Petiční výbor Věrni zůstaneme
| Petiční výbor Věrni zůstaneme | |
|---|---|
| Vznik | 1939 |
| Zánik | 1942 |
| Sídlo | Praha, Protektorát Čechy a Morava |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ, plně:Odkazu prezidenta Masaryka věrni zůstaneme) byla protinacistická odbojová organizace působící na území Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1942, též známá jako odboráři.
Organizace sestávala převážně z nekomunistických levicových intelektuálů, svobodných zednářů, Ženské národní rady, odborových organizací zaměstnanců pošt a železnice.[1] V podzemí byl spíše znám jako „Národní revoluční výbor“.[zdroj?] Jeho členové se například účastnili práce ve výboru, který shromažďoval podpisy „na obranu republiky proti Hitlerovi“.
Založení
Založení PVVZ předcházelo zveřejnění manifestu Věrni zůstaneme v roce 1938 skupinou levicových intelektuálů. Manifest si kladl za cíl mobilizovat veřejnost proti německé agresi. Původní název byl „Odkazu presidenta Masaryka věrni zůstaneme“.
Na utváření PVVZ se od počátku podíle členové řady společenských a zájmových organizací, např. legionářského časopisu Čin, Ústředního spolku čs. profesorů či zástupci železničářský a poštovních odborů, organizace YMCA či členové evangelické církve.
Struktura
Krátce po okupaci byl pro řízení PVVZ využit aparát Dělnické akademie včetně desítek jejich poboček. Do května 1939 se podařilo ustanovit řídící strukturu PVVZ. Vedení PVVZ se skládalo ze dvou tzv. komisí, komise organizační a komise politické.
Organizační komise
Do této komise patřili např. Karel Bondy, gen. Jaroslav Čihák, Josef Pešek, Bohumír Truksa či Alois Tomas. Její jednání navštěvovali i zástupci vojenského odboje z Obrany národa škpt. Václav Velínský a mjr. Jaroslav Hájíček.
Politická komise
Politická komise řídila PVVZ koncepčně. Komise představila politickou programovou platformu, v níž se jednoznačně přihlásila k Edvardu Benešovi jako jedinému vůdci zahraničního odboje.
Strukturu (a to jak vertikální, tak horizontální) budoval PVVZ ještě v srpnu 1939. Ve své struktuře sdružoval i relativně samostatně pracující skupiny (např. železničářů, pošťáků, učitelů, ale i YMCA či Ženské národní rady). v mnoha případech docházelo i k velmi těsnému prolínání se strukturami Obrany národa, což mělo za následek ideové sbližování obou složek odboje.
Činnost
Po obsazení Československa nacistickým Německem začal PVVZ rozvíjet zpravodajskou činnost zaměřenou na sběr informací pro spojenecké armády, zajišťoval ilegální přechody do zahraničí, distribuoval ilegální tiskoviny a vyvíjel také sabotážní činnost.
PVVZ také úzce spolupracoval s Obranou národa. Vybudoval „koordinační centrum“, v němž měli být soustředěni zástupci většiny důležitých postů a zaměstnání, včetně zástupců církví.[zdroj?] Jelikož bylo v zimě na přelomu roku 1939 a 1940 gestapem zatčeno několik tisíc členů velitelského sboru Obrany národa a Politické ústředí bylo také rozbito, PVVZ se stal nejdůležitější složkou ÚVODu.[1] Vysílal exilové vládě do Londýna pomocí vysílaček Sparta.[1]
PVVZ zůstal ušetřen většího zatýkání až do podzimu roku 1941, až vyvstává podezření, že gestapo čekalo tak dlouho záměrně, aby mohlo celou organizaci důkladně poznat a rozdrtit jednou ranou.[zdroj?] Zbytky PVVZ poté zorganizoval Vladimír Krajina, který získané informace předával skupině Silver A pro radiostanici Libuše.[1]
Členkou výboru byla také dr. Milada Horáková.
Likvidace
PVVZ byl zlikvidován gestapem roku 1942 během tzv. druhé heydrichiády.
Připomínka PVVZ
činnosti skupiny PVVZ
GPS: 50°04′39″ s. š., 14°26′15″ v. d.
V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Před svým odchodem do zahraniční v lednu 1940 se zde ukrýval generál Jaroslav Čihák. Na schůzkách se (v bytě Anny Pollertové) setkávali Jaroslav Šimsa, Volfgang Jankovec, JUDr. Karel Bondy, doc. PhDr. Josef Fischer a další. V domě měl ordinaci MUDr. Viktor Kaufmann.[2] Na začátku okupace tam probíhaly schůzky první garnitury vedení odbojové organizace PVVZ. Prostřednictvím profesora Dr. Vojtěcha Čížka v domě získala mansardový byt profesorka Jiřina Picková. Zde se ukrývali hledaní pracovníci odboje.[3]
Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska[p 1] se jmény 26 odbojářů: [4]
| V TOMTO DOMĚ SCHÁZELI SE K ODBOJOVÉ ČINNOSTI ČLENOVÉ SKUPINY PVVZ. ZA SVOBODU SVÉ VLASTI DALI ŽIVOT: | ||
|---|---|---|
| 1 | FRANTIŠEK ANDRŠT | POPRAVEN V PRAZE 30. 9. 1941 |
| 2 | RNDR. JIŘÍ BAUM | † VE VARŠAVĚ R. 1944 |
| 3 | JUDR. KAREL BONDY | POPRAVEN V BRANDENBURGU 22. 1. 1945 |
| 4 | GENERÁL JAROSLAV ČIHÁK | † V EMIGRACI V LONDÝNĚ 30. 4. 1943 |
| 5 | PROF. DR. VOJTĚCH ČÍŽEK | † V MNICHOVĚ 26. 6. 1942 |
| 6 | DOC. DR. JOSEF FISCHER | POPRAVEN V BRANDENBURGU 19. 2. 1945 |
| 7 | MILENA FISCHEROVÁ-BALCAROVÁ | POPR. V RAVENSBRÜCKU 5. 3. 1945 |
| 8 | INŽ. JOSEF FRIEDL | POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 8. 2. 1945 |
| 9 | INŽ. JOSEF HANUŠ | POPRAVEN V BRANDENBURGU 13. 12. 1943 |
| 10 | ADELA HEIDRICHOVÁ | † V LIPSKU 23. 11. 1942 |
| 11 | GENERÁL JOSEF CHURAVÝ | POPRAVEN V PRAZE 30. 6. 1942 |
| 12 | PROF. VOLFGANG JANKOVEC | POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 20. 12. 1944 |
| 13 | MUDR. VIKTOR KAUFMANN | POPRAVEN V BRANDENBURGU 9. 2. 1945 |
| 14 | JINDŘICH KRÁSA | † V OSVĚČIMI 12. 3. 1943 |
| 15 | BOHUMIL KUBELA | † V OSVĚČIMI 20. 2. 1943 |
| 16 | JUDR. RUDOLF MAREŠ | POPRAVEN V PRAZE 20. 10. 1944 |
| 17 | PH. DR. JAN MATZNER | † V OSVĚČIMI 6. 4. 1943 |
| 18 | JOSEF PEŠEK | † V PRAZE 29. 5. 1945 |
| 19 | PROF. JIŘINA PICKOVÁ | ZASTŘELENA V OSVĚČIMI 16. 11. 1943 |
| 20 | JAROSLAV POHL | POPRAVEN V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE 15. 4. 1943 |
| 21 | ANNA POLLERTOVÁ | POPRAVENA V BERLÍNĚ V LEDNU 1945 |
| 22 | KPT. GEN. ŠTÁBU JAN SLAVÍK | † NA MÍROVĚ 30. 11. 1944 |
| 23 | PH.DR. JAROSLAV ŠIMSA | † V DACHAU 8. 2. 1945 |
| 24 | ALOIS TOMAS | POPRAVEN VE ŠTUTGARTU 31. 8. 1943 |
| 25 | BOHUMÍR TRUKSA | POPRAVEN VE ŠTUTGARTU 31. 8. 1943 |
| 26 | INŽ. ANNA WILDOVÁ | † V OSVĚČIMI 11. 3. 1943. |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Text pamětní desky PVVZ neobsahuje pořadová čísla jednotlivých osob, která jsou umístěna v prvním (levém) sloupci tabulky. Čísla jsou zde přidána jen z důvodů zachování určitého stupně přehlednosti (a možnosti odkazování se na jednotlivé osoby uvedením jejich "pořadového čísla" (počítaného odshora). Pamětní deska PVVZ rovněž nerespektuje běžná pravidla psaní velkých a malých písmen zejména u titulů.
Reference
- ↑ a b c d Fidler, Jiří. Atentát 1942. Praha: Jota, 2002. S. 109, 120.
- ↑ KAUFMANNOVÁ, Heda. TRAKTÁT PRO JANA [online]. nakladatelství TRIÁDA, Prosinec 1968 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 335, 427, 577.
- ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2) [online]. Praha 2, Anny Letenské 34/7, Vinohrady: 2004-06-24 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
Literatura
- KUKLÍK, Jan. K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji - Vývoj odbojové organizace PVVZ na území Čech v letech 1939 - 1941. Praha: Univerzita Karlova, 1976. 160 s.
- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí koruny české (svazek XV.a). Litomyšl a Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. S. 623.
Související články
- RNDr. Jiří Baum – (na pamětní desce PVVZ uveden jako 2. shora)
- JUDr. Karel Bondy – (na pamětní desce PVVZ uveden jako 3. shora)
- Doc. PhDr. Josef Fischer – (na pamětní desce PVVZ uveden jako 6. shora)
- MUDr. Viktor Kaufmann – (na pamětní desce PVVZ uveden jako 13. shora)
- Anna Pollertová – (na pamětní desce PVVZ uvedena jako 21. shora)
- PhDr. Jaroslav Šimsa – (na pamětní desce PVVZ uveden jako 23. shora)
- Heda Kaufmannová
- Jiří Pleskot (právník)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petiční výbor Věrni zůstaneme na Wikimedia Commons - Petiční výbor "Věrni zůstaneme" [online]. Encyklopedie "Cojeco", 2000-03-14, rev. 2007-07-12 [cit. 2014-09-17]. Dostupné online.
