Přeskočit na obsah

Kranas obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKranas obecný
alternativní popis obrázku chybí
Kranas obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1],
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
ŘádCarangiformes
Čeleďkranasovití (Carangidae)
Rodkranas (Trachurus)
Binomické jméno
Trachurus trachurus
(Linnaeus, 1758)[2]
Synonyma
  • Scomber trachurus Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kranas obecný (Trachurus trachurus) je kranas rodu Trachurus. Vyskytuje se ve východní části Atlantského oceánuEvropy a Afriky a v jihovýchodní části svého areálu i v části Indického oceánu. Je hospodářsky významná ryba a na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je veden jako zranitelný druh.

Kranas obecný má poměrně štíhlé, dosti stlačené tělo s velkou hlavou, u níž zadní část horní čelisti dosahuje až k úrovni přední části oka a spodní čelist vyčnívá přes horní čelist. Oko má dobře vyvinuté tukové víčko.[3] Má dvě hřbetní ploutve,[4] první je vysoká[5] a má sedm tenkých trnů, přičemž poslední trn je mnohem kratší než ostatní. Druhá hřbetní ploutev je od první oddělena úzkou mezerou a je podstatně delší než první[4] s 29–33 měkkými paprsky.[6] Řitní ploutev je přibližně stejně dlouhá jako druhá hřbetní ploutev a na jejím předním konci jsou dva samostatné trny.[7] Středně velká břišní ploutev má jeden trn a pět měkkých paprsků a její počátek je pod koncem báze prsní ploutve.[3] Od hlavy k ocasu se táhne zakřivená linie 33–40 kostěných šupin, z nichž každá má malý trn, který se směrem k ocasu zvětšuje a kostnatí[7]. Postranní čára má celkem 66–67 šupin, z nichž 31–36 jsou velké šupiny[4][6]. Je tmavě modře zbarvený se stříbřitými boky a bílým břichem, na operkulu je tmavá skvrna. Tento druh dosahuje maximální délky 60 centimetrů (FL),[6] i když běžně měří kolem 25 centimetrů a váží 1,5 kilogramu[4].

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Kranas obecný se vyskytuje v severním a východním Atlantiku, Středozemním, Marmarském a v Černém moři. V Atlantiku se vyskytuje od Norska až po Jihoafrickou republiku, kde může zasahovat kolem mysu Dobré naděje podél jihoafrického pobřeží do Indického oceánu až po MaputoMosambiku.[1] Pokud je však kranas kapský (Trachurus capensis) považován za platný druh, pak je tento druh omezen na severovýchodní Atlantik.[8] Byl zaznamenán na Kapverdských ostrovech, ale předpokládá se, že se tam vyskytuje pouze jako zatoulanec.[1]

Výskyt a biologie

[editovat | editovat zdroj]

Kranas obecný je bentopelagický druh, který se obvykle vyskytuje na písčitém podkladu v hloubkách 100–200 m, ačkoli byl zaznamenán až do hloubky 1050 m a někdy se vyskytuje i blíže k hladině.[3] Je to stěhovavý druh, který se v letních měsících stěhuje na sever a s poklesem teploty moře se vrací na jih.[7] V severovýchodním Atlantiku jsou rozeznávány dvě populace, západní populace se tře v široké oblasti od Irska po Biskajský záliv na začátku jara a v létě se přesouvá na sever k jižnímu pobřeží Norska a severní části Severního moře. Severomořská populace se v létě tře v jižní části Severního moře a poté migruje na sever do střední části Severního moře, do Skagerraku a Kattegatu. U Mauretánie má tento druh hlavní období tření v listopadu až lednu, zatímco příbuzný kranas marocký (Trachurus trecae) se tře v červnu a srpnu.[1] U Irska probíhá tření nepravidelně v létě od června do srpna a vrcholí v červenci. Samice se tře v dávkách, z nichž každá obsahuje až 140 000 jiker a líhnou se z nich larvy 5 mm dlouhé. Tře se s nedeterminovanou plodností, což znamená, že celkový počet jiker, které může samice vyprodukovat, závisí na faktorech, které se mohou v průběhu tření měnit.[7] Jikry a larvy jsou pelagické.[3]

Juvenilní jedinci tohoto druhu se často potulují v mělkých vodách s juvenilními jedinci jiných druhů ryb, především se sleďem obecným (Clupea harengus) a s jinými druhy kranasů, jako je kranas evropský (T. mediterraneus) a kranas pestrý (T. picturatus).[3] Juvenilní jedinci se také často schovávají v chapadlech medúz. V jižní Africe je maximální zaznamenaný věk 24 let, zatímco v severovýchodním Atlantiku byl zaznamenán věk 40 let. Předpokládá se, že samice se rozmnožují ve věku od dvou až čtyř let. U Mauretánie byly odchyceny juvenilní ryby v hloubkách 200–300 m, zatímco dospělé ryby jsou loveny v mělčích vodách do 100 m. Věk a růst kranase obecného se liší v celém jeho rozsáhlém areálu a je ovlivněn mírou výlovu populací.[1]

Potrava tohoto druhu, jak u juvenilních jedinců, tak u dospělých jedinců, se skládá z klanonožců, garnátů, malých ryb a krakatic.[6] Při zkoumání obsahu žaludků kranasů obecných ulovených v Egejském moři bylo zjištěno celkem 60 různých druhů kořisti, které patřily do pěti hlavních systematických skupin: mnohoštětinatci, korýši, měkkýši, ploutvenky a kostnaté ryby. Největší procento konzumované potravy tvořili klanonožci, krunýřovky a vidlonožci. Druhou nejpočetnější potravou byly kostnaté ryby, zatímco mnohoštětinatci a ploutvenky se vyskytovali jen zřídka. Strava vykazovala jen velmi malé sezónní rozdíly, největší podíl kořisti tvořili klanonožci a vidlonožci po celý rok, ryby byly nejčastější kořistí s výjimkou jara. Větší ryby nad 16,9 cm se živily převážně larvami kostnatých ryb. V této studii bylo zjištěno nejméně 45 druhů klanonožců, přičemž Acartia clausi a Oncea media byly početné a důležité po celý rok. Korýši byli nejdůležitější kořistí, kterou se tento druh živil ve všech ročních obdobích, nicméně pro větší ryby byly nejdůležitější kořistí kostnaté ryby.[9]

Taxonomie a pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Kranas obecný je typovým druhem rodu Trachurus, ale když Constantine Samuel Rafinesque v roce 1810 vytvářel rod, použil jako typový druh Trachurus saurus. Druhové jméno ale již použil Carl Linné pro druh Scomber saurus a již předtím popsal Scomber trachurus, takže Rafinesqueovo jméno bylo neplatné.[10] Rod Trachurus je součástí podčeledi Caranginae čeledi Carangidae, která je největší čeledí řádu Carangiformes.[11] Rodové a druhové jméno je složeninou z řeckého trachys, což znamená „drsný“, a oura, což znamená „ocas“, jedná se zřejmě o starověké jméno pro kranase, pravděpodobně s odkazem na ostnaté šupiny na ocasním násadci.[12]

Anglické obecné jméno horse mackerel (doslova koňská makrela) prý pochází z přesvědčení, že na svém hřbetě vozí jiné ryby, ale možná pochází ze starého holandského slova Horsmakreel, které znamená makrelu, která se tře nad mělčinou nebo lavicí – hors, a to bylo převzato do angličtiny jako "horse mackerel".[13]

Kranas kapský (Trachurus capensis) je některými autoritami považována za poddruh T. trachurus capensis a předpokládá se, že není k dispozici dostatečná série vzorků tohoto taxonu podél pobřeží Afriky, která by potvrdila platnost tohoto taxonu.[8]

Kranas obecný je loven komerčně pomocí vlečných sítí, dlouhých lovných šňůr, košelkových nevodů (za použití umělého osvětlení), pastí a lovných šňůr. V roce 1999 Organizace pro výživu a zemědělství uvedla, že celkový výlov, který jí byl nahlášen, činil 322 207 tun, přičemž největší úlovky byly v Nizozemsku a Irsku.[3] Pro tento druh je v Severním moři stanoven celkový přípustný odlov (TAC) a těžba kranase obecného je trvale pod touto úrovní[14], ale TAC není v souladu s vědeckým doporučením. Objevily se výzvy k vytvoření plánu řízení populace kranase obecného v Severním moři, ale v současné době pro něj neexistují žádné konkrétní cíle řízení. Než bude možné prokázat, že je rybolov udržitelný, je třeba populaci vyhodnotit a stanovit cíle řízení.[15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atlantic horse mackerel na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e SMITH-VANIZ, W.F.; SIDIBE, A.; NUNOO, F.; LINDEMAN, K.; WILLIAMS, A.B.; QUARTEY, R.; CAMARA, K. Trachurus trachurus. IUCN Red List of Threatened Species. IUCN, 2015, s. e.T198647A43157137. Dostupné online [cit. 19 November 2021]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2015-4.RLTS.T198647A43157137.en. 
  2. Eschmeyer, William N.; Fricke, Ron & van der Laan, Richard (eds.). Scomber trachurus. Catalog of Fishes. California Academy of Sciences. Retrieved 8 December 2019.
  3. a b c d e f Species Fact Sheets Trachurus trachurus (Linnaeus, 1758) [online]. Food and Agriculture Organization. Dostupné online. 
  4. a b c d Alwyne Wheeler. The Pocket Guide to Salt Water Fishes of Britain and Europe. 1997. vyd. [s.l.]: Parkgate Books, 1992. ISBN 978-1855853645. S. 98. 
  5. Trachurus trachurus, Atlantic horse mackerel : fisheries, gamefish, bait [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2019-08. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d Atlantic horse-mackerel (Trachurus trachurus) [online]. Redakce J.C. Hureau. ETI Bioinformatics [cit. 2019-12-08]. (Marine Species Identification Forum). Dostupné online. 
  7. a b c d Trachurus trachurus – horse mackerel [online]. National Museums Northern Ireland [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  8. a b SMITH-VANIZ, W.F.; CARPENTER, K.E.; BORSA, P.; OBOTA, C.; YAHYA, S.; JIDDAWI, N. Trachurus capensis. IUCN Red List of Threatened Species. IUCN, 2018, s. e.T21113101A43156455. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T21113101A43156455.en. 
  9. BAYHAN, Bahar; SEVER, Tuncay. Food and feeding habits of the Atlantic Horse Mackerel, Trachurus trachurus, from the Aegean Sea (Osteichthyes: Carangidae). Zoology in the Middle East. 2009, s. 47–54. DOI 10.1080/09397140.2009.10638327. S2CID 84595326.  Abstract
  10. Eschmeyer, William N.; Fricke, Ron & van der Laan, Richard (eds.). Species in the genus Trachurus. Catalog of Fishes. California Academy of Sciences. Retrieved 8 December 2019.
  11. NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry C.; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5th. vyd. [s.l.]: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-118-34233-6. S. 387. 
  12. CHRISTOPHER, Scharpf; KENNETH, J. Lazara. Order CARANGIFORMES (Jacks) [online]. Christopher Scharpf and Kenneth J. Lazara, 10 August 2019 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  13. Horse Mackerel [online]. Royal Netherlands Institute for Sea Research [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  14. Atlantic horse mackerel North Sea [online]. Sustainable Fisheries Partnership [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  15. Scad, Horse Mackerel [online]. Marine Conservation Society [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]