ocasní péra, asi po 8 týdnech.

Prvé tři týdny je rodiče zahřívají a stráží, střídají se v ochraně i v přinášení potravy vždy v noci. Po této době čekají mláďata osamocena v noře na příchod obou rodičů s potravou. Postupně sami opouštějí noru na dva až tři dny a teprve asi 60 dnech odplouvají trvale. V této době již dosahují 90 % konečné hmotnosti. Sexuální zralosti dosahují po třech létech.

Rodiče se po měsíční vykrmovací kůře v moři opět vracejí do svých nor, kde se ve skrytu přepeřují. Za 14 až 18 dnů jim naroste nové peří a odcházejí z hnízdišť na moře, aby se opět cca za půl roku vrátili. Mladí si pro své prvé zahnízdění z poloviny vybírají jiná místa.[2][3][4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přestože se počty tučňáka nejmenšího na některých místech snižují, vznikají jinde zase nové kolonie.[2] Podle červeného seznamu IUCN žije v rozsáhlém regionu asi 1 milion jedinců a tučňák nejmenší je proto hodnocen jako málo dotčený druh.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh tučňák nejmenší se nověji rozděluje na 6 poddruhů:

  • Eudyptula minor minor Forster, 1781
  • Eudyptula minor chathamensis Kinsky et Falla, 1976
  • Eudyptula minor iredalei Mathews, 1911
  • Eudyptula minor novaehollandiae Stephens, 1826
  • Eudyptula minor variabilis Kinsky et Falla, 1976
  • tučňák bělopásý (Eudyptula minor albosignata) Finsch, 1874,

Poslední z nich, tučňák bělopásý, bývá ve starší literatuře považován za samostatný druh.[3][6]

Tučňák nejmenší[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d DANN, Peter. IPCWG: Eudyptula minor [online]. International Penguin Conservation Working Group, Punta Arenas, Chile, [cit. 2011-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa: Tučňáci. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 176 s. (česky)  
  4. a b QUICK, H. Animal Diversity Web: Eudyptula minor [online]. University of Michigan Museum of Zoology, [cit. 2011-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DEL HOYO, et al.. IUCN: Eudyptula minor [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 03.01.2011, [cit. 2011-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Tučňák nejmenší [online]. Ondřej Zicha, rev. 19.11.2007, [cit. 2011-01-03]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]