Vymírání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přehled stupňů ohrožení podle IUCN 3.1 z roku 2001
Přehled stupňů ohrožení podle IUCN 3.1 z roku 2001




Vymření nebo také vyhynutí (extinkce) je konec existence určitého biologického taxonu, nejčastěji druhu. Určuje se jako smrt posledního jedince daného druhu, přestože je nejčastěji druh odsouzen k záhubě mnohem dříve. Tento moment se určuje většinou až zpětně, po několika letech. Pokud vymření nastalo hluboko v geologické historii Země, určuje se přibližný čas podle fosilního záznamu.

Hromadná vymírání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hromadná vymírání.

V paleontologické historii máme záznamy o několika velkých vymíráních, kdy došlo k masovému úbytku některých skupin v relativně krátkém geologickém čase. Pět největších extinkcí se označuje jako velká pětka.

Například před 65 miliony lety vyhynuli dinosauři a s nimi celkem 50 % všech soudobých druhů.[zdroj?] V historii planety se jich odehrálo více. Nejstarší hromadné vymírání se odehrálo před víc jak 500 milióny lety, nejmladší před pouhými 50 000 lety.

Pseudoextinkce[editovat | editovat zdroj]

Jako pseudoextinkce se označuje jev, při kterém se jeden taxon (většinou druh) vymizí a v následujícím časovém úseku se tento taxon nevyskytuje, protože se potomstvo transformuje v jeden nebo více jiných taxonů. Příkladem je vývojové stádium současného koně - Hyracotherium, taxon který vyhynul, nevyskytuje se, avšak vyskytují se přímí potomci, dnešní rod Equus zahrnující koně, zebry, osly a další druhy. U tohoto rodu byly druhy nebo poddruhy schopny přežít zánik rodičovských druhů. Zánik rodičovských druhů, kde jejich potomstvo, z původního taxonu vzniklé druhy nebo poddruhy, je stále naživu je nazýván pseudoextinkce.

Taxon tedy vymizí z paleontologického záznamu, ale ne kvůli smrti posledního jedince. Pseudoextinkce je poměrně vzácný jev, obvykle se přemění jen jedna či několik populací a původní druh standardně vyhyne.

Lazarské druhy[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy byly jistou dobu považovány za vyhynulé, ale poté byly znovu objeveny jedinci, kteří přežili. Takové druhy jsou označovány jako lazarský druh znamená. Lakoploutvá ryba latimérie podivná, byla považována za vyhynulou od konce období křídy ale byla nalezena na východním pobřeží Jižní Afriky, nedaleko řeky Chalumna (nyní Tyolomnqa ) v roce 1938.[1]

Mezi lazarské druhy jsou považovány tyto druhy: latimérie podivná (Latimeria chalumnae), bahník americký (Lepidosiren paradoxa), hoacin chocholatý (Opisthocomus hoazin), žába Nasikabatrachus sahyadrensism, hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus), ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus), loděnka hlubinná (Nautilus pompilius), strašilkovci (Mantophasmatodea), husovec strakatý (Anseranas semipalmata), krokodýl mořský (Crocodylus porosus).[2]

Vymírání jako fenomén[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy se určitou dobu vyvíjí a poté zanikají. Odhaduje se, že více než 99,9 % všech druhů, které kdy žily poté zanikly. Průměrná životnost většiny druhů je 10 milionů let, i když lze najít značně rozdíly mezi taxony. "Existuje celá řada příčin, které mohou přímo či nepřímo přispívat k vyhynutí druhu nebo skupiny druhů." Každý druh jedinečný, " napsali Beverly a Stephen C. Stearns ," a každý vyhyne ... příčiny jsou různé, některé drobné a komplexní, další zřejmé a jednoduché".[3] Každý druh, který nemůže přežít a rozmnožovat se ve svém prostředí a nemůže přesunout do nového prostředí, kde by tak mohl učinit, vymře a zaniká. Vymírání druhů může přijít náhle nebo může trvat po tisíce nebo milióny let.

Genetika a demografické jevy[editovat | editovat zdroj]

Populační genetika a demografické jevy ovlivňují jejich vývoj, a tím i riziko vyhynutí druhů. Omezení dané geografií planety je nejdůležitějším faktorem zániku druhů ze všech, ale stává relevantním, pokud nastane masové vymírání.[4] Přírodní výběr způsobuje zvýšení prospěšných genetických vlastností a eliminuje slabé stránky. Je však možné, aby škodlivé mutace se šířily v celé populaci prostřednictvím vlivu genetického driftu. Protože jsou vybírány znaky a ne geny, vztah mezi genetickou rozmanitostí a vyhynutím je komplexní riziko s faktory, kde hrají roli jak přirozená selekce a skrytá genetická variabilita, fenotypová plasticita a degenerace. Různorodý genofond populace dává vyšší šanci na přežití nežádoucích změn podmínek. Efekty, které způsobují ztráty nebo zisky genetické rozmanitosti můžou zvýšit šance na vyhynutí druhu. Populační překážky mohou výrazně snížit genetickou různorodost protože se výrazně omezuje reprodukce jednotlivců a příbuzenská plemenitba je častější.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extinction na anglické Wikipedii.

  1. "Discovery" of the Coelacanth
  2. ANDRLE, Michal. 10 zvířat, která zapomněla vyhynout [online]. 21.7.2009, [cit. 2013-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  3. STEARNS, Beverly Peterson and Stephen C.. Watching, from the Edge of Extinction. [s.l.] : Yale University Press, 2000. ISBN 0-300-08469-2. Kapitola Preface. (anglicky) 
  4. PAYNE, J.L. & S. FINNEGAN. The effect of geographic range on extinction risk during background and mass extinction. Proc. Nat. Acad. Sci.. , roč. 2007, čís. 104, s. 10506–11. DOI:10.1073/pnas.0701257104. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha : NIDM, 2008. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]