Přeskočit na obsah

Milan Hlavsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milan Hlavsa
Základní informace
PřezdívkaMejla
Narození6. března 1951
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. ledna 2001 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povoláníhudebník, skladatel
Nástrojebaskytara, zpěv
Aktivní roky1968–2001
VydavatelGlobus Music
Příbuzná témataThe Plastic People of the Universe, DG 307, Garáž, Fiction, Půlnoc
OceněníČestné občanství Prahy 2 (2013)
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska u vchodu do domu v Ječné ulici v Praze, kde Hlavsa bydlel, a kde se scházely nejvýznamnější osobnosti české undergroundové kultury. Po vhození desetikoruny začne z pamětní desky znít Hlavsův hit „Muchomůrky bílé“. Deska byla v roce 2011 ukradena.

Milan „Mejla“ Hlavsa (6. března 1951 Praha – 5. ledna 2001 Praha) byl český hudebník – baskytarista a zpěvák, spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe. Hrál i s dalšími skupinami, např. DG 307, Půlnoc, Garáž, Fiction.

Biografie

Milan Hlavsa vyrůstal na pražském Břevnově. V mládí založil se svými kamarády několik nevýznamných kapel, které neměly dlouhého trvání. Na baskytaru začal hrát při založení své první kapely, a to proto, že byl z kytaristů nejhorší.[1] V 60. letech byl Hlavsa krátce hospitalizován v psychiatrické léčebně, poté, co se demonstrativně podřezal; tato příhoda mu později umožnila vyhnout se základní vojenské službě.[1]

Koncem 60. let se seznámil s psychedelickým rockem, především s hudbou skupiny Velvet Underground.[2] Poté, co se v roce 1968 rozpadla jedna z jeho kapel, rozhodl se spolu se svým bývalým spolužákem, kytaristou Jiřím Števichem, založit novou skupinu, která by hrála psychedelický rock s ohni na jevišti.[1] Skupinu nakonec založili v září 1968. Členy byli též zpěvák a klarinetista Michal Jernek a bubeník Josef Brabec. Skupina dostala název The Plastic People of the Universe, a Hlavsa v ní působil jako skladatel hudby, zpěvák a baskytarista. Skupina hrála ze začátku písně zahraničních kapel (Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones, The Doors aj.), později začala hrát i vlastní tvorbu. K naprosté většině písní napsal hudbu Hlavsa, texty pocházely nejčastěji z pera básníka a filozofa Egona Bondyho, který pocházel z beatnické generace a je jedním z nejznámějších československých tvůrců tohoto hnutí. Později se jako textaři prosadili také Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. Kapela se v 70. letech odmítla podrobit požadavkům představitelů moci na úpravu repertoáru a zkrácení vlasů, čímž se čím dál více dostávala s vládnoucím režimem do konfliktu.

Podrobnější informace naleznete v článku The Plastic People of the Universe.

V roce 1973 založil spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem experimentální hudební skupinu DG 307. Po několika letech ji ale opustil, aby se mohl koncentrovat pouze na Plastic People.[1] Skupina pokračovala v existenci i bez Hlavsy.

Podrobnější informace naleznete v článku DG 307.

V roce 1973 byl Hlavsa podmíněně odsouzen za napadení opilce, který obtěžoval jeho tehdejší přítelkyni.[1] V roce 1975 se Hlavsa oženil s Janou Němcovou, dcerou filosofa Jiřího Němce, narodil se jim syn Štěpán a dcera Magdalena.[3]

V sedmdesátých letech byl celý undergroundový svět tehdejším režimem perzekvován, což vyvrcholilo v roce 1976 tzv. Procesem s českým undergroundem, při němž bylo několik hudebníků odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Hlavsa byl šest měsíců ve vazbě, odsouzen však nebyl. Poté byl opakovaně terčem policejního šikanování.[1] Podepsal Chartu 77, ale jeho podpis nebyl přijat, neboť byl v době podpisu trestně stíhán.[1] Od roku 1975 byl sledován Státní bezpečností (StB),[4] v roce 1987 byl registrován jako agent Státní bezpečnosti, krycí jméno „Kytarista“.[5][6][7][8][9][10][11][12][13][14]

V roce 1988 se vinou vnitřních sporů Plastic People rozešli. Poté hrál v kapelách Garáž a Echt!. Založil také hudební skupinu Půlnoc (kam přešlo jádro původních Plastiků) a po jejím rozpadu Fiction. Po listopadu 1989, kdy se z exilu vrátil Pavel Zajíček, se Hlavsa vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k PPU. Při příležitosti setkání dvou prezidentů v americkém Bílém domě – Václava Havla a Billa Clintona – si zahrál společně s Lou Reedem. S Janem Vozárym se věnoval i úpravám klasických hitů PPU (1997, Magická noc). V roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.[15]

Věnoval se i filmové tvorbě, zahrál si ve filmu Kanárek (1999), k němuž složil a nahrál hudbu, a ve filmu Válka barev. Na začátku roku 2000 se pustil spolu s PPU do přípravy nového alba. V dubnu mu však lékaři našli zhoubný nádor na plicích. Činnost kapely byla tedy přerušena a podstoupil operaci. Na podzim se však jeho stav zhoršil a 5. ledna 2001 Milan Mejla Hlavsa zemřel.

Poslední rozloučení s Hlavsou se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi a zúčastnily se ho stovky lidí z řad široké veřejnosti, uměleckého i politického světa. Na pohřbu promluvil Ivan Martin Jirous. 28. února měl v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe.

6. a 7. března zahráli Plastic People poprvé bez Hlavsy – na koncertu Když je dnes člověku 50, uspořádaném k uctění Hlavsovy památky u příležitosti Hlavsových narozenin. Poté bylo vydáno 2CD Milan Hlavsa – Než je dnes člověku 50 – Poslední dekáda, obsahující z poloviny výběr Hlavsových nahrávek z let 1988–1998; druhý disk je záznamem koncertu z 6. března (kromě PPU ještě Garage, Velvet Underground Revival, DG 307). Plastic People, Garáž i DG 307 koncertují i po Hlavsově smrti.

Diskografie

The Plastic People of the Universe

DG 307

  • 1973–75 (1991)
  • Uměle ochuceno (1992)
  • Historie hysterie 1973–1975 (2 CD, 2004)
  • V katedrálách ticha, koncert z roku 1994 (CD, 2011)

Garáž

  • No. 1 (1981)
  • Demo (1987)
  • Praha (1991)
  • No parking! (1994)

Půlnoc

  • Půlnoc (1990)
  • City of hysteria (1991)

Fiction

s Jitkou Charvátovou, Dušanem a Janem Vozáryovými a Jiřím Březinou

  • Fiction (1994)
  • Básníci ticha – maxisingl (1994)
  • Neverending Party – A Tribute to Velvet Underground (1995)
  • Noc a den (1996)
  • Básníci ticha (2005) remastered

Sólové projekty

Ostatní alba

  • Krysa – Bigbítovej podraz (jako host, 1991)
  • Lorien – Unplugged (1994)

Kompilace

  • Než je dnes člověku 50 – Poslední dekáda (2001)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g HLAVSA, Milan; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha: Maťa, 2001. ISBN 80-7287-020-3. 
  2. ↑ DRÁPAL, Vladimír. MEJLA Hlavsa: Interview [online]. [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ lub, ČTK. "Mejla" Hlavsa: Život nelze přetočit a hrát znovu, proto je krásný. Česká televize [online]. 2011-01-05 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archiv bezpečnostních složek [online]. abscr.cz [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vyhledávání v archivních pomůckách, Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování
  6. ↑ Archiv bezpečnostních složek [online]. abscr.cz [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archiv bezpečnostních složek [online]. abscr.cz [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archiv bezpečnostních složek [online]. abscr.cz [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ PLACÁK, Petr. Nezlobte se, vy neexistujete. Rozhovor s Mejlou Hlavsou o StB po 23 letech [online]. lidovky.cz, 2015-03-23 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ VLASÁK, Vladimír; RAUVOLF, Josef. Milan [online]. idnes.cz, 1999-03-04 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČERT, Jim. Jim Čert reaguje na slova Milana Hlavsy [online]. idnes.cz, 1999-03-12 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Leschtina, Jiří. Ivo Pospíšil: Kdo je tady proti prachům? Já nikoho neznám [online]. idnes.cz, 2016-07-30 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pecková, Barbora. Milan Hlavsa a peripetie existence skupiny The Plastic People of the Universe: Životní příběh a diskurs [online]. lidemesta.cz, 2016-07-30 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Pareles, John. The New York Times (24.04.1989): Czechoslovak Band That Suffered for Its Art [online]. nytimes.com, 1989-04-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ VLASÁK, Vladimír. Letošní rok nemusí být na domácí muziku skoupý [online]. idnes.cz, 1999-02-14 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 70–77. 

Externí odkazy

The Plastic People of the Universe
The Plastic People of the Universe: Vratislav Brabenec • Josef Janíček • Jaroslav Kvasnička • Johnny Judl Jr. • David Babka
The Plastic People of the Universe / New generation: Jiří Kabeš • Josef Karafiát • Wenca Březina • Jan Ježek • Vojtěch Starý
Milan Hlavsa • Michal Jernek • Jiří Števich • Pavel Zeman • Paul Wilson • Jan Jílek • Jiří Šula • Jaroslav Vožniak • Jan Brabec • Ladislav Leština • Petr Placák • Ivan Bierhanzl • Ludvík Kandl • Milan Schelinger • Jan Macháček • Eva Turnová
Studiová alba
Koncertní alba
Příbuzná témata
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam
Beatová síň slávy
Kapela
Blue Effect (2004) • Pražský výběr (2005) • Hudba Praha / Jasná Páka (2006) • Katapult (2007) • Arakain (2008) • Visací zámek (2009) • Etc… (2010) • Tři sestry (2011) • The Plastic People of the Universe (2012) • Flamengo (2013) • Kabát (2014) • Stromboli (2015) • Progres 2 (2016) • Framus Five (2017) • Krucipüsk (2018) • Olympic (2019) • Krausberry (2020) • Marsyas (2021) • Synkopy 61 (2022) • Citron (2023) • Lucie a BSP (2024)
Osobnost
Vladimír Mišík (2004) • Radim Hladík (2005) • Michal Pavlíček (2006) • Michal Prokop (2007) • Aleš Brichta (2008) • Lou Fanánek Hagen (2009) • Ota Petřina (2010) • Jan Haubert (2011) • Roman Dragoun (2012) • Vladimír Guma Kulhánek (2013) • Tomáš Hajíček (2014) • Kamil Střihavka (2015) • Martin Kraus (2016) • Luboš Pospíšil (2017) • Michal Ambrož (2018) • Jan Spálený (2019) • Pavel Váně (2020) • Petr Janda (2021) • Oldřich Říha (2022) • Jan Hrubý (2023) • David Koller (2024)
Osobnost
in memoriam
Jiří Schelinger (2004) • Milan Hlavsa (2005) • Petr Kalandra (2006) • Petr Novák (2007) • Miki Volek (2008) • Jiří Šindelář (2009) • František Kotva (2010) • Jan Ivan Wünsch (2011) • Vladimír Padrůněk (2012) • Ivan Martin Jirous (2013) • Vlado Čech (2014) • Petr Skoumal (2015) • Ota Petřina (2016) • Radim Hladík (2017) • Zdeněk Juračka (2018) • Oldřich Veselý (2019) • Filip Topol (2020) • Ivan Král (2021) • Luboš Andršt (2022) • Michal Ambrož (2023) • Richard Kybic (2024)
Píseň
Čajovna (Blue Effect, 2019) • Traktor (Visací zámek, 2020) • Planeta Hieronyma Bosche II (Progres 2, 2021) • Kolej Yesterday (Michal Prokop a Framus Five, 2022) • Kuře v hodinkách (Flamengo, 2023) • Máma táta (Hudba Praha, 2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milan_Hlavsa&oldid=19874521“