Povídky z jedné kapsy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Povídky z jedné kapsy je soubor 24 povídek od českého spisovatele Karla Čapka z roku 1929. V edici Slunovrat vyšla v roce 1990 (ve spojení s knihou Povídky z druhé kapsy), kde ji ilustroval C. Bouda. Povídky jsou většinou detektivního charakteru. Jednotlivé postavy se objevují napříč povídkami (např. Dr. Mejzlík).

Seznam povídek[editovat | editovat zdroj]

  1. Případ Dr. Mejzlíka
  2. Modrá chryzantéma
  3. Věštkyně
  4. Jasnovidec
  5. Tajemství písma
  6. Naprostý důkaz
  7. Experiment profesora Rousse
  8. Ztracený dopis
  9. Ukradený spis 139/VII, odd. C
  10. Muž, který se nelíbil
  11. Básník
  12. Případy pana Janíka
  13. Pád rodu Votických
  14. Rekord
  15. Případ Selvinův
  16. Šlépěje
  17. Kupón
  18. Oplatkův konec
  19. Poslední soud
  20. Zločin v chalupě
  21. Zmizení herce Bendy
  22. Vražedný útok
  23. Propuštěný
  24. Zločin na poště

Děj povídek[editovat | editovat zdroj]

  • Modrá chryzantéma
    • Starý Fulinus vypráví, jak jednoho dne spatřil květ modré chryzantémy v rukou slabomyslné Kláry. Ta mu však není schopna říci, kde květina roste. Fulinus o tom poví místnímu knížeti a vydají se modrou chryzantému hledat. Ani za pomoci četníků se jim ji nepodaří najít. Když Fulinus sedí ve vlaku, všimne si u trati něčeho modrého. Z vlaku tedy vystupuje a skutečně nalézá dvě modré chryzantémy u domku železničního hlídače, kam se nikdo nedostane, protože u trati je cedule se zákazem vstupu. Klára neuměla číst, a proto jí nedělalo problém přes trať přejít. Fulinus chryzantémy ukradne a pojmenuje květinu Klára.
  • Básník
    • Mladý policejní koncipient dr. Mejzlík má za úkol vyhledat auto, kterým někdo ve čtyři hodiny ráno v Žitné ulici přejel opilou stařenu. Od svědků události se mu nedaří získat podstatné informace, dokud k němu není předveden básník Jaroslav Nerad. Ten si z události sice nic nepamatuje, ale napsal o ní báseň, ve které jsou zachyceny básníkovy surreální představy a asociace. Z verše „labutí šíje ňadra buben a činely“ vyvodí číslo vozu 235. Dr. Mejzlíkovi se z informací z básně skutečně podaří vůz nalézt. 
  • Rekord
    • Statkáře Františka někdo uhodí kamenem, poté co chtěl přetáhnout řemenem kluka, který mu kradl třešně. Četník Hejda zjišťuje, že kámen byl hozen ze vzdálenosti devatenácti metrů a 27 centimetrů, což by překonalo světový rekord v hodu koulí. Mládenci z celého okolí se pokouší házet kameny, až přijde Václav Lysický, který se k činu přizná. Tak daleko se mu již však kamenem dohodit nepodaří a četníci mu nechtějí věřit. Nakonec je i tak obviněn.
  • Šlépěje
    • Když se pan Rybka vrací v zimě v noci domů, všimne si v čerstvě napadaném sněhu otisků stop, které končily uprostřed ulice a dál už nevedly. Snaží se zjistit, kam tento člověk zmizel, a přivolává si na pomoc komisaře Bartoška. Ani jednomu se však nepodaří přijít s reálnou teorií. Komisař tvrdí, že policie je od toho, aby řešila zločiny a ne záhady. Pan Rybka je zase rád, že jejich stopy ve sněhu stále pokračují.
  • Poslední soud
    • Obávaný zločinec Kugler je při pokusu o zatčení zabit. Jeho duše se dostává před Poslední soud, kde soudí mrtví soudci a Bůh je svědkem. Během procesu jsou zmiňovány všechny Kuglerovy zločiny. Kugler se ptá Boha, proč nesoudí on sám. Bůh mu odpoví, že nemůže soudit lidi, protože o nich ví úplně všechno, proto člověk zasluhuje lidský soud. Kugler je odsouzen k doživotnímu trestu pekla.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]