Pařížská dohoda: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dohoda opět již platí pro USA, akt. počtu zemí a datumů
Řádek 21: Řádek 21:
| prozatímní uplatnění =
| prozatímní uplatnění =
| signatáři = 195<ref name=ceremony>{{citace elektronické monografie|url=https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XXVII-7-d&chapter=27&clang=_en|titul=UNTC|vydavatel=[[Organizace spojených národů|OSN]]|datum=2015-05-27}}</ref>
| signatáři = 195<ref name=ceremony>{{citace elektronické monografie|url=https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XXVII-7-d&chapter=27&clang=_en|titul=UNTC|vydavatel=[[Organizace spojených národů|OSN]]|datum=2015-05-27}}</ref>
| účastníci = 186<ref name=ceremony />
| účastníci = 190<ref name=ceremony />
| depozitář = [[Generální tajemník OSN]]
| depozitář = [[Generální tajemník OSN]]
| jazyky = angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
| jazyky = angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
Řádek 41: Řádek 41:
| url = http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=53756#.Wf4eAlvWzIV
| url = http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=53756#.Wf4eAlvWzIV
| jazyk = anglicky
| jazyk = anglicky
}}</ref> K červnu 2019 dohodu podepsalo 195 účastníků Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, z nichž 186 ji již ratifikovalo. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016.<ref name="platnost">{{Citace elektronického periodika
}}</ref> K únoru 2021 dohodu podepsalo 195 účastníků Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, z nichž 190 ji ratifikovalo. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016.<ref name="platnost">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Němý
| příjmení = Němý
| jméno = Michael
| jméno = Michael
Řádek 85: Řádek 85:


== Proces ratifikace dohody ==
== Proces ratifikace dohody ==
Dohoda byla připravena k podpisu a k uložení ratifikačních listin od 22. dubna 2016 do 21. dubna 2017 v [[New York]]u, v sídle [[Organizace spojených národů|OSN]]. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016,<ref name="platnost" /> což bylo 30 dní poté, co minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí dohodu [[Ratifikace|ratifikovalo]]. K 13. červnu 2019 dohodu podepsalo 194 států a [[Evropská unie]] a 186 z těchto členů dohodu ratifikovalo.<ref name=ceremony /> Těchto 186 členů reprezentuje 89,4 % globálních emisí. Nejvýznamnější země, které ratifikovaly, jsou Čína, Spojené státy americké a Indie, tedy země s třemi největšími emisemi [[Skleníkové plyny|skleníkových plynů]] ze všech signatářů (asi 42 % dohromady).<ref name="statofratification">{{Citace elektronické monografie
Dohoda byla připravena k podpisu a k uložení ratifikačních listin od 22. dubna 2016 do 21. dubna 2017 v [[New York]]u, v sídle [[Organizace spojených národů|OSN]]. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016,<ref name="platnost" /> což bylo 30 dní poté, co minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí dohodu [[Ratifikace|ratifikovalo]]. K 20. únoru 2021 dohodu podepsalo 194 států a [[Evropská unie]] a 190 z těchto členů dohodu ratifikovalo.<ref name=ceremony /> Těchto 186 členů reprezentuje 89,4 % globálních emisí. Nejvýznamnější země, které ratifikovaly, jsou Čína, Spojené státy americké a Indie, tedy země s třemi největšími emisemi [[Skleníkové plyny|skleníkových plynů]] ze všech signatářů (asi 42 % dohromady).<ref name="statofratification">{{Citace elektronické monografie
| titul = Paris Agreement – Status of Ratification
| titul = Paris Agreement – Status of Ratification
| url = http://unfccc.int/paris_agreement/items/9444.php
| url = http://unfccc.int/paris_agreement/items/9444.php
Řádek 148: Řádek 148:
| jazyk = en-US
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2021-01-20
| datum přístupu = 2021-01-20
}}</ref> Dohoda vstoupí pro USA znovu v platnost 30 dní poté, co uloží svoji ratifikační listinu nebo listinu o přistoupení do sídla OSN.
}}</ref> Dohoda znovu pro USA vstoupila v platnost 19. února 2021.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = televize
| jméno = Česká
| titul = USA a klimatická dohoda — Události
| periodikum = Česká televize
| url = https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/221411000100219/obsah/821223-usa-a-klimaticka-dohoda
| datum vydání = 2021-02-19
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-02-20
}}</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 20. 2. 2021, 01:26

Možná hledáte: Pařížské smlouvy.
Pařížská dohoda
     účastníci      signatáři      signatáři duálně zastoupeni Evropskou unií      účastníci duálně zastoupeni Evropskou unií
     účastníci
     signatáři
     signatáři duálně zastoupeni Evropskou unií
     účastníci duálně zastoupeni Evropskou unií
Data
Podepsáno22. duben 2016
Uzavřeno12. prosinec 2015
V platnosti od4. listopad 2016[1]
Podmínky účinnostiratifikace/podepsání 55 zeměmi reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí
Strany
Signatáři195[2]
Obsah
DepozitářGenerální tajemník OSN

Pařížská dohoda je dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Dohoda byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, schválena všemi 195 smluvními stranami a přijata 12. prosince 2015.[3] Byla podepsána 22. dubna 2016 (Den Země) celkem 177 členskými státy Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, 15 z nich ji hned ratifikovalo.[4] K únoru 2021 dohodu podepsalo 195 účastníků Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, z nichž 190 ji ratifikovalo. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016.[1] Stanovuje závazky všech smluvních stran, včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů jako je Čína, Spojené státy americké (USA) či Indie. Hlavní vyjednavač této dohody, francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius označil uzavřenou dohodu za „ambiciózní a vyrovnaný“ plán a jako „historický obrat“ v úsilí o dosažení omezení globálního oteplování.[5]

Největšími producenty CO2 jsou Čína (30 %) a USA (15 %)

Účel dohody

Účel dohody je popsán v jejím článku č. 2 jako „zlepšení implementace“ Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu pomocí:[6]

„(a) Udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
(b) Zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;
(c) sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.“

Všechny země musí usilovat dosažení „globálního zlomu v emisích skleníkových plynů co nejdříve“.

Nástroje plnění dohody

Každá smluvní strana bude pravidelně předkládat svoje vnitrostátně stanovené národní příspěvky (INDC), ve kterých stanoví svoje závazky snižování emisí skleníkových plynů. První příspěvky byly předloženy již v průběhu roku 2015 a to 187 státy. Doposud předložené INDC nejsou dostačující pro splnění cíle omezení nárůstu teploty. Z tohoto důvodu byly stanoveny pravidelné pětileté revize, které mají vést k navyšování ambice jednotlivých států a postupnému snížení emisí na požadovaný objem.[7]

Smluvní strany musí do roku 2020 prezentovat své emisní závazky, nízkoemisní strategie a plány do roku 2050. Rozvojové země musí připravit strategie, plány a akce pro svůj nízkoemisní rozvoj. Každá smluvní strana je zodpovědná za své emise, musí zveřejňovat status plnění svých závazků a provádět analýzu dopadů změny klimatu a účinnosti adaptačních opatření. Smluvní strany budou zvyšovat podporu, plánování a implementaci adaptačních opatření a také odolnost vůči změně klimatu.[7]

Vyspělé státy mají do roku 2020 vytvořit finanční mechanismus, pomocí kterého bude poskytnuto nejméně 100 miliard dolarů ročně na podporu opatření na ochranu klimatu v rozvojových zemích, a nastavit nový cíl financování opatření proti změně klimatu po roce 2025.[7] 

Dohoda také zdůrazňuje důležitost zapojení nesmluvních stran a vítá aktivity veřejného sektoru směřující k řešení změny klimatu (občanské společnosti, soukromého sektoru, finančních institucí, měst a dalších orgánů).[7]

Proces ratifikace dohody

Dohoda byla připravena k podpisu a k uložení ratifikačních listin od 22. dubna 2016 do 21. dubna 2017 v New Yorku, v sídle OSN. Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016,[1] což bylo 30 dní poté, co minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí dohodu ratifikovalo. K 20. únoru 2021 dohodu podepsalo 194 států a Evropská unie a 190 z těchto členů dohodu ratifikovalo.[2] Těchto 186 členů reprezentuje 89,4 % globálních emisí. Nejvýznamnější země, které ratifikovaly, jsou Čína, Spojené státy americké a Indie, tedy země s třemi největšími emisemi skleníkových plynů ze všech signatářů (asi 42 % dohromady).[8][9][10] Poslední země Evropské unie, která dohodu ratifikovala, byla Česká republika (předposlední bylo Nizozemsko, které tak učinilo 28. července 2017).[11] Dne 5. září 2017 dala Poslanecká sněmovna souhlas s ratifikací (dříve už tak učinil Senát),[12][13] prezident dokončil kroky k ratifikaci svým podpisem 14. září 2017. Ratifikace nastala 5. října, samotná dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost 4. listopadu 2017.[8][14]

Odstoupení a opětovné připojení Spojených států amerických

Tehdejší prezident Spojených států amerických (USA) Donald Trump 1. června 2017 oznámil, že od Pařížské dohody odstupují.[15][16] Dne 20. ledna 2021, první den ve funkci, podepsal nový prezident USA Joe Biden 17 výkonných opatření, včetně opětovného přijetí Pařížské dohody.[17] Dohoda znovu pro USA vstoupila v platnost 19. února 2021.[18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Agreement na anglické Wikipedii.

  1. a b c NĚMÝ, Michael. Pařížská klimatická dohoda vstoupí v platnost začátkem listopadu. OEnergetice.cz [online]. 2016-10-07. Dostupné online. 
  2. a b UNTC [online]. OSN, 2015-05-27. Dostupné online. 
  3. PHILLIPS, Sara. Paris climate deal: Historic climate change agreement reached at COP21. ABC News [online]. 2015-12-13. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ‘Today is an historic day,’ says Ban, as 175 countries sign Paris climate accord. UN News Centre [online]. 2016-04-22. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DOYLE, Alister; LEWIS, Barbara. With landmark climate accord, world marks turn from fossil fuels. Reuters [online]. 2015-12-12. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Oficiální překlad Pařížské dohody na webových stránkách MŽP.
  7. a b c d Adoption of the Paris Agreement [online]. Paříž: UN FCCC, 2015-12-12 [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. 
  8. a b Paris Agreement – Status of Ratification [online]. United Nations Framework Convention on Climate Change. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Paris climate deal: US and China formally join pact. BBC News [online]. 2016-09-03. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PANDEY, Sidharth. India Ratifies Landmark Paris Climate Deal, Says, 'Kept Our Promise'. NDTV [online]. 2016-08-02. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Sněmovna poslala Pařížskou klimatickou dohodu k dalšímu projednávání. Greenpeace [online]. 2017-07-11. Dostupné online. 
  12. ČTK. Sněmovna schválila klimatickou dohodu z Paříže, ODS s odročením neuspěla. iDNES.cz [online]. 2017-09-05. Dostupné online. 
  13. Pařížská dohoda o klimatu už má i souhlas sněmovny. Zbývá podpis prezidenta. ČT24 [online]. 2017-09-05. Dostupné online. 
  14. V sobotu Česko přistoupí k Pařížské klimatické dohodě. Jako poslední země v EU. Deník.cz [online]. 2017-11-03. Dostupné online. 
  15. ČTK. USA odstoupí od pařížské klimatické dohody. Je pro nás drahá, tvrdí Trump. Lidovky.cz [online]. 2017-06-01. Dostupné online. 
  16. ČTK. Spojené státy odstupují od Pařížské dohody o ochraně klimatu. Novinky.cz [online]. 2017-06-01. Dostupné online. 
  17. MEDINA, Daniella. Biden plans 17 executive orders on student loans, wearing masks and more. See the list. The Tennessean [online]. [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. TELEVIZE, Česká. USA a klimatická dohoda — Události. Česká televize [online]. 2021-02-19 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy