Velká pětka vymírání
Velká pětka vymírání je souhrnné označení pro pět největších hromadných vymírání v průběhu dějin Země, které stanovili paleontologové Jack Sepkoski a David M. Raup roku 1982[1][2]:
Obsah |
Vymírání ordovik-silur [editovat]
- Související informace naleznete v článku Vymírání ordovik-silur.
K vymírání na přelomu ordoviku a siluru vedly dosud nejasné události (vedou se diskuse o dvou hlavních kandidátech: gama-záření a vulkanismus), které způsobily před 440-450 miliony let vymření 27 % čeledí a 57 % všech tehdejších rodů. Někteří vědci jej dokonce považují za druhé největší vymírání.
Vymírání v pozdním devonu [editovat]
- Související informace naleznete v článku Vymírání v pozdním devonu.
K vymírání v pozdním devonu došlo zhruba před 360-375 miliony lety. Jeho příčiny nejsou zcela jasné. Hovoří se o globálním ochlazování, vulkanismu nebo i o pádu komety. Důsledkem byl pokles hladiny moří a pokles obsahu kyslíku v oceánech, kvůli čemuž vyhynulo 19 % čeledí, 50 % rodů a 70 % všech tehdejších druhů.
Vymírání perm-trias [editovat]
- Související informace naleznete v článku Permské vymírání.
Vymírání na rozhraní permu a triasu je vůbec největší vymírání v historii Země. Došlo k němu před 251 miliony lety a jako jeho nejpravděpodobnější příčina se jeví masivní vulkanická činnost. Důsledkem bylo silné oteplení zemského povrchu, rapidní pokles kyslíku jak v atmosféře tak v oceánech, dále pokles hladiny moří a vzrůst jejich salinity. V biosféře se tato řada změn promítla vymřením 57 % čeledí a 83 % všech tehdejších rodů a to jak v říši rostlinné tak i živočišné, ve vodě i na souši. Toto vymírání a následky událostí, které jej zapříčinily, značně ovlivnily celý následující vývoj biosféry, kdy doposud úspěšní synapsidi (mimo jiné předkové savců) ustoupili na nové podmínky lépe přizpůsobeným archosaurům (mimo jiné předkové dinosaurů a ptáků).
Vymírání trias-jura [editovat]
- Související informace naleznete v článku Vymírání trias-jura.
Vymírání na přelomu triasu a jury proběhlo před 205 miliony let a vyhynulo při něm na 23 % čeledí a 48 % všech tehdejších rodů. Jeho příčiny jsou nejasné a nejčastěji se hovoří o gradujících změnách klimatu, fluktuaci hladiny moří, vulkanismu nebo asteroidu. Důsledkem tohoto vymírání vymizela většina nedinosauřích archosaurů a také většina synapsidů, z nichž přežili jen savci.
Vymírání křída-paleogén [editovat]
- Související informace naleznete v článku Vymírání na konci křídy.
Vymírání na přelomu křídy a paleogénu je nejmladší z velké pětky vymírání a odehrálo se před 65,5 miliony lety. 17 % čeledí, 50 % rodů a 75 % všech tehdejších druhů vyhynulo. Toto vymírání (označované také jako K-T událost) ukončilo vládu dinosaurů na zemi a všechny druhy neptačích dinosaurů vyhynuly. Také vyhynuli všichni pterosauři a amoniti. Jako příčina se nejčastěji uvádí pád asteroidu, krom toho je jako možná příčina zvažován vulkanismus či pokles mořské hladiny. Někteří se domnívají, že vymírání, které vyhubilo tolik čeledí jak na souši tak i v moři, vzniklo kombinací vícero příčin, které se odehrály ve stejném geologicky krátkém období. Právě toto vymírání je jedním z prvních odhalených v historii země a díky své spojitosti s koncem dinosaurů také i nejznámější.
Reference [editovat]
- ↑ Raup, D. & Sepkoski, J.. Mass extinctions in the marine fossil record. Science. 1982, roč. 215, s. 1501–1503. DOI:10.1126/science.215.4539.1501. PMID 17788674.
- ↑ Morell, V., and Lanting, F., 1999. "The Sixth Extintion," National Geographic Magazine, únor.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extinction event#Major extinction events na anglické Wikipedii.
