Slov-Air

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slov-Air
IATA
OI[1]
ICAO
OIR[1]
CALLSIGN
'
Zahájení činnosti 1969[1] (1924)
Ukončení činnosti 2001[1]
Sídlo Slovensko Bratislava, Slovensko
Hlavní základna Letiště Bratislava

Slov-Air, podnik pre leteckú činnosť (někdy také Slov Air či SlovAir) byl státní podnik existující od roku 1969 do roku 2001 na území Československa a později Slovenska.[1] Vrtulníky byly používány pro stavebně montážní práce, geofyzikální průzkum, vztyčování stožárů vysokého napětí a pro další činnosti, ale největší význam vrtulníků Slov-Airu se projevil se vznikem letecké záchranné služby v Československu v roce 1987.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přímým předchůdcem státního podniku Slov-Air byl letecký útvar Agrolet, který vzniknul v roce 1961. Agrolet byl podnik pro zemědělskou a lesnickou leteckou činnost vyčleněný z Československých státních aerolinií.[2] V roce 1969 formálně Agrolet zanikl a vznikl státní letecký podnik Slov-Air.[3][4] Za prvního předchůdce Slov-Airu lze však považovat společnost Baťa, která mimo jiné provozovala od roku 1924 také leteckou dopravu.[2] Společnost Baťa byla v roce 1948 znárodněna a od roku 1949 fungovala jako státní podnik Svit.[2] Součástí státního podniku Svit byl také podnik Svitlet, který zajišťoval letecké práce původní společnosti Baťa. V roce 1951 se Svitlet stal součástí Československých státních aerolinií, z nichž byl v roce 1961 vyčleněn Agrolet a později vznikl státní letecký podnik Slov-Air.[2] Podnik Agrolet měl sídlo na Letišti Praha-Ruzyně, nově vzniklý státní podnik Slov-Air sídlil od vzniku na Letišti Bratislava-Ivánka. Po roce 1992, kdy Slov-Air již neprovozoval leteckou záchrannou službu, se postupně snižoval počet jeho úkolů a v roce 2001 Slov-Air ukončil činnost.[1]

Vrtulníky[editovat | editovat zdroj]

Slov-Air využíval zpočátku dva vrtulníky Mil Mi-4, jeden stroj Mil Mi-1 a také vojenský vrtulník Mil Mi-8.[3] Středně těžké vrtulníky Mil Mi-8 byly většinou využívány ke stavebně montážním pracím. Vzhledem k tomu, že vojenské stroje nebyly často k dispozici, měl Slov-Air v letech 1971 až 1973 vrtulník Mil Mi-8 pronajatý od východoněmeckého Interflugu.[3] Od dubna 1970 slouží u Slov-Airu také jeden vrtulník PZL SM-2.[3] Kvůli nedostatku letecké techniky nakupoval Slov-Air od roku 1973 nové vrtulníky. V roce 1973 se tak ve službě objevují první vrtulníky Mil Mi-8 a od roku 1974 také nové lehké stroje Mil Mi-2.[3] Vrtulníky byly používány pro stavebně montážní práce, geofyzikální průzkum, vztyčování stožárů vysokého napětí a pro další činnosti, ale největší význam vrtulníků Slov-Airu se projevil se vznikem letecké záchranné služby v Československu v roce 1987.

Letecká záchranná služba[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Letecká záchranná služba v Česku.

O vybudování systému organizované letecké záchranné služby na území Československé socialistické republiky se začalo uvažovat teprve v roce 1977.[5] Federální ministerstvo vnitra, ministerstvo zdravotnictví a Ústav národního zdraví začali shromažďovat informace o provozu letecké záchranné služby v ostatních evropských zemích. Pozornost byla soustředěna především na počet a zaměření letů, ale sbíraly se informace také o stanovištích a vrtulnících letecké záchranné služby.[5]

Letecká záchranná služba zahájila na území Československa činnost oficiálně 1. dubna 1987 v 7:15. Jednalo se o zkušební provoz pro oblast Prahy a Středočeského kraje. Pražský Ústav národního zdraví vyčlenil pro leteckou záchrannou službu zdravotnický personál, Letecká správa Federálního ministerstva vnitra poskytla vrtulníky a Československá státní pojišťovna zajistila finanční krytí projektu.[5] První etapa zkušebního provozu probíhala do 30. května 1987 a zjišťovala ji Letecká správa Federálního ministerstva vnitra, druhá etapa probíhala od 15. července do 30. září 1987 a chod letecké záchranné služby zajišťoval státní podnik Slov-Air.[6]

Systém letecké záchranné služby byl v Československu vybudován mezi lety 1987–1992. Státní podnik Slov-Air zajišťoval svými vrtulníky provoz letecké záchranné služby na téměř všech stanicích letecké záchranné služby.[3] Výjimku tvořily pouze stanice Kryštof 06Hradci Králové, Kryštof 13Českých Budějovicích, Kryštof 16Trenčíně, Kryštof 17Havlíčkově Brodě a Kryštof 18Liberci, kde sloužily vrtulníky jiných subjektů. Po roce 1992 převzaly provoz na všech stanicích soukromé společnosti nebo jiné státní subjekty.[3]

Seznam stanic letecké záchranné služby v Československu[editovat | editovat zdroj]

Volací znak Základna Provoz zahájen
Kryštof 01 Praha 1. dubna 1987
Kryštof 02 Banská Bystrica 1. července 1987
Kryštof 03 Poprad 7. prosince 1987
Kryštof 04 Brno 1. července 1988
Kryštof 05 Ostrava 1. srpna 1989
Kryštof 06 Hradec Králové 3. července 1990
Kryštof 07 Plzeň 17. července 1990
Kryštof 08 Košice 1. srpna 1990
Kryštof 09 Olomouc 1. října 1990
Kryštof 10 Nové Zámky 15. října 1990
Kryštof 11 Bratislava 15. října 1990
Kryštof 12 Jihlava 1. května 1991
Kryštof 13 České Budějovice 1. května 1991
Kryštof 14 Žilina 1. července 1991
Kryštof 15 Ústí nad Labem září 1991
Kryštof 16 Trenčín 1991
Kryštof 17 Havlíčkův Brod 1992
Kryštof 18 Liberec 1992

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Slov-Air [online]. Aviation Safety Network, [cit. 2012-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Čs. letecká doprava [online]. flabrno.cz, 2005, [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť [online]. vrtulník.cz, rev. 2010-07-10, [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.  
  4. Závod Čs. aerolinií - Agrolet [online]. vrtulník.cz, rev. 2006-10-14, [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.  
  5. a b c FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha : Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 50-51.  
  6. Provoz LZS v Praze [online]. vrtulník.cz, rev. 2011-04-09, [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]