Židé v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenázovéSefardovéMizrachim
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víryBoží jména
613 micvotHalachaNoachidské zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaKetubaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa'on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

ŽidéPraze jsou doloženi od 10. století, jejich sídliště byla soustředěna do několika míst a od 13. do 18. století omezena na oblast Židovského města, pozdější čtvrti Josefova. Činnost dnešní komunity, značně redukované asimilací a zejména holokaustem, se soustředí v Židovské obci a okolo Židovského muzea a je organizována v rámci Pražské židovské obce.

Židé v Praze významně přispěli k místnímu kulturnímu bohatství, jmenovat lze například Staronovou synagogu ze 13. století, rozvoj kultury a vzdělanosti okolo doby rudolfinské reprezentované Pražským Maharalem (rabbi Löw) a okruh německy píšících spisovatelů (Prager Kreis) počátku 20. století v čele s Franzem Kafkou. Židovská populace v Praze zároveň patří mezi nejstarší a nejznámější ve Střední Evropě a středověké ghetto v Praze bylo střediskem židovského mysticismu.[1]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny[editovat | editovat zdroj]

První židé se v Praze usadili v několika tehdejších vesnicích. Jedna z židovských osad v Praze se nacházela v někdejší Podskalí pod Vyšehradem. Ta byla mezi lety 1096-1098 zničena při nájezdu první křižácké výpravy.

Další sídlo pak bylo v podhradí Pražského hradu, kde existovala Nejstarší synagoga v Praze, která zanikla zřejmě roku 1142 při požáru. Další židovská osada se nacházela nedaleko dnešního Staroměstského náměstí. Poslední osada, o které existují zmínky, byla v okolí dnešního náměstí Republiky, jak ukázal archeologický průzkum v roce 2006.[zdroj?]

Pozdní středověk[editovat | editovat zdroj]

Staronová synagoga

Od roku 1215, kdy Čtvrtý lateránský koncil označil židy za viníky smrti Ježíše Krista, byli vykázáni do ghetta. Pražské židovské ghetto (něm. Judenstadt) existovalo zhruba od téhož roku.

Zdejší nejstarší židovský svatostánek, "Stará škola" ze 13. století, byla několikrát zničena a opravována, nakonec však byla roku 1867 stržena a o rok později nahrazena novou, dnešní Španělskou synagogou. Připomínka názvu Staré školy se pak zachovala alespoň v původním názvu "Velké" neboli "Nové školy" a ulici „U staré školy“. Poté vznikly další synagogy, jako středověká Staronová synagoga Altneuschul postavená roku 1270gotickém slohu, jedna z nejstarších dosud využívaných v Evropě. Je však možné, že název „staronová“ vznikl zkomolením hebrejského výrazu „al tenai“ do německého altneu (staronový).

V roce 1389 za panování krále Václava IV. (1378-1419) došlo v Praze k velkému pogromu, který je znám jako „Krvavé Velikonoce“. Tehdy byl zavražděn i otec Avigdora Kary, jehož náhrobní kámen je nejstarším dochovaným na Starém židovském hřbitově. Ten byl založen v roce 1439 na nevelkém pozemku mezi Pinkasovou a Klausovou synagogou. Patří k nejstarším v Evropě, (nejstarší, z 11. století se nachází v německém Wormsu). Během více než čtyř set let zde bylo pochována asi 200 000 osob. Kvůli omezené kapacitě byly další hroby kladeny na sebe, a to až ve dvanácti vrstvách.[2] Patrně nejznámější tumba patří rabimu Löwovi, narozenému v roce 1525, jenž zemřel roku 1609, jemuž je přisuzováno stvoření Golema, umělého člověka z hlíny. Poslední pohřeb se zde konal roku 1787. Starý židovský hřbitov se paradoxně dochoval zřejmě díky rozhodnutí nacistů. Jiné židovské hřbitovy byly nacisty byly zničeny a náhrobky použity jako cvičné terče, Hitler však nařídil, aby byl pražský hřbitov zachován jako součást muzea, poté co budou všichni Židé zlikvidováni.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Stará radnice v pražské Židovské čtvrti.

Období renesance[editovat | editovat zdroj]

16. století znamenalo počátek židovské renesance v Praze. Po roce 1501 došlo k hospodářskému rozmachu díky otevřené ekonomické atmosféře v Českém království.[3] V letech 1522–1541 se populace ghetta téměř zdvojnásobila díky přílivu Židů vyhnaných z Moravy, německých zemí (Svaté říše římské), Rakous a Španěl. Plocha ghetta se zvětšila díky zákonu umožňujícímu Židům stavět domy na pozemcích v sousedství ghetta. Ghetto získalo vlastní radnici s malou zvoničkou sloužící ke svolávání zasedání. Židé dokonce získali právo na vyvěšení vlastní zástavy.[4] Život v ghettu vzkvétal v mnoha ohledech, bylo zde množství různých myslitelů té doby, jako matematici, astronomové, geografové, historii, filosofové a umělci.[5][6] V období renesance byly vystavěny čtyři největší pražské synagogy. Pinkasova synagoga byla vystavěna v renesančním slohu a pražským Židům sloužila od roku 1479. Synagoga se ovšem nacházela v záplavové zóně, což způsobovalo častá poškození. [7]

V Habsburské monarchii[editovat | editovat zdroj]

Během panování prvních habsburských králů, bylo židovské obyvatelstvo dvakrát vyháněno, a to v letech 1542 a 1561.[8] Pokaždé, když se vrátili však byl jejich rozmach ještě větší. Naopak roky 1564-1612 v době panování dalších Habsburků Maxmiliána II. a Rudolfa II. pro pražské Židy představovaly “zlatou éru”. V roce 1591 císař Rudolf II. povolil stavbu Maiselovy synagogy ve stejnojmenné ulici, pojmenované po velkém pražském mecenáši Mordechaji Maiselovi, jenž věnoval prostředky na výstavbu tohoto chrámu. Synagoga v průběhu let utrpěla několik požárů.[9]

Další synagoga - Klausová - byla postavena roku 1694, rovněž na pozemku darovaném Mordechajem Maiselem, v barokním slohu.[10] A konečně Vysoká synagoga stojí vedle židovské radnice. Svůj název dostala proto, že se se nachází ve druhém poschodí. Tato synagoga sloužila radě starších.[11] Na počátku 18. století tvořili Židé asi čtvrtinu pražské populace. Tehdy v Praze žilo Židů více, než kdekoli jinde ve světě. Tato “zlatá éra” skončila s nástupem Marie Terezie na trůn a opětovným vypuzením Židů.[12]

Josefinské reformy[editovat | editovat zdroj]

Zásadní změnu postavení židů směrem k občanské rovnoprávnosti znamenaly reformy Josefa II. z roku 1781, shrnuté roku 1797 v Systemálním patentu.

Pinkasova synagoga ve večerních hodinách

Nová ústava z roku 1848 přinesla Židům stejná práva, jaká měli i většinoví obyvatelé, to ještě potvrdila ústava z roku 1867. Po polovině 19. století se většina bohatých Židů vystěhovala a do bývalého ghetta, které se roku 1850 stalo 5. městskou částí Prahy jako Josefov, se postupně nastěhovala lůza. Hygienické podmínky byly otřesné, proto byl roku 1893 vydán asanační zákon a většina budov v Josefově byla stržena. Zůstalo jen 6 synagog (Staronová, Pinkasova, Maiselova, Španělská, Vysoká a Klausová), Maiselova radnice a Starý židovský hřbitov. Zničení Nové, Cikánovy a Velkodvorské synagogy bylo impulsem pro vznik Židovského muzea v Praze roku 1906.

Standardy pražských Židů[editovat | editovat zdroj]

Přibližná podoba praporu pražského ghetta
Znak pražského židovského města

V roce 1357 udělil Karel IV. pražským Židům právo užívat vlastní zástavu a znak. Červený prapor nesoucí žlutou Davidovu hvězdu (Magen David), která je zřejmě první použití tohoto symbolu reprezentujícího židovskou komunitu.

V roce 1648 udělil císař Ferdinand III. židovské obci válečnou zástavu pro pomoc v boji proti Švédům během třicetileté války.

Prapor se žlutou Davidovou hvězdou v červením poli je v současnosti symbolem židovské komunity a staré židovské čtvrti - Josefova.

Pražské synagogy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pražské synagogy.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Příbuzná helsa[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Abrahams, Israel. Jewish Life in the Middle Ages. New York : Atheneum, 1969. Print.
  2. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  3. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  4. Abrahams, Israel. Jewish Life in the Middle Ages. New York: Atheneum, 1969. Print.
  5. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  6. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  7. http://www.prague.cz/prague-jewish-town.asp
  8. Margolis, Max L., and Alexander Marx. A History of Jewish People. Philadelphia: The Jewish Publication Society of America, 1927. Print.
  9. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  10. http://www.prague.cz/prague-jewish-town.asp
  11. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html
  12. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Prague.html