Tučňák skalní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTučňák skalní
alternativní popis obrázku chybí
Tučňák skalní (Eudyptes chrysocome)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Eudyptes)
Binomické jméno
Eudyptes chrysocome
Forster, 1781
Synonyma

Eudyptes crestatus Miller, 1784 [2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák skalní (Eudyptes chrysocome) je druh tučňáka z rodu Eudyptes.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tito tučňáci hnízdí na většině subantarktických ostrovů u jižních částí Chile a Argentiny i na Falklandských ostrovech, na Ostrovech prince Edwarda jihovýchodně od jihu Afriky, na ostrově Tristan da Cunha v jižním Atlantiku, na Crozetových ostrovech a Kerguelenách v jižní části Indického oceánu a téměř na všech ostrovech jižně Nového Zélandu.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to poměrně malí tučňáci, měří asi 55 cm a váží okolo 2,5 kg. Shora mají barvu modro černou, zespodu bílou. Po stranách čela mají zlatavou chocholku z dlouhých pírek, které jim po stranách spadají za oči. Uprostřed čela je černá vztyčená chocholka. Zobák mají mohutný, červenohnědé barvy. Jsou ze všech tučňáků nejagresivnější, bojují o místo a chrání svá vejcehnízdě na přeplněném hnízdišti před konkurenty. Snaží se soupeřovou hlavu zachytit pod křídlo a vyvrátit ho, bojují spolu také silnými zobáky. Průměrná délka života je 10 let. Stravou je téměř převážně krill doplňovaný drobnými hlavonožci a korýši.

Hlasový rejstřík mají široký, používají ho často při komunikaci se samici, mláďaty i okolím. Mají i množství speciálních postojů vyjadřující momentální duševní stav, od dvoření se samicí, před výhrůžku soupeřům až po podřízený postoj s přitaženým peřím k tělu, nahrbením a hlavou výrazně nataženou dopředu. V takovém postoji, podřízeném, procházejí přehuštěným hnízdištěm, kdykoliv jdou krmit mláďata.[4][5][6]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí převážně na prudkých morénových svazích, na lávových útesech a dovedou díky drápům zdolat i téměř kolmé skalní stěny. Při vhodném umístění hnízda je touto skálou chráněno před vytrvalými chladnými větry a pokud je navíc na sluneční straně, je vlastně na nejvhodnějším místě k hnízdění v chladné oblasti. Jsou nejrychlejší chodci ze všech tučňáků, dokážou skákat z kamene na kámen s dopředu nataženým krkem, aby se případně ještě jistili hákovitým zobákem. Některá hnízda tučňáků skalních jsou i několik stovek metrů nad mořem. Při krmení mláďat absolvují cestu  vodě a zpět i třikrát denně.[4][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Eudyptes chrysocome

Po návratu na hnízdiště, nejdříve se z moře vracejí samci, se vytvoří hnízdící páry ze stejných jedinců jako v předešlém roce a samec započne se stavbou jednoduchého hnízda. Samice po neodmyslitelných námluvách s tokáním předcházejícím páření snese s odstupem několika dnů většinou dvě vejce, z nichž prvé bývá mnohem menší než druhé. S počátku si jednotlivé páry vejce navzájem kradou z hnízd, později však většina sedí jen na jednom, větším.

Se zahřívání vajec se oba rodiče střídají, na břiše se jim vytvoří záhyb z kůže, do kterého zobákem vejce zakoulejí, mládě se vylíhne asi za 36 dnů. První část inkubace sedí na vejci samice a samec odchází do moře, pak se postupně střídají až do vylíhnutí, kdy samice mláděti přináší první potravu. Samec dále rychle rostoucí mládě nepřetržitě asi tři týdny zahřívá a hlídá, zatím co samice několikrát denně přináší potravu. Slepé mládě asi za týden začíná vidět, za tři týdny již má prachové peří a popolézá okolo hnízda.

Postupně se shlukují do větších skupin, tzv. školek, ve kterých je před nálety racků a haluh ochraňují tento rok nehnízdící tučňáci z kolonie. Oba rodiče přinášejí 6 až 12krát denně potravu a krmí mláďata zásadně na hnízdě. Již ve 30 dnech jim začíná narůstá definitivní peří, v 55 až 60 dnech je rodiče pomalu přestávají krmit. Přibližně v 70 dnech se samostatná mláďata (ale ještě bez žluté chocholky) vydávají na moře. Dospívají za 4 roky.

Rodiče pak odcházejí na moře načerpat síly a po měsíci se vrací zpět na hnízdiště k přepeření. Za 25 dnů odcházejí s novým peřím na téměř půlroční plavbu po moři.[4][5][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Tučňáci skalní jsou podle červeného seznamu IUCN zařazení do kategorie zranitelný druh. Za posledních 30 let se jejich stavy snížily o 30 %.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je rozdělován do tří poddruhů, které dokonce hnízdí na rozličných místech.

  • Eudyptes chrysocome subsp. chrysocome Forster, 1781
  • Eudyptes chrysocome subsp. fiholi Hutton, 1879
  • Eudyptes chrysocome subsp. moseleyi Mathews et Iredale, 1921

Eudyptes chrysocome moseleyi je některými autory považována za samostatný druh Eudyptes moseleyi Mathews & Iredale, 1921 [3][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Tučňák skalní [online]. Ondřej Zicha, rev. 08.03.2006, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Tučňák skalní [online]. Ondřej Zicha, rev. 19.11.2007, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d IPCWG: Eudyptes chrysocome [online]. International Penguin Conservation Working Group, Punta Arenas, Chile, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c PHELAN, Devon. Animal Diversity Web: Eudyptes chrysocome [online]. University of Michigan Museum of Zoology, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa: Tučňáci. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 176 s. (česky)  
  7. IUCN: Eudyptes chrysocome [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 11.01.2011, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. IUCN: Eudyptes moseleyi [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 11.01.2011, [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]