Kočka zlatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kočka zlatá

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: malé kočky (Felinae)
Rod: Caracal
Binomické jméno
Caracal aurata
(Temminck, 1827)
rozšíření kočky zlaté
rozšíření kočky zlaté
Poddruhy
  • C. a. aurata
  • C. a. celidogaster
Sesterská skupina
karakal (Caracal caracal)

Kočka zlatá (Caracal aurata) je středně velká kočka obývající deštné pralesy rovníkové Afriky. Vypadá jako menší kočka Temminckova, s kterou ale není příbuzná. V minulosti byla zařazována do rodu Felis, nyní je zástupcem rodu Caracal, někdy však bývá vyčleňována do zvláštního rodu Profelis.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 11–14 kg
  • Délka těla: 60–102 cm + 16–46 cm ocas
  • Výška: 38–51 cm

Kočka zlatá je asi dvakrát větší než kočka domácí. Je mohutná, má dlouhé nohy a kulatou hlavu, která je vzhledem k velikosti těla poměrně malá. Vyskytuje se ve dvou základních barevných formách: šedé a zlaté. Mohou být jednobarevné nebo skvrnité. Břicho, krk, brada a tváře jsou vždy světlejší než zbytek těla, mohou být až bílé. Ocas je naopak tmavší a je zakončený černou špičkou. Asi 4 % populace jsou úplně černé.

V západní Africe bývají kočky zlaté skvrnitější, kresba se může objevit na celém těle nebo jen na zádech, nohou a krku. Tyto hodně skvrnité kočky tvoří poddruh P. a. celidogaster. Kočky, které žijí na východní části areálu mívají kresbu jen na nohou a na břiše. Takto zbarvené kočky jsou tedy považovány za poddruh P. a. aurata.

Barevné formy, šedá a zlatá, byly v minulosti rozlišeny jako samostatné druhy.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kočka zlatá žije v pralesech rovníkové Afriky, od Senegalu přes Nigérii po Středoafrickou republiku, Demokratickou republiku Kongo a Rwandu, nejjižněji žije v Angole.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Primární deštný prales, nezasažený člověkem. Do velké míry je schopna se přizpůsobit kácení lesů, obývá pak hustý podrost a křoviny. Údajně se vyskytuje také v suchých tropických lesích a na savanách, ale jen velmi zřídka.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Jsou to samotáři, aktivní v noci nebo za svítání a za soumraku. Přes den odpočívají ve větvích stromů. O jejich chování v přírodě toho není moc známo. V zajetí se ale dobře rozmnožují, březost trvá 75–78 dní, pak se narodí pouze jedno nebo dvě koťata, která velmi rychle rostou a jsou odstavena už 6 týdnech věku. Sexuálně dospívají asi v 18 měsících. Dožívají se až 15 let.

Kočky zlaté jsou aktivní lovci. Přestože umějí dobře šplhat, potravu hledají spíše na zemi. Loví hlodavce, damany a ptáky, dokážou ulovit také malé antilopy jako je chocholatka, někdy loví i malé opice. Podle některých zpráv napadají i dobytek a drůbež.

Kočka zlatá a člověk[editovat | editovat zdroj]

Pygmejové věří, že ocas kočky zlaté je talisman, který jim pomůže ulovit slona. Kožešina je také součást ceremoniálních tradičních oděvů.

Lov koček zlatých pro tyto účely je ale nijak neohrožuje, na rozdíl od odlesňování krajiny, které představuje největší hrozbu pro populace zlatých koček.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]