Rys iberský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rys iberský

rys iberský
rys iberský
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Rod: rys (Lynx)
Binomické jméno
Lynx pardinus
Temminck (1827)
Mapa distribuicao lynx pardinus 2003.png
mapa výskytu rysa iberského v roce 2003 (zeleně)

Rys iberský, též rys pardálový, je kočkovitá šelma vyskytující se endemicky v jihozápadní části Pyrenejského poloostrova. Je to kriticky ohrožený druh a v současnosti přežívá přibližně 200 jedinců ve dvou izolovaných populacích v oblastech Doñana a Sierra Morena.[1]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

hlava rysa iberského

Rys iberský má tělo dlouhé 0,8 – 1 m a váží 7–14 kg. Samci jsou o 25% větší než samice. Má dlouhé nohy, krátký ocas, krátké tělo a poměrně malou hlavu. Charakteristické jsou bílé licousy a dlouhé ušní střapce. Má krátkou žlutohnědou srst s tmavými skvrnami a světlou břišní částí.[2]

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Společný předek současných druhů rysů (rys iberský (L. pardinus ), rys ostrovid (L. lynx ), rys červený (L. rufus ) a rys kanadský (L. canadensis )) žil v Severní Americe před více než 6 miliony lety.[3] Rysové se rozšířili do Eurasie přes Behringovu úžinu před 1,2 – 1,6 miliony lety.[4] Společným předkem dvou evropských druhů, rysa iberského a rysa ostrovida, je pravděpodobně Lynx issiodorensis, známý z kosterních nálezů z Číny.[5] Rys iberský má nejnižší genetickou variabilitu mtDNA ze všech kočkovitých šelem[6] To je považováno za důsledek bottlenecku z doby před více než 50 000 lety. Nízká genetická variabilita v populaci rysa iberského tedy nemusí znamenat ohrožení dlouhodobého přežití tohoto druhu.[7]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Dospělý rys iberský žije samotářským životem, jeho území má rozlohu 10 až 20  km2. Rysové využívají nejvíce centrální část svého teritoria o velikosti 3 až 4 km2.[8] Teritoria vytváří především v křovinaté krajině.[9][10] Samčí teritorium přesahuje nejčastěji teritorium jedné samice, a převažující jsou monogamní vztahy.[8] Aktivní je většinou v noci, především za soumraku a rozbřesku,[11] byla však zjištěna značná variabilita v aktivitě mezi jedinci a ročními obdobími.[12]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření rysa iberského se značně zmenšilo za poslední dvě století. V 19. století byl rys rozšířen na většině pyrenejského poloostrova.[13] V roce 1950 se rys vyskytoval v jihozápadní části pyrenejského poloostrova a v roce 1990 rys přežíval pouze v deseti fragmentovaných populacích.[14] Pokusy o záchranu rysa byly podniknuty ve čtyřech z deseti zbývajících populací.[15] Dvě populace vyhynuly a v současné době přežívá přibližně 200 jedinců v oblastech Doñana (50 jedinců) a Sierra Morena (150 jedinců).[16] Pravděpodobnost vyhynutí populace v oblasti Doñana se zvýšila od roku 1995 z 34% na 95% a počet jedinců v oblasti Sierra Morena se snížil o 83 %.[17][18] Situace v národním parku Doñana se zhoršila po nákaze rysů virovou leukémií koček (FeLV)[19] a poslední odhad počtu rysů starších jednoho roku je 26 (SE = 5,26).[20]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování rysa iberského bylo studováno v národním parku Doñana. Samice rodí mláďata mezi třetím a osmým rokem života.[21] Páření probíhá jednou ročně v průběhu ledna a února a mláďata se rodí nejčastěji v březnu po 65 dnech březosti.[22] Mláďata se rodí ve vykotlaných stromech s velkými dutinami.[23] Obvykle se narodí 3 mláďata, ale pouze dvě z nich se dožijí jednoho roku. Mláďata jsou kojena přibližně deset týdnů.[21] Ve věku čtyř týdnů začínají přijímat masitou potravu.[22] Mláďata zůstávají v noře do věku 2-3 měsíců. Poté opouští noru a zůstávají v doprovodu matky do věku 10 měsíců.[21][23] Ve věku 12-24 měsíců mladí rysové opouštějí teritorium matky.[24]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Rys iberský loví králíky divoké (Oryctolagus cuniculus), kteří představují kolem 90% jejich potravy.[25][26][27] Počet králíku výrazně poklesl po introdukci myxomatózy v roce 1953 a po vypuknutí králičího moru (RHD) v r. 1989.[28][29] Pokles počtu králíka divokého je považován za důležitý faktor ovlivňující snížení počtu rysa iberského.[30] Oproti ostatním šelmám (např. liška, jezevec) není rys iberský schopný přejít na jinou kořist[11][31] a v národním parku Doñana je od r. 2002 rysům poskytována náhradní potrava.[16]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

graf znázorňující pokles populace rysa od roku 1960

Podle dostupných údajů se počty rysa iberského snižovaly od roku 1940 a k lokálnímu vymření populací docházelo již před propuknutím nemocí u králíka divokého. Mortalita způsobená lovem a odchytem rysů hrála také důležitou roli pro úbytek rysů.[32][33][34] Ohrožení může představovat i výskyt parazitů a virových onemocnění.[35][36][37][38][39][39][40][41] Virová leukémie koček (FeLV)[19][42] byla zaznamenána v populaci národního parku Doñana[43] a několik rysů nákazu nepřežilo.[44] Onemocnění pravděpodobně pochází od koček domácích vyskytujících se ve stejné oblasti jako rys.[45]

Záchrana[editovat | editovat zdroj]

Zachování křovinaté krajiny a zlepšení konektivity mezi populacemi jsou zásadní opatření pro záchranu tohoto druhu.[46] Monitoring počtu jedinců a velikosti jejich teritorií je průběžně prováděn pomocí telemetrie a fotografických pastí.[47][48] Bylo dokumentováno i úspěšné vypuštění rysa vychovaného v zajetí do volné přírody.[49]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN, 2010. IUCN Red List of threatened species., http://www.iucnredlist. Org
  2. Don E. Wilson, Russell A. Mittermeier (eds.) (2009) Handbook of the Mammals of the World - Volume 1, ISBN 978-84-96553-49-1
  3. Johnson and O’Brien (1997) Phylogenetic reconstruction of the felidae using 16S rRNA and NADH-5 mitochondrial genes. Journal of Molecular Evolution, 44, S98-S116.
  4. Johnson, Eizirik, Pecon-Slattery, Murphy, Antunes, Teeling and O'Brien (2006) The Late Miocene radiation of modern Felidae: A genetic assessment. Science, 311, 73-77.
  5. Werderlin L, 1981. The evolution of lynxes. Ann Zool Fenn 18:37–71.
  6. Johnson, Godoy, Palomares, Delibes, Fernandes, Revilla and O'Brien (2004) Phylogenetic and phylogeographic analysis of Iberian lynx populations. Journal of Heredity, 95, 19-28.
  7. Rodriguez, Ramirez, Valdiosera, Garcia, Alda, Madurell-Malapeira, Marmi, Doadrio, Willerslev, Gotherstrom, Luis Arsuaga, Thomas, Lalueza-Fox and Dalen (2011) 50,000 years of genetic uniformity in the critically endangered Iberian lynx. Molecular Ecology, 20, 3785-3795.
  8. a b Ferreras, Beltran, Aldama and Delibes (1997) Spatial organization and land tenure system of the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). Journal of Zoology, 243, 163-189.
  9. Palomares, Delibes, Ferreras, Fedriani, Calzada and Revilla (2000) Iberian lynx in a fragmented landscape: Predispersal, dispersal, and postdispersal habitats. Conservation Biology, 14, 809-818.
  10. Fernandez, Delibes and Palomares (2006) Landscape evaluation in conservation: Molecular sampling and habitat modeling for the Iberian lynx. Ecological Applications, 16, 1037-1049.
  11. a b Fedriani, Palomares and Delibes (1999) Niche relations among three sympatric Mediterranean carnivores. Oecologia, 121, 138-148.
  12. Beltran and Delibes (1994) ENVIRONMENTAL DETERMINANTS OF CIRCADIAN ACTIVITY OF FREE-RANGING IBERIAN LYNXES. Journal of Mammalogy, 75, 382-393.
  13. Rodríguez and Delibes (1992) Current range and status of the Iberian lynx Felis pardina Temminck, 1824 in Spain. Biological Conservation, 61, 189-196.
  14. Delibes, M., Rodrıguez, A. and Ferreras, P. 2000. Action plan for the conservation of the Iberian lynx in Europe (Lynx pardinus). – Council of Europe Publishing, Strasbourg.
  15. Rodriguez and Delibes (2003) Population fragmentation and extinction in the Iberian lynx. Biological Conservation, 109, 321-331.
  16. a b Lopez-Bao, Palomares, Rodriguez and Delibes (2010) Effects of food supplementation on home-range size, reproductive success, productivity and recruitment in a small population of Iberian lynx. Animal Conservation, 13, 35-42.
  17. Gaona, Ferreras and Delibes (1998) Dynamics and viability of a metapopulation of the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). Ecological Monographs, 68, 349-370.
  18. Palomares, Rodriguez, Revilla, Vicente Lopez-Bao and Calzada (2011) Assessment of the Conservation Efforts to Prevent Extinction of the Iberian Lynx. Conservation Biology, 25, 4-8.
  19. a b Geret, Cattori, Meli, Riond, Martinez, Lopez, Vargas, Simon, Lopez-Bao, Hofmann-Lehmann and Lutz (2011) Feline leukemia virus outbreak in the critically endangered Iberian lynx (Lynx pardinus): high-throughput sequencing of envelope variable region A and experimental transmission. Archives of Virology, 156, 839-854.
  20. Garrote, Perez de Ayala, Pereira, Robles, Guzman, Garcia, Iglesias, Hervas, Fajardo, Simon and Barroso (2011) Estimation of the Iberian lynx (Lynx pardinus) population in the Doana area, SW Spain, using capture-recapture analysis of camera-trapping data. European Journal of Wildlife Research, 57, 355-362.
  21. a b c Fernandez, Palomares and Delibes (2002) The use of breeding dens and kitten development in the Iberian lynx (Lynx pardinus). Journal of Zoology, 258, 1-5.
  22. a b Palomares, Revilla, Calzada, Fernandez and Delibes (2005) Reproduction and pre-dispersal survival of Iberian lynx in a subpopulation of the Donana National Park. Biological Conservation, 122, 53-59.
  23. a b Fernandez and Palomares (2000) The selection of breeding dens by the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus): implications for its conservation. Biological Conservation, 94, 51-61.
  24. Ferreras, P., Delibes, M., Palomares, F., Fedriani, J.M., Calzada, J., Revilla, E., 2004. Dispersal in the Iberian lynx: factors affecting the start, duration, distance and dispersal success. Behavioral Ecology 15, 31–40.
  25. Gil-Sanchez, Ballesteros-Duperon and Bueno-Segura (2006) Feeding ecology of the Iberian lynx Lynx pardinus in eastern Sierra Morena (Southern spain). Acta Theriologica, 51, 85-90.
  26. Palomares, Delibes, Revilla, Calzada and Fedriani (2001) Spatial ecology of Iberian lynx and abundance of European rabbits in southwestern Spain. Wildlife Monographs, 1-36.
  27. Delibes-Mateos, Delibes, Ferreras and Villafuerte (2008) Key Role of European Rabbits in the Conservation of the Western Mediterranean Basin Hotspot. Conservation Biology, 22, 1106-1117.
  28. Moreno, Beltran, Cotilla, Kuffner, Laffite, Jordan, Ayala, Quintero, Jimenez, Castro, Cabezas and Villafuerte (2007) Long-term decline of the European wild rabbit (Oryctolagus cuniculus) in south-western Spain. Wildlife Research, 34, 652-658.
  29. Cabezas-Diaz, Lozano and Virgos (2009) THE DECLINES OF THE WILD RABBIT (ORYCTOLAGUS CUNICULUS) AND THE IBERIAN LYNX (LYNX PARDINUS) IN SPAIN: REDIRECTING CONSERVATION EFFORTS. Handbook of Nature Conservation: Global, Environmental and Economic Issues, 283-310.
  30. Rodriguez and Delibes (2002) Internal structure and patterns of contraction in the geographic range of the Iberian lynx. Ecography, 25, 314-328.
  31. Ferreras, Travaini, Zapata and Delibes (2011) Short-term responses of mammalian carnivores to a sudden collapse of rabbits in Mediterranean Spain. Basic and Applied Ecology, 12, 116-124.
  32. Maria Gil-Sanchez and McCain (2011) Former range and decline of the Iberian lynx (Lynx pardinus) reconstructed using verified records. Journal of Mammalogy, 92, 1081-1090.
  33. Rodriguez and Delibes (2004) Patterns and causes of non-natural mortality in the Iberian lynx during a 40-year period of range contraction. Biological Conservation, 118, 151-161.
  34. Gonzalez Oreja (1998) Non-natural mortality of the Iberian lynx in the fragmented population of Sierra de Gata (W Spain). Miscellania Zoologica (Barcelona), 21, 31-35.
  35. Millan, Naranjo, Rodriguez, Perez de la Lastra, Mangold and de la Fuente (2007) Prevalence of infection and 18S rRNA gene sequences of Cytauxzoon species in Iberian lynx (Lynx pardinus) in Spain. Parasitology, 134, 995-1001.
  36. Rodriguez and Carbonell (1998) Gastrointestinal parasites of the Iberian lynx and other wild carnivores from central Spain. Acta Parasitologica, 43, 128-136.
  37. Millan, Ruiz-Fons, Marquez, Viota, Lopez-Bao and Martin-Mateo (2007) Ectoparasites of the endangered Iberian lynx Lynx pardinus and sympatric wild and domestic carnivores in Spain. Medical and Veterinary Entomology, 21, 248-254.
  38. Roelke, Johnson, Millan, Palomares, Revilla, Rodriguez, Calzada, Ferreras, Leon-Vizcaino, Delibes and O'Brien (2008) Exposure to disease agents in the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). European Journal of Wildlife Research, 54, 171-178.
  39. a b Torres, Garcia-Perea, Gisbert and Feliu (1998) Helminth fauna of the Iberian lynx, Lynx pardinus. Journal of Helminthology, 72, 221-226.
  40. Vicente, Palomares, de Ibanez and Ortiz (2004) Epidemiology of Ancylostoma spp. in the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus) in the Donana National Park, south-west Spain. Journal of Helminthology, 78, 179-183.
  41. Meli, Simmler, Cattori, Martinez, Vargas, Palomares, Lopez-Bao, Simon, Lopez, Leon-Vizcaino, Hofmann-Lehmann and Lutz (2010) Importance of canine distemper virus (CDV) infection in free-ranging Iberian lynxes (Lynx pardinus). Veterinary Microbiology, 146, 132-137.
  42. Luaces, Domenech, Garcia-Montijano, Collado, Sanchez, Tejerizo, Galka, Fernandez and Gomez-Lucia (2008) Detection of Feline leukemia virus in the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). Journal of Veterinary Diagnostic Investigation, 20, 381-385.
  43. Lopez, Lopez-Parra, Fernandez, Martinez-Granados, Martinez, Meli, Gil-Sanchez, Viqueira, Diaz-Portero, Cadenas, Lutz, Vargas and Simon (2009) Management measures to control a feline leukemia virus outbreak in the endangered Iberian lynx. Animal Conservation, 12, 173-182.
  44. Meli, Cattori, Martinez, Lopez, Vargas, Palomares, Lopez-Bao, Hofmann-Lehmann and Lutz (2010) Feline leukemia virus infection: A threat for the survival of the critically endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). Veterinary Immunology and Immunopathology, 134, 61-67.
  45. Meli, Cattori, Martinez, Lopez, Vargas, Simon, Zorrilla, Munoz, Palomares, Lopez-Bao, Pastor, Tandon, Willi, Hofmann-Lehmann and Lutz (2009) Feline leukemia virus and other pathogens as important threats to the survival of the critically endangered Iberian lynx ( Lynx pardinus). Plos One, e4744.
  46. Ferreras, Gaona, Palomares and Delibes (2001) Restore habitat or reduce mortality? Implications from a population viability analysis of the Iberian lynx. Animal Conservation, 4, 265-274.
  47. Gil-Sanchez, Moral, Bueno, Rodriguez-Siles, Lillo, Perez, Manuel Martin, Valenzuela, Garrote, Torralba and Angel Simon-Mata (2011) The use of camera trapping for estimating Iberian lynx (Lynx pardinus) home ranges. European Journal of Wildlife Research, 57, 1203-1211.
  48. Guil, Agudin, El-Khadir, Fernandez-Olalla, Figueredo, Dominguez, Garzon, Gonzalez, Munoz-Igualada, Oria and Silvestre (2010) Factors conditioning the camera-trapping efficiency for the Iberian lynx (Lynx pardinus). European Journal of Wildlife Research, 56, 633-640.
  49. Rodriguez, Barrios and Delibes (1995) EXPERIMENTAL RELEASE OF AN IBERIAN LYNX (LYNX-PARDINUS). Biodiversity and Conservation, 4, 382-394.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Lynx pardinus ve Wikimedia Commons