Rakouské císařství

Rakouské císařství Kaisertum Österreich ↓ 1804–1867  → vlajka znak
Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Bůh zachovej nám Františka císaře“)
Motto Alles Erdreich ist Österreich untertan
Geografie Rakouské císařství roku 1815
Hlavní město	Vídeň, Těšín (r. 1805), Olomouc (r. 1848)
Rozloha	622 321 km²
Nejvyšší bod	Ortler (3905 m n. m.)
Nejdelší řeka	Dunaj
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	30 000 000 (v roce 1815)
Národnostní složení	Němci, Češi, Moravané, Poláci, Slováci, Rusíni, Slovinci, Srbové, Chorvaté, Rumuni, Maďaři a další
Jazyky	latina (státní a církevní), němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Měna	rakouský tolar
Vznik	římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem
Zánik	rakousko-uherské vyrovnání
Státní útvary a území
Předcházející Svatá říše římská Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Salzburské kurfiřtství Flag of Czechoslovakia.svg Následující Rakousko-Uhersko

Rakouské císařství byl poloúřední název užívaný v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).

Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy se Napoleon nechal korunovat francouzským císařem. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšína.

Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.

Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.

Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, po Rusku a Británii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu s Pruskem bylo nejdůležitějším prvkem Německého spolku.

V důsledku porážky v prusko-rakouské válce a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.

Území Rakouského císařství

• Koruna česká
  • Království české
  • Markrabství moravské
  • Vévodství Horní a Dolní Slezsko (běžněji nazýváno Rakouské Slezsko)
• Koruna uherská
  • Království uherské
  • Království chorvatské – do roku 1822 součást Ilyrského království
  • Království slavonské – do roku 1849 zároveň i podřízeno vlastnímu Chorvatsku (od roku 1868 s ním sloučeno)
  • Velkoknížectví sedmihradské – roku 1867 plně vtěleno do Uher
  • Vojenská hranice – demilitarizována a přičleněna k Uhrám a Chorvatsku-Slavonii až roku 1881
• Království dalmatské
• Království haličsko-vladiměřské
  • Halič-Vladimirsko
  • Knížectví osvětimské – součást Německého spolku v letech 1818–50
  • Knížectví zátorské – dtto Osvětimsko
  • Velkovévodství krakovské – od roku 1846
• Království lombardsko-benátské – roku 1866 ztraceno ve prospěch Italského království
• Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně nazýváno jako Arcivévodství rakouské)
• Království ilyrské – rozděleno roku 1849 zpět do svých konstitutivních zemí:
  • Vévodství kraňské
  • Vévodství korutanské
  • Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška
  • Markrabství istrijské
• Vévodství solnohradské – od roku 1849
• Vévodství štýrské
• Vévodství Bukovina – od roku 1849
• Okněžněné hrabství tyrolské
• Vorarlbersko – od roku 1861

Galerie

• 
  Území Rakouského císařství (k roku 1855)
• 
  Rakouská císařská koruna (původně koruna Rudolfa II.]

Odkazy

Literatura

• Prosincová ustava.

Související články

• Habsburská monarchie
• Rakousko-Uhersko
• Armáda Rakouského císařství
• Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakouské císařství na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Rakouské císařství

Autoritní data	NKC: ge487178 BNF: cb12270768s (data) NSK: 000437633 SUDOC: 031505961 VIAF: 265182984 WorldCat Entities: E39PBJd3PvYHjPFCW49gfkCYT3 WorldCat Identities: viaf-265182984