Kočka rybářská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kočka rybářská

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: malé kočky (Felinae)
Rod: Prionailurus
Binomické jméno
Prionailurus viverrinus
(Bennet, 1883)
Prionailurus viverrinus map.svg
areál rozšíření kočky rybářské (zeleně)
Poddruhy
  • P. viverrinus viverrinus
  • P. viverrinus risophores
Sesterská skupina
kočka bengálská (Prionailurus bengalensis)

Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) je malá kočkovitá šelma obývající bažiny a mangrovové porosty jihovýchodní Asie. Starší vědecký název je Felis viverrina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 5,9-11,7 kg
  • Délka těla: 65-100 cm
  • Délka ocasu: 38-41 cm
  • Výška: 25-33 cm

Kočka rybářská patří mezi větší malé kočky, je o něco větší než kočka domácí. Samci jsou výrazně větší a robustnější než samice. Jsou podsadité, silné, s kratšími končetinami a krátkým, tupě zakončeným ocasem, který na první pohled vypadá jako useknutý. Vzhledem připomínají cibetku, rodové jméno cibetky, viverra, tedy dalo název druhovému jménu kočky rybářské, tedy P. viverrinus.

Zvláštností kočky rybářské jsou plovací blány mezi prsty předních končetin a fakt, že i zatažené drápy neustále vyčnívají z pochev, kočka rybářská je nedokáže zatáhnout úplně.

Barva srsti je tmavě šedá,s černými kulatými skvrnkami. Okolí čenichu a spodní část brady jsou bílé, stejně tak flíčky na uších. Od čenichu se mezi uši až na krk táhnou tmavé pruhy.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Kočky rybářské pocházejí z jižní a jihovýchodní Asie,kde obývají prostory poblíž vody. Vyskytují se jak v močálech a mokřinách, tak na březích potoků a řek. Obývají také mangrovové porosty.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Kočky rybářské jsou plachá samotářská zvířata, která se vyhýbají člověku. Potravu si hledají u vodních ploch. Jak napovídá jejich jméno, živí se převážně rybami, k jejichž chycení jsou skvěle přizpůsobeny. Drápy na předních končetinách používají jako harpunu a pro svou kořist se dokážou i potopit. V tomto případě přitisknou uši k hlavě, aby jim do nich nenateklo. Jejich kořistí se ale stávají i žáby, raci, měkkýši, vodní hmyz, nepohrdne ani na souši ulovenou myší, malým savcem či ptákem. Někdy napadají dobytek, živí se i mršinami. Údajně dokážou odnést i nemluvně.

O jejich rozmnožování v přírodě toho není moc známo a většina informací pochází z pozorování koček žijících v zajetí. Kočky rybářské se páří jednou ročně, většinou v lednu nebo únoru. Březost trvá 63 dní, po té samice vrhne 1-4 koťata, obvykle jsou ve vrhu 2 mláďata. V zajetí s péčí o mláďata pomáhá i samec, ale neví se, jestli je tomu tak i v přírodě. Koťata jsou odstavena v půl roce věku a v 10 měsících se osamostatňují. V zajetí se mohou dožít až 12 let.

Jejich jediným známým nepřítelem je člověk. Jsou ohroženy hlavně vysušováním mokřadů kvůli zemědělství, kácením vegetace i lovem kvůli masu, kožešině nebo kvůli útokům na dobytek.

Kam do zoo[editovat | editovat zdroj]

V Česku najdeme kočky rybářské v některých zoologických zahradách:

Pražská zoo kočku rybářskou chová od roku 2004. Na začátku října 2014 se zde poprvé narodilo mládě.[1]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.zoopraha.cz/aktualne/novinky-u-zvirat/8861-slavime-prvoporod

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]