Tučňák chocholatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tučňák chocholatý

alternativní popis obrázku chybí
Tučňák chocholatý (vpravo)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Ohrožený druh
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď: tučňákovití (Spheniscidae)
Rod: tučňák (Eudyptes)
Binomické jméno
Eudyptes sclateri
Buller, 1888
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák chocholatý (Eudyptes sclateri Buller, 1888) je středně velký zástupce čeledi tučnákovitých. Obývá antarktické ostrovy jižně od Nového Zélandu, převážně ostrov Bounty a ostrov Protinožců (v malých skupinách se objevují i na Novém Zélandě, ostrově Campell nebo ostrově Antipodes).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Od ostatních druhů jeho rodu se liší zřetelně vztyčenými chocholy na hlavě, zbarvené do syté žluté až oranžové. Dosahuje výšky 60 až 70 cm a jeho hmotnost se liší v závislosti na ročním období. Pokud nehladoví, mohou dosáhnout váhy 6 - 7 kg. V době rozmnožování nebo línání pak jeho váha klesá pod 4 kg. Dožívá se zhruba 20 let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se korýši nebo malými chobotnicemi a z hlediska dostupnosti se nepochybuje o tom, že nepohrdnou ani rybami. Loví v menších hloubkách v blízkosti vodní hladiny.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Více jak polovinu života tráví na moři, kde cestují za potravou. Vzdalují se tak od hnízdiště i několik tisíc kilometrů. Hnízdí se velkých a hustých koloniích, čítající tisíce párů. Kolonie se vyskytují převážně na tvrdém skalnatém terénu, bez četné půdy nebo vegetace. Jsou to poměrně monogamní tučňáci a dvojice partnerů spolu hnízdí i šest sezón.

Rozmnožování a chov[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí od dubna do září.

Po doplutí do obvyklého hnízdiště připlouvají první samci, kteří jeden až dva týdny budou hájit svá hnízdní teritoria a vyčkávat příchod svých stálých nebo budoucích družek. Jejich hnízda připomínají kruhovitý útvar, ohraničený zpravidla kamínky nebo větvičkami. Protože jsou hnízda v těsném sousedství, bývá jejich chování často agresivní. Jsou tak obdařeni silnějším a tlustším zobákem, který je jejich zbraní.

V době přítomnosti samic, samci svá teritoriální chování otupí a věnují pozornost výhradně jim. Snaží se být nepřehlédnutelní a začínají vydávat hluboké hrdelní tóny. U toho udržují vzpřímenou polohu s nataženou hlavou, s níž kývají ze strany na stranu. Takto vyhledávají své loňské družky nebo vábí nové nezadané samice. Po dohledání se u společného hnízda oddávají pozdravům, což je charakterizováno společným ukláněním, vytrubováním či třením se tělem nebo hlavou.

Po spáření snese samice obvykle dvě vejce. Jedno takové vejce váží zhruba 97 až 148 g a podobně jako u jiných druhů rodu Eudyptes bývá v pořadí druhé vejce větší než první. Prvé, menší vejce nebývá oplodněno, nebo je často během hnízdění odstraněno z hnízda. Možné vysvětlení je, že první vajíčko slouží k upoutání pozornosti dravců. V sezení na vejcích se samec se samicí střídají a inkubační doba trvá 35 až 36 dnů. V úvodu sezení pospolu zůstávají kvůli bezpečnosti, ale nakonec se odloučí.  

Vylíhlá mláďata jsou slepá. Mají prachové peří, šedohnědé barvy na zádech a bíle na břiše. Jakmile jsou mláďata příliš velká, aby se vešla mezi nohy rodičů, utvoří s ostatními takzvané školky, kde jsou v houfu chráněni před dotírajícími dravými ptáky. Tak umožní rodičům lovit společně a síly tak podělit. Mláďata Jsou krmeni až do stáří tří měsíců. Dospělý šat se u mláďat objeví až mnohem později, kdy už kolonii spolu s rodiči opustí. Funkce takového peři je však již dokonalá. Především jejich chocholy nejsou pestře nažloutlé ale mají tmavší odstín. Dají se tak rozpoznat během celého chovu. Sexuální zralosti dosahují mladí samci ve čtyřech a samice ve třech letech.

Přirození predátoři[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k skutečnosti, že tučňáci chocholatí hnízdí především na ostrovech, nemají dospělý na souši prakticky žádné predátory. Jedině vejce a mláďata bývají ohroženy racky, buřňáky nebo chaluhami. Na moři se však musí vyvarovat tuleňů nebo lachtanů.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Populace[editovat | editovat zdroj]

Celkový počet odhadován na 130.000 až 140.000 dospělých jedinců a má klesající trend. Sčítání z roku 2011 ukazuje 26.000 hnízdících párů na ostrovech Bounty a 41.000 párů na ostrově Protinožců.

Faktory[editovat | editovat zdroj]

V minulosti zejména počátkem minulého století byl největším nepřítelem tučňáků člověk, který je lovil ve velkém zejména pro tuk. Jen za jedinou sezónu bylo uloveno na 150 tisíc ptáků. Jistý podíl na úbytku můžou mít i nadměrné rybolovy. Za stálý pokles populace můžou však mořské faktory, které ovlivňují přísun potravy, jakým je La Nina vyskytující se u Nového Zélandu a Austrálie. Je to katastrofická scenérie o náhlém oteplováním oceánů, tedy vlévání na živiny chudých teplých proudů, které zapříčiňují hladomor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pinguine.net/
  2. http://www.pinguins.info/
  3. http://www.iucnredlist.org/
  4. http://www.penguinsworld.cz/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]