Jiří Sovák: Porovnání verzí
m Cat-a-lot: odstranění kategorie Marečku, podejte mi pero! |
značky: možný spam editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 34: | Řádek 34: | ||
== Osobní život == |
== Osobní život == |
||
Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář [[Jiří Schmitzer|Jiří Schmitzer ml.]]. Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na [[Letná|Letné]], anebo na chatě ve [[Stříbrná Skalice|Stříbrné Skalici]].<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1</ref> Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského původu.<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.</ref> |
Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář [[Jiří Schmitzer|Jiří Schmitzer ml.]], který v roce 1976 (v době kdy s otcem natáčel komedii ''Marečku, podejte mi pero!'') zavinil smrtelnou autonehodu, kdy podnapilý omylem srazil chodce, který nehodu nepřežil. Po této události Sovák svého syna vydědil a do konce života už spolu nepromluvili. Jiří Sovák řekl tehdy svému synovi "Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí". Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na [[Letná|Letné]], anebo na chatě ve [[Stříbrná Skalice|Stříbrné Skalici]].<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1</ref> Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského původu.<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.</ref> |
||
== Zajímavosti == |
== Zajímavosti == |
||
Řádek 132: | Řádek 132: | ||
* [http://www.ceskatelevize.cz/lide/jiri-sovak/ Jiří Sovák na stránkách České televize] |
* [http://www.ceskatelevize.cz/lide/jiri-sovak/ Jiří Sovák na stránkách České televize] |
||
* [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/400223100041005-to-byl-jiri-sovak/ Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných] |
* [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/400223100041005-to-byl-jiri-sovak/ Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných] |
||
*https://www.securitymagazin.cz/krimi/herec-jiri-schmitzer-tri-roky-natvrdo-za-zabiti-z-nedbalosti-boxoval-aby-se-neupil-pomsta-silene-matky-1404061117.html |
|||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
Verze z 22. 10. 2019, 09:40
Jiří Sovák | |
---|---|
Jiří Sovák (1989) | |
Narození | 27. prosince 1920 Praha |
Úmrtí | 6. září 2000 (ve věku 79 let) Praha |
Aktivní roky | 1943–1999 |
Choť | Anna Schmitzerová |
Děti | Jiří Schmitzer |
Umělecké ceny | |
1968 – titul Zasloužilý umělec 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Sovák vlastním jménem Jiří Schmitzer starší (27. prosince 1920 Praha – 6. září 2000 Praha), byl český herec, jeho syn Jiří Schmitzer mladší je také hercem.
Mládí
Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci.[1] Jiří měl starší sestru Zdenu a bratra Ladislava.[2] Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce.[3] Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.
Divadlo a film
Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa.[4] Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.
Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.[5] Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34.
Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“[6] Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let.[7] Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.
V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na Vinohradech [8]. Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1. 8. 1966 a zůstal v agažmá až do svého odchodu do důchodu 31. 3. 1984.[9] V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.
Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha Florenc 13.30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.
V šedesátých letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii? dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).
Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové!, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii Pane, vy jste vdova! nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977).
V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.[10]
Televizní činnost
V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady).[11] Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra - nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).
V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. let se na televizních obrazovkách objevuje po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).
Osobní život
Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer ml., který v roce 1976 (v době kdy s otcem natáčel komedii Marečku, podejte mi pero!) zavinil smrtelnou autonehodu, kdy podnapilý omylem srazil chodce, který nehodu nepřežil. Po této události Sovák svého syna vydědil a do konce života už spolu nepromluvili. Jiří Sovák řekl tehdy svému synovi "Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí". Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné, anebo na chatě ve Stříbrné Skalici.[12] Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského původu.[13]
Zajímavosti
V roce 1977 podepsal Antichartu.[14]
Je spoluautorem autobiografických knih:
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já – a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
Je autorem audionahrávek:
- Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996) [15]
- S pozdravem Jiří Sovák (2000) [16].
Ocenění
- 1968 – titul Zasloužilý umělec
- 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství – činohra
Filmografie (výběr)
- 1999 Návrat ztraceného ráje
- 1997 Poslední koncert (TV)
- 1996 Kolja
- 1995 Divoké pivo
- 1991 Žabí princ, Talisman (TV), Území bílých králů
- 1990 Arabela se vrací
- 1989 V tomhle zámku straší, šéfe! (TV)
- 1988 Druhý dech
- 1987 Křeček v noční košili, O Marušce (TV), Vltavská víla (TV)
- 1986 Mladé víno
- 1985 Slavné historky zbojnické
- 1984 Bambinot, Létající Čestmír, My všichni školou povinní
- 1983 Kdo chce kam... (TV)
- 1981 Chudák muzika (TV), Zralé víno
- 1980 Co je doma, to se počítá, pánové ...
- 1979 Arabela, Nebožtíci na bále (TV)
- 1977 Ať žijí duchové!, Což takhle dát si špenát, Jak se budí princezny, O líném Honzovi (TV), Zítra vstanu a opařím se čajem
- 1976 Marečku, podejte mi pero!, Plavení hříbat
- 1975 Cirkus v cirkuse, Chalupáři, Tři muži se žralokem
- 1974 Byl jednou jeden dům, Hvězda padá vzhůru, Muž z Londýna
- 1973 Tři nevinní
- 1972 Byli jednou dva písaři, Šest medvědů s Cibulkou, Tie malé výlety
- 1971 Člověk není sám, F. L. Věk, Hry lásky šálivé
- 1970 Na kolejích čeká vrah, Pane, vy jste vdova!
- 1969 Pan Tau, Světáci, Zabil jsem Einsteina, pánové!
- 1968 Bohouš (TV), Nejlepší ženská mého života
- 1967 Klapzubova jedenáctka, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Přísně tajné premiéry
- 1966 Eliška a její rod, Hrdina má strach, Kdo chce zabít Jessii?, Poklad byzantského kupce
- 1965 Magnetické vlny léčí, Ninety Degrees in the Shade, Strašná žena
- 1964 Archimedov zákon, Čintamani a podvodník,
- 1963 Až přijde kocour, Král Králů, Mezi námi zloději, Uspořená libra (TV)
- 1962 Kuřata na cestách
- 1961 Spadla s Měsíce
- 1959 Dařbuján a Pandrhola, Kam čert nemůže
- 1958 Dnes naposled, Smrt v sedle, Sny na neděli
- 1957 Florenc 13.30, Ročník 21
- 1956 Hotel Pokrok, Kudy kam, Neporažení, Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- 1955 Muž v povětří, Návštěva z oblak
- 1954 Cirkus bude
- 1953 Výstraha
- 1952 Plavecký mariáš
- 1951 Akce B
- 1950 Chceme žít, Přiznání
- 1947 Nikdo nic neví
Odkazy
Reference
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5., s. 22
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 16
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 18
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s.172
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3508&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6, s. 139-140.
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s. 174
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.
- ↑ JAREŠ, Jakub. Herci a spol. šli do Národního. Na hanbu. aktuálně.cz [online]. 2007-01-28 [cit. 2008-01-30]. Dostupné online.
- ↑ SOVÁK, Jiří. Baví vás Jiří Sovák, aneb, To nejlepší z let 1971 až 1989 [zvukový záznam]. Praha: B&M Music, ℗1996. 1 zvuková deska
- ↑ SOVÁK, Jiří a TUŠL, Jiří, ed. S pozdravem Jiří Sovák [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, ℗2000. 1 zvuková deska (45:18)
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261–2, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 59, 60, 115, 172.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 189–195.
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 892.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já - a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5 (2. vydání 1997).
- SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně! : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1 (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000).
- SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. ISBN 80-85910-13-6.
- SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
- SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 176.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Sovák na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Sovák ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Sovák
- Jiří Sovák v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jiří Sovák v databázi Archivu Národního divadla
- Jiří Sovák v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Sovák ve Filmové databázi
- Jiří Sovák na Kinoboxu
- Jiří Sovák v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Sovák na Dabingforum.cz
- Jiří Sovák na stránkách České televize
- Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných
- https://www.securitymagazin.cz/krimi/herec-jiri-schmitzer-tri-roky-natvrdo-za-zabiti-z-nedbalosti-boxoval-aby-se-neupil-pomsta-silene-matky-1404061117.html
- Čeští herci
- Čeští divadelní herci
- Čeští filmoví herci
- Čeští televizní herci
- Čeští dabéři
- Čeští komici
- Herci Národního divadla
- Herci Divadla na Vinohradech
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Držitelé Ceny Thálie za celoživotní mistrovství – činohra
- Narození v Praze
- Narození 27. prosince
- Narození 1920
- Úmrtí v Praze
- Úmrtí 6. září
- Úmrtí 2000