Kočka černonohá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kočka černonohá

Kočka černonohá
Kočka černonohá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: malé kočky (Felinae)
Rod: kočka (Felis)
Binomické jméno
Felis nigripes
Burchell, 1824
Black-footed Cat area.png
areál rozšíření kočky černonohé (modře)
Poddruhy
  • F. n. nigripes
  • F. n. thomasi

Kočka černonohá je spolu s cejlonskou kočkou nejmenší divoká kočkovitá šelma.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 1-2 kg
  • Délka těla: 33-50 cm + 15-20 cm ocas
  • Výška: 25 cm

Srst je žlutohnědá, s tmavší kresbou, která připomíná kresbu levharta. Na tlapkách a mezi prsty jí vyrůstají dlouhé černé chlupy, které ji chrání před spálením se o horký písek. Nohy jsou tedy černé. Odstín srsti se může u různých jedinců lišit, poddruh F.n. thomasi je tmavší. Kocouři jsou větší než samice.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kočka černonohá žije pouze v jižní Africe, zvláště v Jihoafrické republice, Botswaně, Namibii a na jihu Angoly. V severní části areálu je rozšířen její světlejší poddruh, F. n. nigripes, v jižní části naopak nalezneme tmavší kočky černonohé.

Na většině území svého rozšíření je kočka černonohá chráněná.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Kočka černonohá obývá pouště, polopouště a savany jižní Afriky, nejrozšířenější je v poušti Kalahari.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Kočka černonohá, zoo Wuppertal

O chování koček černonohých toho příliš nevíme, ale pravděpodobně jsou samotáři, jako většina kočkovitých šelem.

Páří se v srpnu a září, po dvou měsících se v podzemním doupěti rodí pouze 1 nebo 2 koťata. Matka je často přenáší z místa na místo. Koťata rychle rostou a už v šesti týdnech věku jsou odstavená a mohou sama lovit. Pohlavně dospívají ve 20 měsících a mohou se dožít až 15 let.

Kočky černonohé jsou noční lovci, v některých oblastech loví za úsvitu a za soumraku. Přes den se skrývají v doupatech pod kameny, v opuštěných králičích norách nebo v termitištích - to jim vysloužilo místní pojmenování Anthill tiger, tedy tygr z termitiště.

Jsou to oportunitní lovci, loví bezobratlé, hlodavce, jako zemní veverky a pískomily, malé ještěry, ptáky, vybírají hnízda a nepohrnou mršinou. Velký samec dokáže ulovit afrického zajíce, který váží tolik, jako kočka samotná. Byly popsány případy, kdy kočka zaútočila na ovci. Domorodci věří, že kočka černonohá dokáže zabít žirafu.

Každou noc dokáže kočka černonohá zkonzumovat množství potravy, které odpovídá 1/5 její váhy. Jsou dobře přizpůsobení životu v poušti, podobně jako kočka pouštní nemusí pít, ale veškerou vodu získává z ulovené kořisti.

Kocouři jsou známí pro svoje hlasité hlasové projevy, jeho volání bývá přirovnáváno k řevu velkých koček.

Početní stavy[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o ohrožený druh, jehož populace ve volné přírodě se odhaduje na deset tisíc jedinců. Americkým vědcům se nicméně podařilo odchovat kotě v laboratorních podmínkách pomocí umělého oplodnění.[1]

Nejsou loveny. Můžou být ohroženi nástrahami pro hubení šakalů, jako jsou jedovaté návnady a pasti. Trávení sarančí často otráví i kočky, které se živí i sarančemi. Kvůli nadměrnému spásání vegetace dobytkem ztrácí svoje přirozené prostředí.

V přírodě mají mnoho přirozených nepřátel, jako jsou jedovatí hadi, šakali, draví ptáci a sovy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Felis nigripes ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V laboratorní misce „vypěstovali“ američtí vědci černonohou kočku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]