Bratři Karamazovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bratři Karamazovi (rusky: Братья Карамазовы) sociálně filozofický román ruského spisovatele F. M. Dostojevského, vydán roku 1880. Z ruského originálu přeložili Břetislav Hůla a Prokop Voskovec. Literárním eposem chtěl Dostojevský přehodnotit své dřívější životní postoje a pohled na člověka, tak jako na celou společnost včetně církve. Dílo bylo zamýšleno jako dílo o pěti částech, jež bylo zprvu nazýváno jako Atheismus, nebo Život velikého hříšníka. Svůj záměr později pozměnil na dva díly, oddělené od sebe třinácti lety. Dokončil ale jen díl první, nicméně obsahově i významově uzavřený, tedy právě Bratry Karamazovy. Příběh se odehrává v 60. letech 19. století v Rusku. Bratři Dmitrij, Aljoša, Ivan tvoří víceméně základní lidské archetypy.

Jazyk a styl[editovat | editovat zdroj]

Román je psán v er-formě z pohledu nezaujatého pozorovatele, dílo obsahuje filozofické úvahy, detailní psychologické sondy a rozsáhlé popisné pasáže. Typické je bohaté vyjadřování. Jazykové prostředky jsou u jednotlivých postav měněny, což přispívá realičnosti. Realistické vystižení života v ruském maloměstě je utvářeno především pomocí osob pocházejících z rozdílných společenských vrstev. Postavy jednají většinou v afektu a jsou velmi unášeny emocemi.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Dmitrij Karamazov (Míťa) Nejstarší z bratrů, mladý floutek, důstojník, rád hýří, hraje hazard a je velkým milovníkem žen. Otec mu už jeho vysoké náklady odmítl proplácet, za což ho pokládá za zloděje a vymáhá z něj doplatek peněz z dědictví po své matce.
  • Ivan Karamazov druhý bratr, Dmitrijův protiklad, cynik a intelektuál, tvrdí o sobě, že je ateista sympatizující s nihilismem. Proslavil se několika studiemi o křesťanské víře a funkce náboženství. Svůj nezájem o druhé pravděpodobně jen předstírá.
  • Alexej Karamazov (Aljoša) nejmladší z bratrů, je mírně naivní, ale pokorný dobrák, plný lásky a sociálního pochopení, v životě pomáhá slabým a chudým lidem. Plánuje natrvalo vstoupit do kláštera, ale na radu svého učitele, Zosimy, od záměru upouští. V románu je dobrákem, jež smiřuje a spojuje rozhádané příbuzné.
  • Fjodor Pavlovič Karamazov otec představuje nejhorší lidské vlastnosti hlavně vypočítavost, zbabělost a šaškovitost. Neuvědomuje si příčiny a důsledky svého jednání. V každém z jeho synů lze vidět určité "karamazovství", jež po něm - ať už více či méně - zdědili
  • Smerďakov Karamazovův sluha, kuchař a pravděpodobně i syn, jež je plný nenávisti a pohrdání. S nadšením přijímá Ivanovou teorií o světu bez pravidel.
  • Kateřina Ivanovna Dmitrijova krásná snoubenka.
  • Agrafena Ivanovna Světlovová (Grušeňka) mladá žena, zahrávající si se starým Karamazovem a Dmitrijem.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Mezi Dmitrijem a jeho otcem Fjodorem vrcholí spor o dědictví po Dmitrijově matce, a tak Fjodor Pavlovič navrhuje, aby jim stařec Zosima byl za soudce. Setkání však vyvrcholí skandálem, jehož původcem je starý Karamazov. Téhož večera se Aljoša na příkaz svého otce stěhuje z kláštera domů, i když se chce navrátit brzy zpět k Zosimovi, jehož život se pomalu spěje ke konci.

Doma se Aljoša dozvídá, že chvíli, před ním, vtrhl do Dmitrijova domu starý Karamazov, surově svého syna zbil a vyhrožoval mu, že ho zabije. Aljoša se tedy rozhodne bratra Dmitrije najít a promluvit si s ním. Později se Dmitrij Aljošovi svěřuje se vším, co ho trápí, zejména o soupeření s otcem o Grušeňku, či o zasnoubení s Kateřinou Ivanovnou. Den poté se Alexej zastavuje u starého Karamazova, později, cestou k paní Chochlakovové (statkářce, jejíž dcera je zamilovaná do Aljoši), shledá několik školáků, kteří házejí kamení po malém chlapci, Aljoša se ho zastane, ale chlapec začne házet kamení po svém zachránci, a dokonce jej kousne. Aljoša se později dozvídá, že onen chlapec se mstil za to, že Dmitrij zmlátil a zneuctil jeho otce. U Chochlakovů hovoří s Kateřinou Ivanovnou o Dmitrijovi a o penězích, které má štábnímu generálovi, což tak učiní a zjišťuje, že chlapec, jenž ho pokousal, je právě jeho syn, Iljuša.

Ještě téhož dne Aljoša se zasnoubí s nezletilou Lisou, později se setkává s bratrem Ivanem a společně jdou do hostince. Alexej se pak navrací do kláštera a Ivan odchází, aby se rozloučil s otcem, který zítra odjíždí do Moskvy. Tentýž večer umírá stařec Zosima.

Aljoša navštěvuje Grušenku, která má strach o Dmitrije, který je schopen ze žárlivosti zabít svého otce. Gruša později odjíždí do Mokrého za svým milencem, Polákem, který ji před pěti lety opustil, ale ona doufá, že ji i přesto stále miluje. Právě proto si s Dmitrijem a jeho otcem pouze zahrává.

Dmitrij své poslední dva dny strávil ve zmatku, neúspěšně sháněl tři tisíce rublů, které dlužil Kateřině Ivanovně. Když Grušeňka odjížděla, Dmitrij ji marně hledal, vydal se tedy za otcem, jež Grušence nabízel tři tisíce rublů, pokud by ho navštívila. Karamazův sluha Směrďakov zrovna prodělával záchvat padoucnice. Dmitrij tedy na otcovo okno zaklepal, přesné znamení Grušenky, jež mu vyzradil dříve Směrďakov. Fjodor Karamazov otevřel okno, byl tedy sám, Dmitrij uprchl. Při zdolávání plotu nechtěně poranil Grigorije. Zanedlouho Dmitrij zjistil, kde je Grušeňka a vydal se za ní na flám do Mokrého. Sužovaly ho myšlenky, že zabil Grigorije, a chtěl spáchat sebevraždu, nicméně získal Grušeňčino srdce, a tak sebevražedné myšlenky z mysli zapudil. K ránu do hostince přijíždí prokurátor, Dmitrij je obviněn z vraždy svého otce Fjodora Pavloviče Karamazova a vzat do vazby.

Zhruba po měsíci se Ivan od Směrďakova dozvídá, co se přihodilo onoho osudného večera. Směrďakov tedy záchvat předstíral a zavraždil starého Karamazova a vše přichystal tak, aby byl obviněn právě Dmitrij. Směrďakov za svolení k vraždě Fjodora Pavloviče Karamazova považoval Ivanův odjezd do Moskvy. Již toho večera se Smerďakov oběsí a Ivan z tíhy událostí duševně ochoří.

U soudu vše svědčí proti Dmitrijovi, jeho poslední nadějí je jeho bratr Ivan, který jako jediný zná pravdu. Kvůli jeho duševnímu onemocnění ale jeho výpověď není brána vážně, a tak je Dmitrij Karamazov odsouzen k dvaceti rokům práce na Sibiři.

V epilogu se usmíří Kateřina Ivanovna s Grušeňkou a společně plánují Dmitrijův útěk. Dílo končí pohřbem Ijuši, na kterém má proslov Aljoša, v němž nabádá ostatní chlapce, aby nikdy na Iljušu nezapomněli.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Divadelní a hudební adaptace[editovat | editovat zdroj]

Román se dočkal i dramatizace. V Česku se hrála například v roce 1981 v divadle Na zábradlí - Režie: Evald Schorm, Pavel Háša; hrají: Jana Preissová, Libuše Geprtová, Jiří Bartoška - nebo v Divadle Husa na provázku, pod názvem Bratři Karamazovi: Vzkříšení, v režii Vladimíra Morávka s Jiřím Vyorálkem, Janem Budařem a Ditou Kaplanovou v hlavních rolích. Zatím poslední divadelní verzi uvádí od roku 2012 Divadlo Štěstí v pražské Baráčnické rychtě. Inscenace inspirovaná parafrází Egona Bondyho Bratři Ramazovi vypustila všechny ženské postavy.

Operu Bratři Karamazovi napsal roku 1927 český skladatel Otakar Jeremiáš.

V dubnu roku 2013 uvedlo svou dramatizaci Slovenské národné divadlo, činoherní představení trvá 4,5 hodiny.