Kostel Všech svatých (Přeskače)

Kostel Všech svatých v Přeskačích
Místo
Stát	[[Česko]]
Kraj	Jihomoravský
Obec	Přeskače
Souřadnice	49°0′47,45″ s. š., 16°6′29,36″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	brněnská
Děkanát	Moravský Krumlov
Farnost	Běhařovice
Současný majitel	Přeskače
Zasvěcení	Všech svatých
Datum posvěcení	4. srpna 1896
Světitel	František Saleský Bauer
Architektonický popis
Stavební sloh	románský
Výstavba	Asi polovina 13. století
Specifikace
Kapacita	cca. 36 osob
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	zděný (lomové či sbírané zdivo), šindelová střecha
Další informace
Adresa	Přeskače,  [[Česko]]
Kód památky	30167/7-6684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých se nachází v obci Přeskače. Jedná se o pozdně románskou stavbu pravděpodobně z poloviny 13. století. Kostel je kulturní památkou.

Stavba

Půdorys kostela

Kostel je prostou pozdně románskou stavbou. Jde o jednolodní orientovanou stavbu. Loď je téměř čtvercového půdorysu o délce 6.64 m, šířce 6.45 m a výšce 4.68 m. Za vítězným, polokruhovitě klenutým obloukem je valeně prodloužená apsida. Plocha štítu je na stranách ohraničena mohutnými, kosými a třikrát odstupňovanými opěráky, které jsou nejspíše výsledkem opravy. Vchod je umístěn na jižní straně, nad ním jsou dvě okna zaklenuta půlkruhovitě, která byla v minulosti rozšiřována. Další okno je také na jižním boku apsidy, na východní straně apsidy je pouze nika (patrně zaslepené okno). Ze severní strany kostel nemá žádná okna. Stěna je u lodi tlustá 1 m, u apsidy 0.85 m. Střecha je sedlová a pokrytá šindelem. Na západní straně je věž s barokní cibulovitou bání. Zaklenutí presbytáře a apsidy je nejspíše také barokní. Kolem kostela je obdélníkovitý hřbitov obehnaný zdí.

• 
  Pohled z jihu
• 
  Vstup do kostela
• 
  Kříž u brány hřbitova
• 
  Pohled z východu
• 
  Podkroví

Interiér

Uvnitř kostela se nachází prkenný strop, kůr s harmoniem, lavice a barokní oltář s kazatelnou, nejspíše z druhé poloviny 17. století, které byly několikrát v historii upravovány. Oltář tvoří mensa posazená na zděném jádru z lomeného kamene patrně z 15. století, oblouk s tordovanými sloupy, uvnitř kterého je rámovaný obraz Všech svatých od neznámého autora. Kolem oblouku se sloupy jsou zlaté akantové rozviliny.

Kazatelna je na severní straně, ozdobena polosochami čtyř evangelistů a anděla s desaterem. V rozích po bocích oltáře jsou sochy Panny Marie s 12 hvězdami a Josefa nejspíše z počátku 20. století, autorem může být Josef Krejčík. U vchodu se nachází vysoký kříž s Kristem. Pod kůrem je ve zdi renesanční kryptový kámen asi z roku 1617 od šlechtičny, která zemřela nejspíše při porodu, původně se nacházel zvenčí po pravé straně vchodu. Údajně má jít to Elišku z Tavíkovic. V kostele bývala hrobka pánů z Tavíkovic.

• 
  Interiér s lavicemi
• 
  Kůr
• 
  Kazatelna
• 
  Detail kazatelny
• 
  Oltář
• 
  Obraz Všech svatých
• 
  Renesanční náhrobek
• 
  Kříž u vchodu
• 
  Socha Panny Marie
• 
  Socha Josefa

Zvony

Ve věži se nachází 2 zvony. Jeden asi z roku 1479 s nápisem v bastardě „tentoϟzwon•slitϟgest•kecti•a♣chvaleϟpanu♣bohu•kevsse-mϟswatimϟdopraskacz-letaϟozleho•m^oϟcccoϟmxxix^o•“ a druhý menší, který byl roku 1861 přelit a později zrekvírován během 1. světové války. Následně byl na památku padlých umístěn na jeho místo nový zvon vysvěcený v srpnu roku 1923, posléze také zrekvírován okupačními úřady za 2. světové války. V roce 1994 byla uspořádána sbírka na nový zvon a elektrifikaci ovládání. Zvon „Sv. Josef“ posléze vyrobený v Brodku u Přerova, s váhou 94 kg a naladěný na tón G₂, byl slavnostně vysvěcen 6. července 1996.

• 
  Pohled na zvony
• 
  Zvon sv. Josef
• 
  Renesanční zvon
• 
  Detail zvonu

Historie

Konsekrační listina z roku 1896.

První písemné zmínky

Počátky kostela můžeme na základě stavebního typu a struktury datovat k přelomu 11. a 12. století či až do poloviny 13. století. Kamenické prvky pro přesnější dataci schází. Ovšem nejstarší zmínka v písemných pramenech je až z roku 1279, kde je doloženo, že Martin z Přeskač (de Priezer) prodal se svolením svých bratří část dědictví a dvě části patronátu kostela v Přeskačích Hermannu von Braunshorn, představenému řádu johanitů. Jednu část patronátu si nadále ponechal. Statky se tak dostaly do správy komendy v Horních Kounicích. Vlastnictví patronátu dokazuje, že kostel byl nejspíše založen samotnými bratry nebo jejich předky. Další zmínkou o kostele je listina z 23. května 1314 johanitského komtura z Horních Kounic Jindřicha z Braunecku, kde je jako svědek přeskačský plebán Walter. Jeho nástupcem byl Mikuláš o němž je záznam v listině z 1. února 1325, kde je dosvědčeno, že před smrtí odkázal část majetku johanitům. 19. listopadu 1341 se v Moravském Krumlově Fridrich z Přeskač, se svolením svých bratrů, zřekl všech nároků na statky v Přeskačích, ve prospěch převora johanitského řádu Havla z Lemberka. O uvedené majetky vznikl nedlouho poté spor mezi Fridrichem z Přeskač a komturem johanitů Mikulášem z Wildungsmauer. Spor byl listinou z 6. března 1347 rozsouzen s tím, že Mikuláš postoupí beneficium Přeskač jeho bratru Stanislavovi s tím, že po jeho smrti připadne opět komendě. Nedlouho poté se Stanislav z Přeskač, jako plebán, 23. dubna 1347 zřekl všech nároků na dvůr, desátky a požitky ve vsi, což přislíbili i bratři Stanislav a Děpold. V následujícím období byly Přeskače majetkově rozděleny mezi vícero šlechticů.

Pohusitské období

Další ze změn týkajících se kostela nastala roku 1468 kdy došlo ke konfliktu mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Během toho bylo opevněné sídlo (bývalá řádová komenda v Horních Kounicích) Bočka Suchého čerta z Kunštátu, jenž byl na straně husitského krále Jiřího, obleženo znojemskými měšťany, kteří jej patrně dobyli. Král Matyáš se měšťanům odměnil a listinou z 6. října 1468 přiřkl Znojmu statky Bočka, mezi které patřil i johanitský díl Přeskač.

V roce 1506 Jan z Veitmile připsal několik statků včetně Horních Kounic a Přeskač i s patronátem kostela (původně johanitský díl), své švagrové Anně z Kamenné Hory jako věno, které měla dostat při sňatku s jeho synem Ladislavem. Anna však nedlouho poté v roce 1517 předala tento majetek Šebestiánovi z Veitmale na Chomutově a ten jej obratem postoupil Janovi z Petrovce, proti čemuž se bezvýsledně ohradil komtur starobrněnských johanitů Jiřík Florštet. Po Janovi zdědili statky synové Jiřík, Zikmund a Jošt. Roku 1530 je zmíněn přeskačský farář Prokop, který pohnal Zikmunda Višňovského z Petrovce za zadržování desátky a dalších požitků majetku. Část Přeskač s patronátem zdědil po Zikmundovi jeho syn Jindřich, po něm jeho dcery Anýžka a Barbora. V roce 1586 prodala Barbora Višňovská z Petrovce své dědictví, včetně patronátu přeskačského kostela, Janu Lhošlovi Brtnickému z Valdštějna a na Polici, jehož ženou byla Eva Tavíkovská z Tavíkovic. Po smrti Lhošla Brtnického připadl majetek jeho ženě Evě, která se později vdala za Jiřího Kryštofa Teufela z Gundersdorfu.

16. století

Patronátní právo kostela je v 16. století stabilně uváděno v zemských deskách s původním johanitským dílem vsi, z toho však nevyplývá jestli byl kostel využíván nebo k jaké církvi kněz patřil. Jelikož majitelé vsi, Zajímači z Kunštátu, se přikláněli k husitství a Brtničtí z Valdštejna k luterství, je možné, že obyvatelé Přeskač se účastnili nekatolických bohoslužeb. Avšak, na kostel si stále činila nárok katolická církev, protože se přeskačská fara objevuje v soupisu farností znojemského arcijáhenství z roku 1600, kde jsou Přeskače uvedeny jako filiální.

17. století

Po smrti Jiřího Teufla zůstaly dluhy, a tak roku 1609 byl jeho majetek včetně patronátu kostela prodán Jiříkovi Hodickému z Hodic na Plavči a Rudolci. V této době převažovalo nekatolické obyvatelstvo, což vyústilo roku 1616 ve zrušení katolické fary v Běhařovicích, která byla po obnovení katolické víry řízena z Horních Kounic do jejího obnovení roku 1673 (děkanství jaroměřické). Mnoho z nekatolíků patřilo k novokřtěncům (habáni), kteří byli po bitvě na Bílé hoře potíráni a následně vypovězeni ze země. Avšak tehdejší majitelka tavíkovického panství Marie Anna z Hodic, pod které Přeskače patřily, novokřtěnce podporovala. Tím se dostala do sporu s kardinálem Ditrichštejnem, který ji rezolutně 31. ledna 1625 nařídil aby všichni nekatoličtí predikanti zanechali činností a opustili zemi, ale ona nařízení neuposlechla. Roku 1628 kardinál dále vytkl Marii Anně, že znemožnila konat katolické bohoslužby Adamu Chalupiusovi v Běhařovicích. Dne 6. února dalšího roku hraběnka z Hodic prodala své panství, včetně Přeskač a kostelního patronátu, rytíři Ondřeji z Ostešova. Po něj panství roku 1651 dědil syn Mikuláš Hynek, po jehož smrti prodala vdova Marie Kateřina panství roku 1679 hejtmanu Michaelu Václavovi hraběti z Althannu. Ten jej prodal roku 1685 Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu.

Třicetiletá válka

Během třicetileté války byl kostel kvůli náboženským reformám nejspíše nevyužíván, přesto deskový zápis z předešlého prodeje roku 1629 stále hovoří o kostelním podacím. Do té doby měl kostel údajně faru v domě č.10 (dnes 22). Potvrzením o nevyužívání je však soupis farností znojemského arcijáhenství přibližně z roku 1630, kde již přeskačský kostel není uveden. Dále podle vizitační zprávy z roku 1657, byl kostel znám původně jako samostatný farní, ale tehdy již považován za filiální k běhařovickému. Pisatel v listině poznamenává, že kostel je pouhou kaplí, jelikož k němu nejsou řádné příjmy a nesloužily se v něm žádné bohoslužby s výjimkou svátku Všech svatých a kostel je po třicet let bez faráře a budova značně zchátralá.

Kostel později prošel několika stavebními úpravami, a to zejména v době baroka. Z této doby pochází jádro oltáře, obraz, kazatelna (dnes pouze část), cibulovitá báň věže a nejspíše také zaklenutí presbytáře a apsidy. Podle Jaroměřické děkanské matriky z roku 1671 a farního zápisu z roku 1691 měl kostel v majetku 3 oltáře, stříbrný kalich, 2 zvony a několik pronajatých krav, které dal k dispozici tamější statkář.

18. století

Po Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu dědil syn Ignác Felix, který statek zanechal manželce Terezii, a ta jej darovala bratrovi Josefu Kotulínskému rytíři z Kotulína. Ten statek roku 1738 prodal Jiřímu Gottfriendovi rytíři von Koch, po jehož smrti roku 1746 celé panství držel syn David Jindřich Josef. Po jeho smrti roku 1746 spravovali panství střídavě jeho synovci, až nakonec starší Gottfried upadl do dluhů a panství vydražil. Novým majitelem se stal v dubnu 1790 Friedrich lantkrabě zu Fürstenberg a po jeho smrti roku 1815 připadlo panství vdově Josefě hraběnce ze Žerotína.

19. a 20. století

• 
  Fotografie kostela asi z roku 1916.
• 
  Kazatelna na fotografii z roku 1916, kde je viditelná ferula a původní kříž ze svatostánku.
• 
  Meziválečná fotografie

Malba interiéru kostela někdy kolem roku 1904 od neznámého umělce.

Do 19. století spadá první rozsáhlejší rekonstrukce, kdy byl kostel v letech 1830-31 opraven a nová zeď kolem kostela byla postavena na náklady místních obyvatel. Na oltářním kameni se nachází konsekrační listina ze dne 4. srpna 1896, kdy byl oltář požehnán biskupem Františkem Saleským Bauerem. K další významné opravě došlo na začátku 20. století. Obecní výbor rozhodl o započetí opravy kostela, dobrozdání o jeho stavu pak podal ředitel Šterc ze Znojma. Farní kronika Běhařovic pak uvádí, že k opravě došlo na přání faráře hraběte Pavla Huyna, který se posléze roku 1904 stal brněnským biskupem. Během této opravy došlo k nabarvení a pozlacení oltáře, opravení svatostánku, mensy a stupně. Byla pořízena nová dlažba, prodloužena okna, zhotoven nový strop a kůr, lavice a vstupní dveře. Vnější zeď byla opravena a interiér byl natřen a vymalován malířem Trauerem ze Znojma. Stolařské práce zajistil J. Čadílek z Tavíkovic a renovaci oltáře a kazatelny provedl Josef Krejčík z Prahy. Podoba interiéru před nebo po této opravě se dochovala na malbě neznámého autora. V roce 1929 došlo k elektrifikaci obce a nejspíše i kostela. Roku 1932 po převedení kostela do majetku obce došlo k další opravě. Interiér byl nově vymalován a následující rok byla šindelová střecha natřena dehtem a věž fermeží. Kostel je památkově chráněn od 3. května 1958. V roce 1966 došlo k další opravě, tentokrát pod dozorem památkového ústavu, který trval na obnově šindelové krytiny. Došlo k opravě krovu, omítky a nejspíše také zlacení. Podle fotografií přibyl i komín, který již dnes neexistuje. K další menší opravě došlo v roce 1991, kdy byl položen na báni věže měděný plech. Šindel byl opět natřen a opravena byla i hřbitovní zeď. V roce 1993 byl zrekonstruován renesanční náhrobek v interiéru kostela a o tři roky později byl také umístěn nový zvon na místo, v roce 1923, zrekvírovaného zvonu. V roce 2015 byl oltář restaurován a puristicky sjednocen do původního barokního koloritu (tmavohnědá a zlatá) pod vedením ak. mal. Jana Knorra. Na restaurování se podíleli studenti a absolventi Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně a Restaurátorský ateliér RR.

• 
  Oprava v roce 1966
• 
• 
• 
• 
  Po opravě
• 
  Oprava v roce 1991
• 
  Svěcení nového zvonu
• 
  Nesení zvonu do báně

Zasvěcení

Kostel je běžně znám s patrociniem Všech svatých, avšak někdy je zmiňováno původní zasvěcení sv. Václavovi. Tento fakt nelze ověřit a všechny dostupné prameny potvrzují původní patrocinium Všech svatých.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Všech svatých na Wikimedia Commons
• Galerie fotografií z ceremoniálu posvěcení opraveného oltáře – Flickr

Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Křesťanství