Ljuba Hermanová
| Ljuba Hermanová | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Luběnka Herrmannová |
| Narození | 23. dubna 1913 Neratovice |
| Úmrtí | 21. května 1996 (ve věku 83 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Žánry | šanson |
| Povolání | herečka, zpěvačka, šansoniérka, |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1966) |
| Manžel(ka) | Eduard Hrabák (1935–1936) Karel Šmídek (do 1983) Jiří Dvořák Miroslav Lorenc |
| Rodiče | Hugo Jan Herrmann |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích[1] – 21. května 1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.
Rodina, studia
Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka.[1] Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnazium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích [2].
Před druhou světovou válkou
Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (která působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve třicátých letech 20. století již byla velice známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.[3] Již před tím se ale v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla ale dost přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.
Za druhé světové války
Vzhledem k tomu, že byla poloviční židovka (ze strany otce [4]), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat [5].
Po druhé světové válce
Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začíná programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?. V té době také začíná vystupovat i v kabaretu Večerní Brno. V 60. letech vystupovala v divadle Rokoko, např. v revue Šaška a Vostřela Devět klobouků na Prahu. (Blues z refýže).
Po tomto brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve Stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.
Za svůj život byla čtyřikrát vdaná [6].
Citát
| „ | Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál. | “ |
| — Jan Werich [7] | ||
Ocenění
- 1966 titul zasloužilá umělkyně [8]
Dílo
Filmografie (výběr)
Ljuba Hermanová hrála v 31 filmech, v dalších zpívala či vystupovala sama, např.:[9]
- 1932 Peníze nebo život – role: Dívka z akvária, režie: Jindřich Honzl
- 1933 Vražda v Ostrovní ulici – role: Irma, režie: Svatopluk Innemann
- 1957 Poslušně hlásím – role: Dubova prostitutka, režie: Karel Steklý
- 1958 Morálka paní Dulské – role: zpěvačka, režie: Jiří Krejčík
Diskografie
- 1959 Písně Z Leporela „Kdyby Tisíc Klarinetů“ [10]
- 1961 Trilobit se diví – Jiří Suchý a Ljuba Hermanová/Cesta domů – Rudolf Cortés – Supraphon 013092, SP[11]
- 1977 Ljuba Hermanová – Supraphon 1 13 1593 H, LP
- 1976 Tyátr Ljuby Hermanové
- 1968 Portrét Ljuby Hermanové – Supraphon 1 13 0411 H, LP
- 1993 Račte vstoupit – Supraphon
- 2008 Pop Galerie – Supraphon SU 5786-2, EAN 99925578626, CD [12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Index narozených, Lobkovice 09, 1831-1915, snímek 43
- ↑ Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 7–30, ISBN 80-7023-149-1
- ↑ Krátký výstup Ljuby Hermanové v závěru předscény „Mravoučná přísloví“ je zachycen (v improvizačně rozvinuté podobě) v záznamu z divadla z počátku listopadu 1934. In: Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2, třetí oddíl knihy "Osvobozené divadlo neznámé".
- ↑ Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 9, 14, ISBN 80-7023-149-1
- ↑ Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 20, ISBN 80-7023-149-1
- ↑ Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 93
- ↑ Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 79
- ↑ Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 90
- ↑ Filmová databáze FDb.cz: Ljuba Hermanová
- ↑ Písně z leporela Kdyby tisíc klarinetů
- ↑ http://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=disk&sablona=4&detail=1&temaN=trilobit_se_divi&oborI=1
- ↑ http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=202?item=594
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 40, 71, 124, foto 81, 171, 312
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 174, 178
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 226, 298–9, ISBN 978-80-200-1502-0
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 70, 166
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 227
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
- Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová, Brána, Praha, 2003, ISBN 80-7243-176-5, EAN 9788072431762
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986
- Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, ISBN 80-7023-149-1
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 83, ISBN 80-85837-35-8
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 171, ISBN 978-80-7388-552-6
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 151, ISBN 80-85625-19-9
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljuba Hermanová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ljuba Hermanová
- Stručný životopis Ljuby Hermanové
- Ljuba Hermanová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ljuba Hermanová na Kinoboxu
