Determinant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Výpočet determinantu Sarrusovým pravidlem
Výpočet determinantu Sarrusovým pravidlem

Determinantem čtvercové matice řádu se v lineární algebře nazývá součet všech součinů prvků této matice takových, že v žádném z uvedených součinů se nevyskytují dva prvky z téhož řádku ani z téhož sloupce a každý součin je přitom opatřen znaménkem permutace. Jedná se tedy o zobrazení, které přiřadí každé čtvercové matici A skalár.

Determinanty se vyskytují napříč mnoha oblastmi matematiky. Pokud je matice tvořena koeficienty soustavy rovnic, informuje nás determinant o jednoznačné řešitelnosti této soustavy. V případech, kdy požadujeme existenci nekonečně mnoha řešení, jako například při hledání vlastních čísel a vlastních vektorů, se determinant používá na formulaci rovnice, z níž vlastní čísla určujeme. Při substituci ve vícerozměrném integrálu nám determinant Jacobiho matice umožňuje přechod z kartézských do křivočarých souřadnic. V geometrii determinant vyjadřuje obsah rovnoběžníku a objem rovnoběžnostěnu. Pomocí determinantu v praxi zapisujeme vektorový součin a s ním související pojmy, například rotaci vektorového pole.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Determinant matice s prvky se zapisuje jako

nebo pomocí prvků jako

,

popř. ve zkrácené formě

.

Geometrický význam determinantu[editovat | editovat zdroj]

Matice řádu 2[editovat | editovat zdroj]

Matice 2×2

má determinant

.

Jeho absolutní hodnotu lze interpretovat jako obsah rovnoběžníku s vrcholy v bodech (0,0), a1=(a,c), a2=(b,d) a (a + b, c + d). Znaménko determinantu určuje vzájemnou orientaci vektorů a1 a a2. det A je kladný, pokud úhel mezi vektory a1 a a2 měřený v kladném směru (tedy proti směru hodinových ručiček) menší než π, a záporný, pokud je tento úhel větší než π.

Matice řádu 3[editovat | editovat zdroj]

Podobný geometrický význam jako pro matici řádu 2 existuje i pro matice řádu 3. Řádkové vektory

určují v třídimenzionálním prostoru rovnoběžnostěn, jehož objem je roven |det B|. Pokud je det B kladný, tak je posloupnost vektorů b1,b2,b3 pravotočivá, a levotočivá, pokud je det B záporný.

Matice vyšších řádů[editovat | editovat zdroj]

I v reálných prostorech (euklidovských) vyšších dimenzí lze determinant chápat jako (orientovaný) objem obecného n-rozměrného rovnoběžnostěnu, a jeho znaménko jako indikátor orientace (pravotočivosti, respektive levotočivosti) posloupnosti vektorů b1,b2,…,bn.

Všeobecná definice a výpočet[editovat | editovat zdroj]

Nechť je čtvercová matice.

Matice řádu 1[editovat | editovat zdroj]

Pokud A je matice 1×1, je

Determinant matice prvního řádu je tedy roven hodnotě jediného prvku této matice.

Matice řádu 2[editovat | editovat zdroj]

Pokud A je matice 2×2, je

Matice řádu 3[editovat | editovat zdroj]

Pro matici A typu 3×3 je vzorec složitější:

Mnemotechnická pomůcka sloužící k zapamatování postupu výpočtu determinantu třetího řádu se nazývá Sarrusovo pravidlo.

Matice vyšších řádů[editovat | editovat zdroj]

Pro obecnou matici × determinant definoval Gottfried Leibniz pomocí Leibnizova vzorce:

Suma se počítá přes všechny permutace čísel {1, 2, …, n} a značí znaménko permutace : +1, pokud je sudá permutace, a −1, pokud je lichá.

Tento vzorec obsahuje (faktoriál) sčítanců, což jej s růstem rychle činí prakticky nepoužitelným pro výpočet. V praxi se proto používají jiné způsoby výpočtu.

Obecný vzorec lze také vyjádřit pomocí Levi-Civitova symbolu jako

Pro okrajový případ prázdné matice 0×0 se determinant bere jako 1 (existuje právě jedna permutace prázdné množiny a prázdný součin je 1).

Postupy výpočtu[editovat | editovat zdroj]

Gaussova eliminace[editovat | editovat zdroj]

Gaussova metoda spočívá v provedení takových úprav matice, které nemění hodnotu determinantu, ale zjednoduší výpočet jeho hodnoty. Cílem prováděných úprav je získat trojúhelníkovou matici A (tedy pro je ), neboť pro tu platí

,

tzn. determinant trojúhelníkové matice je roven součinu prvků hlavní diagonály matice.

Při úpravách matice pro výpočet determinantu se postupuje podle těchto pravidel:

  • Pokud B vznikne z A výměnou dvou řádku nebo sloupců, potom
  • Pokud B vznikne z A vynásobením řádku nebo sloupce skalárem c, potom
  • Pokud B vznikne z A přičtením násobku jednoho řádku k jinému, nebo přidáním násobku sloupce k jinému sloupci, potom

Opakovaným použitím uvedených pravidel převedeme matici na matici trojúhelníkovou a pro tu poté snadno spočteme determinant.

Metoda rozvoje podle řádku (sloupce)[editovat | editovat zdroj]

Pomocí kofaktorové metody lze rozvinout determinant podle řádku či podle sloupce, což je pro relativně malé matice celkem efektivní metoda. Tato metoda je vhodná také pro řídké matice (tedy matice s mnoha nulovými prvky). Například podle řádku i

kde jsou kofaktory, tedy je krát determinant matice, která vznikne z odstraněním -tého řádku a -tého sloupce. Takováto matice se nazývá submatice a determinant k ní příslušný subdeterminant. Ze vzorce je zřejmé, že je nejvhodnější využívat k rozvinutí řádek nebo sloupec, který obsahuje hodně nul. Tato metoda se též označuje jako Laplaceův rozvoj (podle sloupce nebo řádku).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Hodnota determinantu se nezmění při záměně řádků a sloupců. Determinant matice je tedy roven determinantu transponované matice , tzn.
.
  • Pokud lze prvky i-tého řádku psát jako , pak platí
,
tzn. determinant je homogenní funkcí (stupně jedna) svých řádků (i sloupců).

Speciální případ předchozí vlastnosti nastane u matice , jejíž prvky lze vyjádřit vynásobením prvků čtvercové matice řádu číslem , takže . Pak platí

  • Pro součet dvou determinantů, které se vzájemně liší v jednom řádku platí
,
takže determinant je aditivní funkcí svých řádků (i sloupců).
  • Spolu s výše uvedenou homogenitou to znamená, že determinant je multilineární formou svých řádků i sloupců.
  • Determinant je antisymetrický vůči vzájemné výměně dvou řádků, popř. vzájemné výměně dvou sloupců. Při výměně dvou řádků nebo dvou sloupců se tedy znaménko determinantu změní na opačné. Jedná se tedy o alternující formu.
  • Z předchozí vlastnosti plyne, že pokud má matice dva stejné řádky nebo dva stejné sloupce (a není nad tělesem charakteristiky 2), tak musí platit .
  • Předchozí tvrzení je možné zobecnit na případ, kdy jeden řádek (sloupec) lze vyjádřit jako lineární kombinaci ostatních řádků (sloupců). V takovém případě je determinant nulový.
  • Z předchozího plyne, že pokud je jeden z řádků nebo sloupců nulový, je celý determinant roven nule.
  • Determinant matice A, kterou získáme z matice B tak, že k libovolnému řádku (sloupci) matice B přičteme lineární kombinaci zbývajících řádků (sloupců) matice B, je roven determinantu matice B, tzn. . Přičteme-li tedy k danému řádku (sloupci) lineární kombinaci ostatních řádků (sloupců), hodnota determinantu se nezmění.
  • Nulovost, resp. nenulovost determinantu je jeho důležitou vlastností. Z geometrické interpretace vyplývá, že v případě nulového determinantu má příslušný rovnoběžnostěn nulový objem. To nastane jen tehdy, když lze jeden z vektorů vyjádřit jako lineární kombinaci ostatních. Vektory (ať už řádkové nebo sloupcové) v tomto případě generují prostor dimenze nižší, než je řád matice. Taková matice se nazývá singulární. Naopak matice, jejíž determinant je nenulový, je regulární.
  • Součinem determinantů a je determinant , pro který platí
,

kde prvky matice jsou dány jedním z následujících vztahů

, tzn. násobí se řádky matice A s řádky matice B,
, tzn. násobí se sloupce matice A s řádky matice B,
, tzn. násobí se řádky matice A se sloupci matice B,
, tzn. násobí se sloupce matice A se sloupci matice B.
Platí tedy pro determinant součinu matic, že je roven součinu jejich determinantů,
  • Determinant v euklidovském prostoru je pseudoskalár, při změně ortonormální báze mění znaménko podle toho, jestli se mění orientace báze či nikoliv.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]