Hřib horský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib horský
alternativní popis obrázku chybí
Hřib horský
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Butyriboletus)
Binomické jméno
Butyriboletus subappendiculatus
(Dermek, Lazebníček et Veselský) D. Arora et J. L. Frank 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib horský (Butyriboletus subappendiculatus (Dermek, Lazebníček et Veselský) D. Arora et J. L. Frank 2014) je vzácná houba z čeledi hřibovitých, která roste převážně v horských smrčinách.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 provedli američtí mykologové David Arora a Jonathan L. Frank na základě biomolekulárních analýz přesunutí řady druhů z rodu Boletus včetně hřibu horského do nově vzniklého rodu Butyriboletus (zhruba odpovídá původnímu pojetí sekce Appendiculati).[3]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hřib horský

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje 60 – 120 milimetrů, povrch je matný, plstnatý, stářím olysává, může být i šupinkatý. V mládí je zbarvený žluookrově až okrově, později hnědookrově, obvykle však ve světlých odstínech.[1]

Rourky i póry mají žluté až živě žluté zabarvení, na otlacích maximálně lehce (modro)zelenají.[1]

Třeň je světle až živě žlutý, směrem k bázi někdy narezavělý až nahnědlý, krytý je síťkou zbarvenou v podobných odstínech[1]

Dužnina je bělavá, v oblasti klobouku a povrchu třeně až světle žlutá. Po rozkrojení nemodrá, výjimečně se objevují slabší namodralé skvrny. Zhruba hodinu po rozkrojení se dužina v dolní polovině třeně barví dorůžova s načervenalým až purpurovým odstínem. Podobně se barví i chodbičky od larev hmyzu.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují (11,5) 12 – 17 × (3,5) 4 – 5 μm, jsou hladké, protáhle elipsoidně vřetenovité. Při bočním pohledu je patrná suprahilární deprese.[1] 3 – 7 μm široké trichodermové hyfy, které kryjí povrch klobouku, mají ve stáří tendenci kolabovat.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib horský preferuje vyšší polohy, v pahorkatinách se objevuje výjimečně. Roste v jehličnatých (méně často smíšených) lesích pod smrky, případně pod jedlemi. Předpokládá se, že upřednostňuje nevápnité půdy.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, potvrzený je v České republice, Bulharsku a na Slovensku, holotyp sbíral Aurel Dermek 17. srpna 1974 ve Vysokých Tatrách v oblasti Račkova dolina.[2] Dále je uváděn v Černé Hoře, Francii, Itálii, Německu, Norsku, Polsku, Rakousku, Řecku, Slovinsku, Srbsku, Španělsku, Švýcarsku a Velké Británii – některé údaje o výskytu v některých z těchto zemí ale vyžadují vyjasnění.[4]

V rámci chráněných území České republiky byl v minulosti publikován výskyt hřibu horského mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Hřib horský se nejvíce podobá hřibu přívěskatému, který ale preferuje teplé nížiny a roste pod listnáči.[1] Dále je příbuzný s hřibem královským, hřibem Fechtnerovým a hřibem růžovníkem.

  • hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus) – dužina slabě modrá, odlišné stanoviště, tmavší klobouk, dužina ve spodní části nerůžoví[1]
  • hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – modrající dužnina, odlišné stanoviště, hořká dužina při zasychání páchnoucí
  • hřib plavý (Hemileccinum impolitum) – chybí síťka, páchne po karbolu, roste v teplých nížinách pod listnáči

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je jedlý, neměl by se pro svoji vzácnost sbírat ke kuchyňskému upotřebení[1] – jde o ohrožený druh (EN) vedený v Červeném seznamu hub České republiky.[5] Nález je vhodné oznámit příslušnému mykologickému pracovišti.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib horský, s. 123. 
  2. a b c DERMEK, Aurel. Fungorum rariorum icones coloratae. [s.l.]: J. Cramer, 1979. 34 s. ISBN 3-7682-0415-4. Kapitola Boletus subappendiculatus, s. 13–15. (anglicky, latinsky) 
  3. ARORA, David; FRANK, Jonathan L. Clarifying the butter Boletes: a new genus, Butyriboletus, is established to accommodate Boletus sect. Appendiculati, and six new species are described. In: [s.l.]: [s.n.], 2014. DOI 10.3852/13-052. Ročník / číslo 106 / 3. S. 464–480. (anglicky)
  4. ASSYOV, Boris. Revision of Boletus section Appendiculati (Boletaceae) in Bulgaria with a key to the Balkan species. [s.l.]: [s.n.] 12 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. (anglicky)  Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.
  5. a b c d HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]