Pygoscelis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPygoscelis
alternativní popis obrázku chybí
Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtučňáci (Sphenisciformes)
Sharpe, 1891
Čeleďtučňákovití (Spheniscidae)
Bonaparte, 1831
RodPygoscelis
J. G. Wagler, 1832
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do rodu Pygoscelis se řádí tři žijící zástupci, jež obývají polární pás jižní polokoule. Rozmnožují se na nejstudenějším místě naší planety – v Antarktidě, kde se pohybují teploty vysoko pod nulou (až -30 °C). Jsou to tučňáci jednoduchého černobílého zbarvení připomínající frak. Disponují však poměrně dlouhým kartáčovým ocasem. Tučňák kroužkový a uzdičkový patří mezi nejhojnější druhy, a tučňák oslí je považován za nejrychlejšího plavce.

Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že se tento rod samostatně oddělil asi před 38 miliony let, dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes (zahrnující druhy; tučňák císařský a tučňák patagonský), jež je bazální větví celého řádu Sphenisciformes (tučňáci).

Tučňáci tohoto rodu nejsou prozatím významně ohroženi, přesto jsou mezinárodně chráněni. Pro vědce jsou tito ptáci velice důležití; učí se pochopit, jak v takovém prostředí mohou plnohodnotně žít a rozmnožovat se, a kupříkladu tak vynalézt nové technologie využitelné pro člověka. Z ekonomického hlediska jsou pak tučňáci dobrými ukazateli změn na naší planetě. Jejich chování a přizpůsobení se novým podmínkám napomáhá pochopit situaci, v které se naše Země nachází. Ačkoli jsou tučňáci poměrně citlivý na změnu svého prostředí, instinktivní chování jim napomohlo přežít milióny let, a to naskrz různým změnám svého biotopu.

Biologie – jsou to koloniální ptáci, hnízdící až v statisícech párech. Většinou část svého života tráví na moři, daleko od svého hnízdiště, na které se vrací zpravidla jednou za rok pouze v období rozmnožování, jež mají poměrně krátkodobé – trvající obvykle tři až čtyři měsíce. Samice snášejí zpravidla dvě vejce a pár úspěšně odchovává až dva potomky (v závislosti na podmínkách).

Možné hrozby – mezi nejaktuálnější patří; nekorigovaný rybolov, rozmach turismu nebo případná průmyslová aktivita (především v Antarktidě).

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]