Karel Čapek: Porovnání verzí
m →Externí odkazy: Přesun odkazu na Worldcat Identities z Externích odkazů do šablony Autoritní kontrola |
m kat. |
||
Řádek 292: | Řádek 292: | ||
[[Kategorie:Čeští dramatici]] |
[[Kategorie:Čeští dramatici]] |
||
[[Kategorie:Čeští překladatelé]] |
[[Kategorie:Čeští překladatelé]] |
||
[[Kategorie:Čeští političtí spisovatelé]] |
|||
[[Kategorie:Čeští fotografové]] |
[[Kategorie:Čeští fotografové]] |
||
[[Kategorie:Čeští divadelní režiséři]] |
[[Kategorie:Čeští divadelní režiséři]] |
Verze z 10. 4. 2013, 12:42
Šablona:Dlouhodobě polozamčeno Šablona:Infobox Spisovatel PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890, Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938, Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.
Život
Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor.[1] S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.
Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše), brzy však přešel k novinařině. Jako vychovatel údajně působil pouze tři měsíce. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu.[2]
V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.
26. srpna 1935 se na vinohradské radnici oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou.
Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii.[3]
„ | Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal... | “ |
— Karel Čapek[4] |
Po vzpamatování se z prvotního šoku se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil úvahu Jak to bylo otištěnou 26. listopadu 1938 v Lidových novinách, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938.[5]
Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
Zajímavosti
Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.
Čapek byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, o čemž vedle známých fotografií v Dášeňce svědčí řada dalších dochovaných snímků včetně portrétů známých osobností (mj. prezident Masaryk a další pátečníci). Paradoxně – amatér Karel Čapek byl autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky. Dášeňka čili Život štěněte z roku 1933 vyšla v několika desítkách vydání.
Méně známá je jeho záliba v etnické hudbě, vyrostlá ze zájmu o cizí kultury vůbec. Patřil mezi přední sběratele; celou dochovanou sbírku jeho dědicové v r. 1981 věnovali Náprstkovu muzeu (celkem 462 desek 78 ot./min. a 115 katalogů světových gramofonových firem). Po r. 1990 byly nahrávky s podporou UNESCO digitalizovány a výběr z nich byl vydán na pěti CD.
Autorství slova „robot“, které se s divadelní hrou R.U.R. rozšířilo po světě, je připisováno jeho bratru Josefu [6], který mu toto slovo poradil ná návštěvě u otce v Trenčanských Teplicích. Karel Čapek původně uvažoval o slově „laboř“. Slovo robot je slovanského původu, vzniklo ze slovesa robotovat (pracovat).
V roce 1989 byl uveden do kin jeho životopisný film Člověk proti zkáze, který režíroval Štěpán Skalský a Jaromír Pleskot. Hlavní postavu Karla Čapka zde ztvárnil Josef Abrhám, jeho bratra Josefa zde hrál František Řehák, Olgu Scheinpflugovou pak hrála Hana Maciuchová, postavu T. G. Masaryka si v něm zahrál Svatopluk Beneš.
Teprve v roce 2009, tedy až 70 roků po Čapkově smrti, byla knižně vydána obsáhlá korespondence, kterou se spisovatelem vedl na téma pacifismu a odpírání vojenské služby brněnský advokát Jindřich Groag.[7] Do té doby byla známa jen část těchto dopisů.
Celkem byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, v letech 1932 až 1938.[8] [9]
Dílo
Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem.
Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Čapek uměl velmi dobře využívat českého jazyka a jeho zvláštností.
V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později blížící se druhá světová válka.
Jeho dílo je velmi obsáhlé, a tak bývá z praktických důvodů děleno na dvě základní části:
- část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání, mnohost pohledů na realitu, zabývá se noetikou (Boží muka, noetická trilogie…).
- utopická část – sem řadíme jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Pro tato díla bývají oba bratři Čapkové považováni za předchůdce sci-fi literatury.
Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech tuto tendenci opustil.
Jeho novinářská činnost je velmi zajímavá. Novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Je třeba říci, že jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností.
Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento novinářský žánr vymyslel Karel Poláček.
Vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem, kterého si velmi vážil, se ale stal v Hovorech pouhým zapisovatelem. Lze tvrdit, že Čapek psal velmi promasarykovsky a stal se jakýmsi oficiálním, hradním novinářem.
Próza
- Zářivé hlubiny (1916) – jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem
- Boží muka (1917) – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka. První kniha, kterou Karel Čapek napsal sám
- Krakonošova zahrada (1918) – jedná se o knižní vydání jeho próz otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. Většina prací pochází z let 1908–1911.
- Kritika slov (1920) – v tomto díle pomocí sloupků podrobil rozboru frázi a její zneužití.
- Trapné povídky (1921) – skepticky uvažuje o smyslu lidské existence a jeho duševna.
- Továrna na absolutno (1922) – fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, inženýra Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.
- Krakatit (1922) – román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš, získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit. Dvakrát zfilmováno Otakarem Vávrou pod názvy Krakatit (1948) a Temné slunce (1980).
- O nejbližších věcech (1925) – knižní vydání jeho sloupků, drobné úvahy
- Skandální aféra Josefa Holouška (1927) – satirické povídky o novinách, novinářích, v nichž autor kritizuje poměry v tisku v období mezi dvěma světovými válkami.
- Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929) – povídky s detektivní tematikou. Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale malý zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob. V povídkách se odráží relativismus - není přesně dána pravda, záleží na úhlu pohledu. Čtení tak není pouze humorné, ale i k zamyšlení.
- Zahradníkův rok (1929) – jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.
- Marsyas čili na okraj literatury (1931) – zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou – dochází k závěru, že její existence je nutná. Jedná se o poměrně kvalitní rozbor tohoto žánru.
- Kniha apokryfů (1932) – povídky ve kterých stylizuje historická a především biblická témata
- O věcech obecných čili Zoon politikon (1932) – fejetony a stati
- Následující díla tvoří volnou (tzv. noetickou) trilogii spojenou podobnými filosofickými myšlenkami a závěry. Tato trilogie patří k vrcholům jeho díla. Ukazuje, že ze stejných fakt vyvozují různí lidé odlišné závěry, zobrazuje zde mnohost pohledů na svět, relativnost pravdy.
- Hordubal (1933, zfilmováno v r. 1937) – základem této novely je skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů (Podkarpatská Rus) a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde klade otázky typu jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu? Při usvědčení se ztratí Hordubalovo srdce, symbolizuje nevyřešený příběh Hordubala.
- Povětroň (1934) – v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím (na základě toho, jací jsou sami).
- Obyčejný život (1934) – drážní úředník v penzi líčí svůj "obyčejný život" v pamětech a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud.
- Válka s mloky (1936, příprava zfilmování v r. 2013) – protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe „životní prostor“. Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.
- První parta (1937, zfilmováno v r. 1959) – děj tohoto románu se odehrává v dole, kde po závalu zůstane několik horníků a vedení dolu hledá dobrovolníky na jejich záchranu. Toto dílo je oslavou lidské solidarity.
- Jak se co dělá – soubor causerií.
- Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně, televizní inscenace v r. 1992) – nedokončený román.
Drama
- Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922) – jednoaktovka; napsáno spolu bratrem Josefem.
- Loupežník (1920, zfilmováno v roce 1931) – komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.
- R.U.R. (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920) – v tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi údajně poradil bratr Josef. Čapek zde varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidé postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu. (problém – svět zamoří roboti; spása – v lásce)
- Ze života hmyzu (1921, zhudebněno J. Cikkerem) – alegorický pohled na svět hmyzu, který představuje různé lidské vlastnosti a lidské typy. Na záchranu skutečných hodnot vystupuje tulák, který nejprve mraveniště nezaujatě pozoruje, ale nakonec se z pozorovatele stane aktivním účastníkem děje a rozšlapává mravenčího vůdce. Napsáno spolu s bratrem Josefem.
- Věc Makropulos (1922, zhudebněno L. Janáčkem) – tajemná žena Elina Makropulos prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře Rudolfa II., a který objevil elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí jí závidí, ale ona je unavena žitím, protože lidský život je těžký a jeho normální délka stačí. Za 300 let poznala všechny lidské vlastnosti, vidí už jen něco, co se stále opakuje, to ji unavuje. Přesto se však bojí smrti.
- Adam stvořitel (1927) – Adam je nespokojen se světem jaký je, proto jej zničí a vytvoří nový. Je zklamán, protože brzy zjišťuje, že nový svět není lepší než ten, který zničil. Napsáno spolu s bratrem Josefem.
- Bílá nemoc (1937, zhudebněno T. Andrašovanem, zfilmováno H. Haasem roku 1937) – objevuje se diktátor (Maršál), který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit zfanatizovaným davem cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.
- Matka (1938) – antifašistické drama, kde otevřeně vyhlašuje nutnost boje proti fašismu. V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy.
Cestopisy
V Čapkových cestopisech nejde o zeměpisnou studii, ale o zachycení zvláštností, zvyků a životního stylu. V těchto dílech je velmi bohatý jazyk, který byl později často napodobován, ale nikdo nebyl schopen se Čapkovi přiblížit. Tyto cestopisy jsou velmi pěkné. V současné době čtenáři přinášejí zejména příblížení kultury a ducha navštívených států v období mezi světovými válkami. Popisuje své vlastní cesty. Forma jakou tyto cestopisy psal připomíná jeho sloupky. Nejdříve cestopisy posílal do Lidových novin, až později vyšly knižně.
- Italské listy (1923)
- Anglické listy (1924)
- Výlet do Španěl (1930)
- Obrázky z Holandska (1932)
- Cesta na sever (1936)
Pro děti
- Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932) – pohádky z různých zaměstnání, kde Čapek dětem sděluje určité principy lidského chování (např. listovní tajemství).
- Dášeňka čili život štěněte (1933) – toto dílo, napsané a fotografované s Josefem Čapkem, je vyprávění o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Karel Čapek vypráví tomuto pejskovi psí pohádky, které jsou tak trochu také bajkami.
- Měl jsem psa a kočku (1939)
- Pudlenka (1970) – toto posmrtně uspořádané dílo je o kočkách a o Čapkově kočce Pudlence zvlášť. Později vydáváno jako Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku (obsahuje Čapkova díla Měl jsem psa a kočku, Člověk a pes a doslov Olgy Scheinpflugové O Karlu Čapkovi a jeho zvířátkách).
Filozofická díla
Překlady
- Francouzská poezie nové doby (1920), tato antologie moderních francouzských básníků (zhruba od Charlese Baudelaira po Guillauma Apollinaira) výrazně ovlivnila vývoj české literatury (např. postoj české poezie k asonanci a vůbec českou metriku). Překlady byly jazykově dokonale propracované, na dlouhou dobu se staly vzorem překladu a často i původní poezie (velmi ovlivnily například Vítězslava Nezvala). Klíčovou součástí antologie je slavná Apollinairova báseň Pásmo.
Politická díla
- Hovory s T. G. Masarykem (1928–1935, 3 svazky) – jedinečné svědectví o Masarykovi (jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, jeho vzpomínek)
- Mlčení s T. G. Masarykem – doplnění hovorů, esej z roku 1935.
Posmrtně vydáno
Po smrti K. Čapka byly sebrány a vydány jeho novinové články, fejetony apod.
- Měl jsem psa a kočku – 1939, prózy a fejetony
- Kalendář – 1940, sloupky
- O lidech – 1940, sloupky
- Vzrušené tance – 1946, básně
- Bajky a podpovídky – 1946
- Sedm rozhlásků K. Č. – 1946
- Ratolest a vavřín – 1947, sloupky
- Obrázky z domova – 1953, fejetony a sloupky
- Věci kolem nás – 1954, fejetony a sloupky
- Sloupkový ambit – 1957
- Poznámky o tvorbě – 1959, výbor z prací o literatuře
- Na břehu dnů – 1966, výbor z novinářských prací
- Čtení o T.G.Masarykovi-1969,
- Místo pro Jonathana! – 1970, výbor ze statí o literatuře a kultuře
- Listy Olze – 1971, dopisy Olze Scheinpflugové
- Drobty pod stolem doby – 1975, veršované komentáře ke dni
- Skandální aféra Josefa Holouška, Podivuhodné sny redaktora Koubka – 1977, dvě satirické povídky
- Listy Anielce – 1978, dopisy Anně Nepeřené z roku 1905
- Dopisy ze zásuvky – 1980, dopisy Věře Hrůzové z let 1920–1931
- Filmová libreta – 1988
- Pseudonymní a anonymní tvorba Karla Čapka v týdeníku Nebojsa /1918–1920/ – 2000
- „Vojáku Vladimíre...“ – 2009, korespondence s Jindřichem Groagem
Citát
„ | Protože mé srdce je na straně chudých. | “ |
— Karel Čapek: Proč nejsem komunistou?, Přítomnost, 4. 12. 1924 |
Divadelní režie – Vinohradské divadlo
- 1921 Julius Zeyer: Stará historie, 21 repríz
- 1922 Karel Čapek: Věc Makropulos, 24 repríz
- 1922 Percy Bysshe Shelley: Cenci, 8 repríz
- 1922 Henri Ghéon: Chléb, 8 repríz
- 1922 Molière: Lékařem proti své vůli, 18 repríz
- 1922 Molière: Sganarelle čili Domnělý paroháč, 15 repríz
- 1922 Molière: Vynucený sňatek, 18 repríz
- 1923 Aristofanés: Jezdci, 14 repríz
- 1923 Aristofanés: Ženský sněm, 5 repríz
- 1923 Fráňa Šrámek: Plačící satyr, 13 repríz
- 1923 Josef Čapek: Země mnoha jmen, 9 repríz
- 1927 Karel Čapek: Věc Makropulos, 5 repríz
Instituce pojmenované po Karlu Čapkovi
- Základní škola Karla Čapka, Kodaňská 16, Praha 10[10]
- Gymnázium Karla Čapka, Školní 1530, Dobříš[11]
- Expres Karel Čapek (Mnichov - Praha - Mnichov), ČD
Odkazy
Reference
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Čapek, Karel, s. 51.
- ↑ FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. S. 381.
- ↑ MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. S. 190. Dále jen Literární život ve stínu Mnichova.
- ↑ SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Kus krystalu. In: VACINA, Ladislav. Jeden i druhý : vzpomínky na bratry Čapky. Hradec Králové: Kruh, 1988. S. 314.
- ↑ Literární život ve stínu Mnichova, s. 191–196
- ↑ O slově robot – Karel Čapek, Lidové noviny, 24. prosince 1933
- ↑ http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0002-vojaku-vladimire----karel-capek--jindrich-groag-a-odpiraci-vojenske-sluzby.htm
- ↑ Ve hře o Nobelovu cenu byli i Březina a Machar, 13. 10. 2005, Novinky.cz
- ↑ A.Fetters - Malý slovník regionálních autorů, str. 8, http://www.svkhk.cz/Pro-knihovny/Zpravodaj-U-nas/Clanek.aspx?id=20120438
- ↑ ZŠ Karla Čapka v Praze 10
- ↑ Gymnázium Karla Čapka, Dobříš
Literatura
- BAUER, Zdeněk. "Vojáku Vladimíre--" : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí : vzájemná komunikace mezi K. Čapkem, J. Groagem a V. Rajdou s úvodním komentářem vydavatele. Praha: Zdeněk Bauer, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1.
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 71–78.
- Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 60–65.
- ČAPEK, Karel. Divadelníkem proti své vůli : Recenze, stati, kresby, fotografie. Praha: Orbis, 1968. Dostupné online. Recenze, stati, kresby a fotografie o divadle a dramatu, které zachycují významné události a portréty osobností, a jejichž autorem je Karel Čapek..
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 586–605.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 381–386.
- HART, Gabriel, a kol. Městské divadlo na Král.Vinohradech, Ročenka "Kruhu solistů" 1924. Praha: Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923. 168 s.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 85–87.
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- MÜLLER, Vladimír, a kol. Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957. Praha: Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958. 185 s.
- SÍLOVÁ, Zuzana, a kol. Divadlo na Vinohradech 1907–2007, Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. 212 s. ISBN 978-80-239-9604-3.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 183.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 529–532.
- ŽÁK, Jiří. Divadlo na Vinohradech 1907–2007, Vinohradský příběh. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. 215 s. ISBN 978-80-239-9603-6.
Související články
- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Expresionismus
- Pragmatismus
- Josef Čapek
- Bratři Čapkové
- Člověk proti zkáze, životopisný film z roku 1989
Externí odkazy
- Kompletní dílo Karla Čapka v elektronické podobě (ePub, PDF, HTML, RTF ...) zdarma na webu Městské knihovny v Praze
- Karel Čapek na Čapek.misto.cz
- Památník Karla Čapka
- Životopis a dílo na stránkách Gymnázia Karla Čapka v Dobříši
- Společnost bratří Čapků
- Rozhlasové zpracování několika děl Karla Čapka ve zvukovém formátu ke stažení na webových stránkách Českého rozhlasu
- Podrobný životopis Karla Čapka na webu provozovaném PIS
- Nedělní fejetony Karla Čapka v Lidových novinách
- Šablona:Čfn osoba
- Karel Čapek v Internet Movie Database (anglicky)
- Karel Čapek
- Čeští spisovatelé
- Čeští spisovatelé science fiction
- Čeští romanopisci
- Čeští novináři
- Fejetonisté
- Čeští dramatici
- Čeští překladatelé
- Čeští političtí spisovatelé
- Čeští fotografové
- Čeští divadelní režiséři
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Narození 1890
- Úmrtí 1938
- Úmrtí na zápal plic
- Pohřbení na Vyšehradě
- Spisovatelé píšící česky
- Překladatelé z francouzštiny
- Překladatelé do češtiny