Jelenia Góra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o městě v Polsku. O jiných Jeleních horách pojednává článek Jelení hora.
Jelenia Góra
Jelenia Góra; Hirschberg
Jelenia Góra – znak
znak
Jelenia Góra – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 310 m.n.m. - 680 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Dolnoslezské
Jelenia Góra
Jelenia Góra
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 108,4 km²
Počet obyvatel 85 782 [1] (2008)
Hustota zalidnění 785 [1] obyv./km²
Správa
Starosta Marek Obrębalski
Vznik 1108
Oficiální web www.jeleniagora.pl
Telefonní předvolba 075
PSČ 58-500 až 58-560
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelenia Góra zvuk [jɛˈlɛɲa ˈgura], (česky Jelení Hora) v minulosti též Hiršberk, německy Hirschberg) je město v Dolnoslezském vojvodství na jihozápadě Polska. Město má přes 87 000 obyvatel, jeho rozloha dosahuje 108,4 km². Jak polský, tak německý název znamená „Jelení hora“. Před rokem 1945 bylo jedním z nejdůležitějších měst Slezska, do roku 1998 hlavním městem Jelenohorského vojvodství, je členem Euroregionu Nisa.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Jelenia Góra leží na soutoku řek Bobr a Kamienna v rozlehlé středohorské kotlině obklopené horskými masivy Krkonoš, Janovického rudohoří, Kačavských hor a Jizerských hor. Nejvýše položený bod města leží v nadmořské výšce 680 m, nejnižší je v 310 m.

Jelenia Góra, výhled na město z 'Góry Szybowcowej' (něm. Schieferberg/Galgenberg)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městská radnice zezadu

Přesné datum založení města není známé, pravděpodobně však vzniklo mezi lety 1278 a 1286 na území původní slovanské obchodní osady. První písemná zmínka o něm se nachází v dokumentu datovaném 20. března 1288, kdy již bylo germanizováno.(Pozn. Na stránkách města je uvedeno datum 1108)

Městský status získala Jelenia Góra roku 1592, již předtím (od roku 1519) měla právo na pořádání jarmarků. Historicky bylo hlavní hospodářskou činností města tkalcovství a těžba železné rudy. Zatímco hornictví později upadlo, soukenictví a tkalcovství lněného plátna byly hlavními odvětvími průmyslu ještě v 17. století, jejich rozvoj přerušila pouze třicetiletá válka.

V období třicetileté války bylo město značně poničeno, roku 1634 jej téměř celé zničil požár. Roku 1742 stálo ve městě samotném 261 domů, na jeho předměstích pak dalších 562. Tím byly možnosti rozvoje města uvnitř hradeb vyčerpány a dál mohlo město růst jen na předměstích. Roku 1794 tak mělo město i s předměstími 875 domů, v roce 1874 jich bylo 960. Od začátku 18. století vznikaly ve městě plátnéřské manufaktury a město se stávalo jedním z nejdůležitějších středisek obchodu s plátnem. K poklesu obchodu došlo až za napoleonských válek, město pak muselo najít nové způsoby obživy. Tím byly nejprve rafinérie cukru, později přádelna vlny, papírna a výroba majolky. Ve druhé polovině 19. století strojírenství – slévárna a výroba kotlů.

Počátkem 20. století byla prodloužena stávající elektrifikovaná trať do Sklářské Poruby, tzv. Zackenbahn, až do českého Kořenova, kde navazovala na Tanvaldskou ozubnicovou dráhu. Přeshraniční provoz bly však od roku 1945 trvale přerušen, a to až do roku 2010, kdy bylo mezistátní spojení opět zprovozněno. Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo odsunuto na základě Postupimských dohod a osídlili ho polští osadníci.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zbytky městského opevnění z 15. století se dvěma baštami
  • Kostel Svatých Erazima a Pankráce
  • Posádkový kostel Svatého kříže
  • Pravoslavný kostel Svatých Petra a Pavla z 18. století
    Jelenia Góra (panorama)
  • Zřícenina hradu Chojnik, který shořel roku 1675 po zásahu bleskem, stojí v enklávě Krkonošského národního parku o ploše 105 ha.
  • Lázně Cieplice

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Jelenia Góra (Plac Ratuszowy)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 165. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]