Míla Pačová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Míla Pačová, vlastním jménem Jaromíra Pačová, provdána Krčmářová (11. dubna 1887, Praha – 20. března 1957, Praha) byla česká herečka.

Herectví se na divadle profesionálně věnovala od roku 1911. V letech 1921 - 1934 byla členkou Vinohradského divadla, poté až do své smrti členka Národního divadla. Byla provdána za univerzitního profesora JUDr. Krčmáře. Po 2. světové válce jezdila do své venkovské vily v Třemošnici pod hradem Lichnice ve východních Čechách, i zde si ráda zahrála s místními ochotníky.

Obsah

[editovat] Mládí

Míla Pačová pocházela z rodiny zámožného architekta, zpočátku se rozhodovala mezi herectvím a malířstvím. Otec jí umožnil studia u malíře Ferdinanda Engelmüllera a posléze v Paříži (1910, Académie de la grande Chaumiére). Malířství a kresbám, zvláště vtipným karikaturám, se věnovala po celý život, ale za svou životní dráhu si zvolila herectví, které soukromě studovala u Marie Hübnerové a Karla Želenského.

[editovat] Divadlo

V roce 1911 začala hrát v Uranii, kde hrála s výjimkou sezóny 1913 - 1914, kdy hrála ve Švandově divadle, do roku 1918. Poté tři roky přecházela mezi různými společnostmi v Praze, hrála i mezi ochotníky, měla podíl na založení Komorní scény v Mozarteu roku 1919. Roku 1921 ji Jaroslav Kvapil angažoval do Vinohrad. Ve Vinohradech plně vyzrála a zhostila se řady zajímavých rolí, např. Anči v Langerově Periferii nebo Ariely v Shakespearově Bouři. Na počátku třicátých let hrála zde po boku Zdeňka Štěpánka, Františka Smolíka, Františka Kreuzmanna, Olgy Scheinpflugové a dalších.

Roku 1934 získala angažmá v Národním divadle, jemuž už zůstala věrná až do smrti. Přišla sem už jako vyzrálá herečka, ale v tamní konkurenci už nemohla tolik zářit, z rolí zralých žen připomeňme Roubínkovou v Jiráskově M. D. Rettigové, Kláskovou v Jiráskově Lucerně nebo Akulinu Ivanovnu v Gorkého Měšťácích.

Míla Pačová byla inteligentní herečka plná temperamentu s jemnou elegancí a půvabnou koketně houpavou chůzí, typická byla její překotná mluva, která pomáhala humornému tónu jejího herectví. Studium malířství využívala i hereckém projevu, zvláště v mimice, gestu a při výběru kostýmů. Veřejně vystupovala i jako recitátorka, např. 1936 recitovala pohádky B. Němcové pro Společnost Boženy Němcové. Přednes uplatnila i v rozhlase, s nímž spolupracovala od konce 20. let, její hlas se zachoval na gramofonových deskách Ultraphon.

[editovat] Film

Její filmová práce byla jen příležitostná, začínala už v němé éře roku 1913 ve filmu Pan profesor, nepřítel žen. Žádná z šesti „němých“ rolí se však svojí výrazností do historie filmu nezapsala. Ve zvukovém filmu hrála poprvé až r. 1935, kdy se mihla v životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik. Za okupace ztvárnila několik postav dam z vyšší společnosti (Artur a Leontýna (1940), Preludium (1941), Jarní píseň (1944)). Životní byla role ve filmu Miroslava Cikána U pěti veverek (1944), v níž jí na tělo byla ušita role chamtivé domácí Filomény Houbičkové, tvořící protipól dobráckém manželovi (Jindřich Plachta) i své sestře (Růžena Nasková). Nasková s Pačovou vytvořily v tomto filmu nádherné protipóly dobra a zla. Po válce si pak ještě zahrála tři role, v poslední ve filmu Jan Žižka (1955) hrála postavu manželky staroměstského purkmistra Tomáše.

Míla Pačová byla za své herecké umění několikrát vyznamenána, roku 1953 obdržela titul zasloužilá umělkyně.

[editovat] Z divadelních rolí

  • Anči (František Langer, Periferie, 1925)
  • Lysistrata (Aristofanes, 1926)
  • Maryša (bratři Mrštíkové, 1926)
  • Viriněja (Lidija Nikolajevna Sejfullinová, 1927)
  • Grušeňka (adaptace Dostojevského Bratrů Karamazových, 1934)
  • Nasťa (adaptace Dostojevského Idiota, 1934)
  • Roubínková (Alois Jirásek, M. D. Rettigová, 1938)
  • Klásková (Alois Jirásek, Lucerna, 1945)
  • Lízalka (bratři Mrštíkové, Maryša, 1943, 1945, 1948)
  • Warrenová (George Bernard Shaw, Živnost paní Warrenové, 1949)
  • Akulina Ivanovna (Maxim Gorkij, Měšťáci, 1949)
  • Frosina (Molière, Lakomec, 1950)
  • Dulská (Gabriela Zapolská, Morálka paní Dulské, 1954)
  • Strouhalka (bratři Mrštíkové, Maryša, 1956)

[editovat] Filmografie

[editovat] Němé filmy

[editovat] Zvukové filmy

[editovat] Reference

  • Československý biografický slovník A-Ž, Praha 1992, ISBN 80-20-0443-2
  • Český hraný film I., 1898 - 1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
  • Český hraný film II., 1930 - 1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
  • Český hraný film III., 1945 - 1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADla_Pa%C4%8Dov%C3%A1“