Tučňák královský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTučňák královský
alternativní popis obrázku chybí
Tučňák královský na ostrově Macquarie
Stupeň ohrožení podle IUCN
Téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Eudyptes)
Binomické jméno
Eudyptes schlegeli
Finsch, 1876
Rozšíření tučňáka královského v období hnízdění
Rozšíření tučňáka královského v období hnízdění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák královský (Eudyptes schlegeli) je středně velký zástupce čeledi tučnákovitých obývající vody obklopující Antarktidu. Způsobem života i vzhledem se velice podobá tučnáku žlutorohému (Eudyptes chrysolophus), ale obličej a bradu má na rozdíl od tohoto druhu bílé. Vědecký název získal na počest německého zoologa Hermanna Schlegela. Tohoto tučňáka nechová doposud žádná Zoologická zahrada.[2]

Až do dnešní doby se stále spekuluje o možnosti, že by mohl být tučňák královský jedním z poddruhů tučňáka žlutorohého.[2] Je známo, že se mezi sebou tyto druhy kříží, ačkoli je to poměrně neobvyklá záležitost a několikrát byl zaznamenán i případ, že v přírodě žily páry tvořené zástupci obou druhů.

Dorůstá výšky kolem 70 cm a hmotnosti zhruba 6 kg.[2] Tučňáci královští se množí především na ostrově Macquarie[3] a stejně jako ostatní druhy tučňáků tráví i tučňáci královští velkou část svého života v moři. Podle názvu bývají často zaměňovány s tučňákem císařským, který je však téměř dvakrát vyšší a několikrát těžší.

Tučňák královský se živí krilem, rybami a množstvím jiných vodních bezobratlých. Hnízdí na plážích nebo na holých svazích pokrytých nejrůznější vegetací. Hnízdo si staví v podobě mělké díry v písku, kam pokládá rostliny a kameny. Stejně jako ostatní druhy tučňáků je i tento druh vysoce koloniální a hnízdí v obrovských skupinách, které se mohou rozprostírat i na území větším jak jeden kilometr. Období rozmnožování začíná s příchodem září, ale plně rozprouděné je až během října. Samice klade 2 vejce, ale obvykle přežije jen jedno mládě. Samice ihned po nakladení vajec odchází do moře lovit potravu, kdežto samec vejce udržuje v teple, drží je na horní ploše nohou a pod kožními záhyby na břiše. Samec v tomto období nepřijímá potravu, ale žije pouze z tukových zásob svého těla. Po návratu samice si úlohy vymění, samec jde hledat potravu a samice pečuje o vejce. Vejce se inkubují zhruba 35 dní a po několika dnech života začnou mláďata tvořit velké skupinky, v kterých se choulí k sobě, aby získali více tepla. Plně opeřené je mládě ve věku 65 dní.

Tučňák královský prozatím není ohroženým druhem. Rozmnožuje se však prakticky na jediném ostrově, a tak jakákoli ekologická nestabilita může vyústit v závažný problém.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tučňák královský hnízdí převážně na ostrově Maquarie.[4] Spatřen byl ale i na březích Nového Zélandu, Austrálie nebo Antarktidy.[5] Buďto se jednalo pouze o tuláky, nebo o menší skupinu spíše zmatených mladistvých. V těchto oblastech totiž tučňák královský obvykle přečkává zimu, a v období rozmnožování migruje na již zmíněný ostrov Maquarie. Avšak jsou známy drobné kolonie na vzdálených ostrovech Campbellových a Kerguelenech, nebo dokonce až v Jižní Georgii.[5][6] Dost často se ale v takových případech jedná pouze o záměnu s tučňáky žlutorohými.[7] Řada jedinců do jiných oblastí s největší pravděpodobností zatoulají, ale ať už z jakéhokoli důvodu, prozatím se v žádném případě nejedná o populaci významnou, nebo trvale hnízdící.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tučňák královský a hlava
Detail hlavy tučňáka královského

Tučňák královský může být vysoký až 75 cm, a vážit až 8 kg.[2] Avšak při pelichání nebo v období rozmnožování několik dní i týdnů hladoví, a za takových okolností může vážit o dva až čtyři kilogramy méně.

Dospělý tučňák královský má šedé až černé peří na hlavě, vrchní straně křídel, a na zádech a ocasu. Zbytek jeho těla už pokrývá jen bílé peří (snad jen vnitřní strana křídel může být místy ozdobena nepravidelným černým flekem), ale na rozdíl od svých příbuzných má i bíle tváře a bradu, kvůli čemuž je výrazněji odlišný. Nad očima má řadu volně visících peříček (chocholku) zlatavé barvy, rostoucích až do délky 10 cm. Disponuje silným červeno-hnědým zobákem, jež je nezbytnou součástí k soužití v těsné kolonii. Duhovky jsou rovněž červené a nohy jsou růžové, přičemž podrážky černé.

Mladí ptáci jsou snadno rozpoznatelní. Zprvu má jejich tmavý odstín šatu hnědý nádech, a světlá pera jsou spíše našedlá nežli bílá. Zobák pak mají prostě černý. 

Vyspělý jedinci s juvenilním šatem jsou již dospělým zdánlivě podobní, ale zobák a chocholky mají stále nevýrazné. Odlišně vypadají celé období chovu, do doby než kolonii opustí, čímž je zajištěno, že se k nim ostatní dospělý nebudou chovat agresivně.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Tučňák královský
Profil tučňáka královského

Potrava a způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Jako technicky vybavený plavec se tučňák královský živí potravou z moře. Primárně pak různými korýši a krilem, např. krunýřovkou krillovou (Euphausia superba) či druhem Euphausia Valentine. Jeho jídelníček tvoří ale i různé druhy mořských ryb, jako třeba Electronna carlesbergi z čeledi lampovníkovitých nebo Magnesudis prionosa. Zřídka uloví taktéž chobotnici, především pak zástupce rodu Moroteuthis.[2][7]

Tučňák královský má především vynikající zrak, s kterým vidí i v hluboké vodě prakticky za tmy. Jeho rohovky jsou ploché, díky čemuž mnohem lépe zaostřuje světlo. Když se nachází pod vodou, vnímá pouze nuance takových barev, které v moři převládají, především tedy zelenou, modrou či fialovou, a třeba červenou nerozeznává vůbec. Díky tomuto přizpůsobení se ve vodě mnohem lépe orientuje.[2] Obvykle se pohybuje v hloubkách od 6–32 metrů, ale dokáže se potopit do hloubky větší jak 200 metrů.[2]

Predátoři a parazité[editovat | editovat zdroj]

Dospělci nemají na souši prakticky žádné nepřátelé. Dokonce ani ze strany invazivní druhy živočichů, jenž byli z ostrova vymýceni.[5] Na pozoru se musí mít pouze při pobytu na moři, před některými druhy kytovců nebo ploutvonožců. Mláďata jsou ale ohrožovány mořskými dravými ptáky, jako třeba chaluhou subantarktickou (Catharcts lonnbergi).[7]

Tučňáci královští jsou častými nositeli parazitů. Mezi nejčastější patří několik druhů vší z rodu Austrogoniodes, blechy (Pagipsylla galliralli) a klíšťata (Ixodes uriae). Hojně se vyskytují obzvláště na mladých ptácích, kteří se celý den pohybují pouze v blízkosti hnízd na souši.[2]

Rozmnožování a chov mláďat[editovat | editovat zdroj]

Kolonie tučňáků královských
Skupina tučňáků královských na ostrově Macquarie

Na březích ostrova Maquarie se tučňák královský objevuje začátkem října nebo koncem září.[2][7] Během několika týdnů se tu sejde obrovská kolonie tučňáků (o 150 000 až 500 000 jedincích). Zprvu však jen samců, samice dorazí asi o 10 dní později.[2]

Mládě rypouše sloního
Mládě rypouše sloního (Mirounga leonina) pro tučňáky sice nebezpečné není, ale před dospělými se musí mít na pozoru. Dost často kolem nich procházejí do moře a zpět, a s takovým savcem se můžou jen těžko rovnat

Nejprve je nutné postavit důstojné „bydlení“, a tak se samci předhánějí v zabírání nejlepších míst. Tučňáci se mohou nacházet až téměř dva kilometry ve vnitrozemí. Obhájené místo následně zútulní dle osobního vkusu a dostupného materiálu. Na vyseděnou prohlubeň tak shromažďují různé rostliny, větévky nebo třeba kameny. Neustále hnízdo přerovnávají a vylepšují, a proto nějakou dobu trvá, než jej zhotoví do úplné spokojenosti. Skutečnou stopku zajistí až samice, kterých si všimnou ještě v dáli na moři. V danou chvíli samci kolektivně zpozorní, a nesoustředí se prakticky na nic jiného. Zatímco se samice kolébají směrem k hnízdišti, samci na ně náruživě volají. Vzpřímeně stojí u svého hnízda, zvláštně kývají nataženou hlavou a třepetají křídly. Snaží se být co nejvíce vidět a slyšet, a proto jsou tyto signály doprovázeny hlasitým troubením. Tímto způsobem samice vábí, ale spíše shledávají konkrétní družky, s nimiž se pářili loni. Tučňák královský je totiž přísně monogamní. Samice hlasům bedlivě naslouchají, a když svého partnera rozpoznají, stane se pro ně jakousi navigací. Samec se totiž neutiší do chvíle, kdy se jeho partnerka ocitne přímo naproti němu. Do okolí tak neustále sděluje své osobní údaje – kde se nachází, jakého je pohlaví, a že je připraven k páření, proto je vždy v kolonii takový hluk. Námluvy jsou pak celkem krátkodobé.[7] Nalezený pár se pouze uvítá, přesvědčí se o původu partnera a začnou se zanedlouho pářit. 

V měsíci říjen snese samice asi dvě vejce. Prvé snesené vejce o váze asi 100 gramů[2], bývá patrně menší než druhé o váze až 160 gramů.[2] Není to však nevšední jev. Často nebývá první vejce ani oplodněné, a slouží pouze k upoutání predátorů. Samice jej kolikrát zcela vědomě vyhodí z hnízda.[7] Opuštěných vajec je pak v kolonii nespočet, a především dravý ptáci této jednoduché kořisti nepohrdnou. Na snesené druhé vejce pak nemají ani čas, a ve své podstatě už ani chuť.    

Vejce jsou inkubována zhruba 35 dní.[2] První dny jsou u hnízda přítomny oba z páru, z nichž ten který nesedí svého partnera pouze střeží. Jako první sedí zpravidla samice, tedy současně po nakladení. Po určité době si pozici vymění, a samice odchází do moře lovit potravu. Samec zatím vejce udržuje v teple, drží je na horní ploše nohou a pod kožními záhyby na břiše. Nepřijímá v tomto období potravu, ale žije pouze z tukových zásob svého těla. Zhruba za týden se samice vrátí a úlohy si vymění, samec jde hledat potravu a samice pečuje o vejce. U vylíhnutí pak bývají opět pospolu. 

Rodiče se dělí i v péči o mláďata. Prvních zhruba 20 dnů[2] je u nich alespoň jeden z páru a druhý loví v moři. Následně (po 21–24 dnech)[2] mláďata opouštějí a ponechávají je v takzvaných školkách, což jsou velké skupinky, v kterých se choulí k sobě, aby získali více tepla, a zároveň se tak chrání před predátory. Krmeni jsou každý druhý až třetí den. Rodiče na své potomky už od pobřeží volají a vyčkávají na jejich odezvu. Rozpozná-li mládě jejich hlas, hladové pak nedočkavostí cupitá naproti. Do juvenilního plně funkčního peří se mláďata dostanou ve věku 65 dní[2], a kolonii za pár dní opustí. Na moři pohlavně vyzrají a za zhruba 5 let se na hnízdiště vrátí, a pokusí se již o vlastní chov potomků. Pokusí-li se dříve, tak zpravidla vždy neúspěšně.[2] Tučňák královský se může dožít asi 15–20 let, neexistují však spolehlivé záznamy.[2]

Dospělý se asi tři týdny vykrmují na moři a vrátí se opět na pobřeží přepeřit. Zhruba tak dalších 25 dní hladoví. Následně se pohybují pouze v oceáně, daleko od hnízdiště, do období dalšího rozmnožování.[2]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Tučňák královský není zatím zařazen do kategorie ohrožených druhů, ale v současnosti je podle IUCN zařazen mezi druhy téměř ohrožené; dříve byly loveny hlavně pro olej a v roce 1870 Tasmánská vláda vydala licenci povolující lov tučňáků královských, ale pouze do určitého množství, v tomto případě maximálně 150 000 tučňáků na rok. Po ukončení této vyhlášky, v letech 19191920, se populace tučňáků královských obnovila, a na ostrově Macquarie dosáhla mezi lety 19841985 zhruba 850 000 párů.[5] K roku 2017 je populace stabilní, a dle mezinárodního svazu ochrany přírody hnízdí pravidelně na tomto ostrově obdobný počet ptáků.[2][4][5]

Tučňák královský není ohrožen žádnou přímou hrozbou.[5] Invazivní druhy živočichů byli pro zachování zdejší fauny a flóry z ostrova odstraněny; divoké kočky (Felis catus) již v roce 2001, a další nepůvodní obyvatelé jako krysa obecná (Rattus rattus), chřástal weka (Galliralus australis) či králík evropský (Oryctolagus cuniculus), byli roku 2014 vyhubeni za pomocí pesticidů.[2][4][5]

V budoucnosti může populaci těchto tučňáku ohrozit kolísává potravní dostupnost vlivem komerčních rybolovů, nebo v důsledku globálního oteplování a následných klimatických změn. V neposlední řáde může znamenat hrozbu turistický rozmach, který by opakovaně narušoval obvyklý běh kolonie.[2][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Penguin na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Eudyptes schlegeli (royal penguin). Animal Diversity Web [online].  [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. BBC. Jižní Pacifik [online]. Česká televize, program ČT2, 2011-04-01, [cit. 2011-06-04]. Kapitola Oceán ostrovů (1/6). Čas 7:10 od začátku stopáže. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c Royal penguin videos, photos and facts - Eudyptes schlegeli. Arkive [online].  [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  (en-GB) 
  5. a b c d e f g h Eudyptes schlegeli (Royal Penguin). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  
  6. Royal Penguins, Eudyptes schlegeli. MarineBio.org [online].  [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  
  7. a b c d e f Haubenpinguin | Pinguine.net. www.pinguine.net [online].  [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The penguins : Spheniscidae. Oxford : Oxford University Press, 1995. (Bird Families of the World; sv. 2). ISBN 019854667X. S. 212 - 223.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]