Jiří Sovák: Porovnání verzí
→Divadlo a film: korekce wikiodkazů + úprava |
m Typografie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - herec |
{{Infobox - herec |
||
| aktivní roky = 1943–1999 |
|||
| choť = Anna Schmitzerová |
|||
| další ceny = 1968 – titul [[Zasloužilý umělec]] |
|||
[[1999]] – [[Cena Thálie|Cena Thálie za celoživotní mistrovství]] |
[[1999]] – [[Cena Thálie|Cena Thálie za celoživotní mistrovství]] |
||
| obrázek = |
|||
| datum narození = |
|||
| místo narození = |
|||
}} |
}} |
||
Řádek 17: | Řádek 20: | ||
Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru ([[Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého|AUS]]), kde se setkal s [[Miroslav Horníček|Miroslavem Horníčkem]]. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s.172</ref> Tam si ho všiml režisér a divadelní autor [[Emil František Burian|E. F. Burian]], který ho roku 1947 angažoval do svého divadla [[D 34]]. [[Soubor:Prague Gocar rondokubismus.jpg|thumb|Zde sídlilo Divadlo E. F. Buriana]] Sám Sovák o této spolupráci řekl: ''„Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“''<ref>HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4</ref> [[E. F. Burian|Burianovo]] divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého [[Otec Goriot|Goriota]], přestože mu v té době bylo 27 let.<ref>HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4</ref> Dále zde ztvárnil Barona v [[Maxim Gorkij|Gorkého]] ''Na dně'', Fabricia v [[Carlo Goldoni|Goldoniho]] ''Zamilovaných'' a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra [[Josef Mach|Josefa Macha]] ''[[Nikdo nic neví (film)|Nikdo nic neví]]''. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin ''[[Plavecký mariáš]]'', kde se setkal s [[Jaroslav Marvan|Jaroslavem Marvanem]], [[Jiří Plachý starší|Jiřím Plachým]] a dalšími. |
Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru ([[Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého|AUS]]), kde se setkal s [[Miroslav Horníček|Miroslavem Horníčkem]]. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.<ref>SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s.172</ref> Tam si ho všiml režisér a divadelní autor [[Emil František Burian|E. F. Burian]], který ho roku 1947 angažoval do svého divadla [[D 34]]. [[Soubor:Prague Gocar rondokubismus.jpg|thumb|Zde sídlilo Divadlo E. F. Buriana]] Sám Sovák o této spolupráci řekl: ''„Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“''<ref>HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4</ref> [[E. F. Burian|Burianovo]] divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého [[Otec Goriot|Goriota]], přestože mu v té době bylo 27 let.<ref>HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4</ref> Dále zde ztvárnil Barona v [[Maxim Gorkij|Gorkého]] ''Na dně'', Fabricia v [[Carlo Goldoni|Goldoniho]] ''Zamilovaných'' a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra [[Josef Mach|Josefa Macha]] ''[[Nikdo nic neví (film)|Nikdo nic neví]]''. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin ''[[Plavecký mariáš]]'', kde se setkal s [[Jaroslav Marvan|Jaroslavem Marvanem]], [[Jiří Plachý starší|Jiřím Plachým]] a dalšími. |
||
V letech 1952 až 1966 působil v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] <ref>Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3 </ref>. Členem [[činohra|činohry]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]] se stal 1.8.1966 a zůstal v agažmá až do svého odchodu do důchodu 31.3.1984.<ref>http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3508&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa</ref> V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře [[Ladislav Stroupežnický|Ladislava Stroupežnického]] ''[[Naši furianti]]'' (1970), v roce 1975 role Antonia v [[William Shakespeare|Shakespearově]] ''[[Mnoho povyku pro nic]]'' nebo Otec Školastyk v [[Jan Drda|Drdových]] ''[[Hrátky s čertem|Hrátkách s čertem]]'' (1981), kde byl v alternaci s [[Josef Vinklář|Josefem Vinklářem]]. |
V letech 1952 až 1966 působil v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] <ref>Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3 </ref>. Členem [[činohra|činohry]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]] se stal 1. 8. 1966 a zůstal v agažmá až do svého odchodu do důchodu 31. 3. 1984.<ref>http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3508&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa</ref> V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře [[Ladislav Stroupežnický|Ladislava Stroupežnického]] ''[[Naši furianti]]'' (1970), v roce 1975 role Antonia v [[William Shakespeare|Shakespearově]] ''[[Mnoho povyku pro nic]]'' nebo Otec Školastyk v [[Jan Drda|Drdových]] ''[[Hrátky s čertem|Hrátkách s čertem]]'' (1981), kde byl v alternaci s [[Josef Vinklář|Josefem Vinklářem]]. |
||
Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 ''[[Kudy kam (film)|Kudy kam]]'', kde vedle [[Jaroslav Marvan|Jaroslava Marvana]] zahrál mladého manžela [[Irena Kačírková|Ireny Kačírkové]]. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra [[Josef Mach|Josefa Macha]] ''[[Florenc 13.30]]''. V roce 1958 natočil film [[Jindřich Polák|Jindřicha Poláka]] ''[[Smrt v sedle]]'' a o rok později spolu s [[Rudolf Hrušínský|Rudolfem Hrušínským]] výtečně ztvárnili titulní role ve filmu ''[[Dařbuján a Pandrhola]]'', který natočil [[Martin Frič]] podle povídky [[Jan Drda|Jana Drdy]]. |
Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 ''[[Kudy kam (film)|Kudy kam]]'', kde vedle [[Jaroslav Marvan|Jaroslava Marvana]] zahrál mladého manžela [[Irena Kačírková|Ireny Kačírkové]]. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra [[Josef Mach|Josefa Macha]] ''[[Florenc 13.30]]''. V roce 1958 natočil film [[Jindřich Polák|Jindřicha Poláka]] ''[[Smrt v sedle]]'' a o rok později spolu s [[Rudolf Hrušínský|Rudolfem Hrušínským]] výtečně ztvárnili titulní role ve filmu ''[[Dařbuján a Pandrhola]]'', který natočil [[Martin Frič]] podle povídky [[Jan Drda|Jana Drdy]]. |
Verze z 21. 2. 2019, 20:53
Jiří Sovák | |
---|---|
Úmrtí | 6. září 2000 (ve věku 79 let) Praha |
Aktivní roky | 1943–1999 |
Choť | Anna Schmitzerová |
Děti | Jiří Schmitzer |
Umělecké ceny | |
1968 – titul Zasloužilý umělec 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Sovák vlastním jménem Jiří Schmitzer starší (27. prosince 1920 Praha – 6. září 2000 Praha), byl český herec, jeho syn Jiří Schmitzer mladší je také hercem.
Mládí
Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci.[1] Jiří měl starší sestru Zdenu a bratra Ladislava.[2] Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce.[3] Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.
Divadlo a film
Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa.[4] Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.
Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.[5] Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34.
Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“[6] Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let.[7] Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.
V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na Vinohradech [8]. Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1. 8. 1966 a zůstal v agažmá až do svého odchodu do důchodu 31. 3. 1984.[9] V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.
Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha Florenc 13.30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.
V šedesátých letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii? dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).
Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové!, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii Pane, vy jste vdova! nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977).
V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.[10]
Televizní činnost
V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady).[11] Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra - nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).
V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. let se na televizních obrazovkách objevuje po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).
Osobní život
Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer ml.. Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné, anebo na chatě ve Stříbrné Skalici.[12] Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského původu.[13]
Zajímavosti
V roce 1977 podepsal Antichartu.[14]
Je spoluautorem autobiografických knih:
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já – a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
- SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
Je autorem audionahrávek:
- Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996) [15]
- S pozdravem Jiří Sovák (2000) [16].
Ocenění
- 1968 – titul Zasloužilý umělec
- 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství – činohra
Filmografie (výběr)
- 1999 Návrat ztraceného ráje
- 1997 Poslední koncert (TV)
- 1996 Kolja
- 1995 Divoké pivo
- 1991 Žabí princ, Talisman (TV), Území bílých králů
- 1990 Arabela se vrací
- 1989 V tomhle zámku straší, šéfe! (TV)
- 1988 Druhý dech
- 1987 Křeček v noční košili, O Marušce (TV), Vltavská víla (TV)
- 1986 Mladé víno
- 1985 Slavné historky zbojnické
- 1984 Bambinot, Létající Čestmír, My všichni školou povinní
- 1983 Kdo chce kam... (TV)
- 1981 Chudák muzika (TV), Zralé víno
- 1980 Co je doma, to se počítá, pánové ...
- 1979 Arabela, Nebožtíci na bále (TV)
- 1977 Ať žijí duchové!, Což takhle dát si špenát, Jak se budí princezny, O líném Honzovi (TV), Zítra vstanu a opařím se čajem
- 1976 Marečku, podejte mi pero!, Plavení hříbat
- 1975 Cirkus v cirkuse, Chalupáři, Tři muži se žralokem
- 1974 Byl jednou jeden dům, Hvězda padá vzhůru, Muž z Londýna
- 1973 Tři nevinní
- 1972 Byli jednou dva písaři, Šest medvědů s Cibulkou, Tie malé výlety
- 1971 Člověk není sám, F. L. Věk, Hry lásky šálivé
- 1970 Na kolejích čeká vrah, Pane, vy jste vdova!
- 1969 Pan Tau, Světáci, Zabil jsem Einsteina, pánové!
- 1968 Bohouš (TV), Nejlepší ženská mého života
- 1967 Klapzubova jedenáctka, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Přísně tajné premiéry
- 1966 Eliška a její rod, Hrdina má strach, Kdo chce zabít Jessii?, Poklad byzantského kupce
- 1965 Magnetické vlny léčí, Ninety Degrees in the Shade, Strašná žena
- 1964 Archimedov zákon, Čintamani a podvodník,
- 1963 Až přijde kocour, Král Králů, Mezi námi zloději, Uspořená libra (TV)
- 1962 Kuřata na cestách
- 1961 Spadla s Měsíce
- 1959 Dařbuján a Pandrhola, Kam čert nemůže
- 1958 Dnes naposled, Smrt v sedle, Sny na neděli
- 1957 Florenc 13.30, Ročník 21
- 1956 Hotel Pokrok, Kudy kam, Neporažení, Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- 1955 Muž v povětří, Návštěva z oblak
- 1954 Cirkus bude
- 1953 Výstraha
- 1952 Plavecký mariáš
- 1951 Akce B
- 1950 Chceme žít, Přiznání
- 1947 Nikdo nic neví
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Sovák na Wikimedia Commons
- Fotoarchiv Národního divadla - Jiří Sovák
Reference
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5., s. 22
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 16
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 18
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s.172
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4
- ↑ HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3508&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6, s. 139-140.
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s. 174
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1
- ↑ SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.
- ↑ JAREŠ, Jakub. Herci a spol. šli do Národního. Na hanbu. aktuálně.cz [online]. 2007-01-28 [cit. 2008-01-30]. Dostupné online.
- ↑ SOVÁK, Jiří. Baví vás Jiří Sovák, aneb, To nejlepší z let 1971 až 1989 [zvukový záznam]. Praha: B&M Music, ℗1996. 1 zvuková deska
- ↑ SOVÁK, Jiří a TUŠL, Jiří, ed. S pozdravem Jiří Sovák [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, ℗2000. 1 zvuková deska (45:18)
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261–2, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 59, 60, 115, 172.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 189–195.
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 892.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já - a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5 (2. vydání 1997).
- SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně! : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1 (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000).
- SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. ISBN 80-85910-13-6.
- SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
- SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 176.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Sovák na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Sovák ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Sovák
- Jiří Sovák v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jiří Sovák v databázi Archivu Národního divadla
- Jiří Sovák v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Sovák ve Filmové databázi
- Jiří Sovák na Kinoboxu
- Jiří Sovák v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Sovák na Dabingforum.cz
- Jiří Sovák na stránkách České televize
- Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných
- Čeští herci
- Čeští divadelní herci
- Čeští filmoví herci
- Čeští televizní herci
- Čeští dabéři
- Čeští komici
- Herci Národního divadla
- Herci Divadla na Vinohradech
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Držitelé Ceny Thálie za celoživotní mistrovství - činohra
- Kolja
- Marečku, podejte mi pero!
- Narození v Praze
- Narození 27. prosince
- Narození 1920
- Úmrtí v Praze
- Úmrtí 6. září
- Úmrtí 2000