Lehký kulomet vz. 26

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lehký kulomet vz. 26
Lehký kulomet ZB 26
Lehký kulomet vz. 26
Typ lehký kulomet
Místo původu Československo Československo
Historie služby
Ve službě 1926 — dosud
Války Španělská občanská válka
Druhá světová válka
Čínská občanská válka
Čínsko-japonská válka
Válka v Indočíně
Palestinská válka
Korejská válka
Válka ve Vietnamu
Válka v Afghánistánu
Irácko-íránská válka
Občanská válka v Jugoslávii
další konflikty
Historie výroby
Konstruktér Václav Holek
Navrženo 1924
Výrobce Československá zbrojovka
Výroba 19251941, 1946-50. léta
Počet vyrobených kusů 145 000
Základní údaje
Hmotnost 8,84 kg
Délka 1 165 mm
Délka hlavně 602 mm
Obsluha 1 muž
Ráže 7.92 x 57 mm
Princip střelby odběr prachových plynů
Kadence 600 střel/min
Úsťová rychlost 750 m/s
Maximální dostřel 3 200 m
Zásobování municí zásobník na 20 nebo 30 nábojů

Lehký kulomet vz. 26 je vzduchem chlazený kulomet vyvinutý roku 1924 konstruktérem Václavem Holkem (1886–1954) v dílnách Čsl. zbrojovky, akc.spol. pod označením Praga vz. 24. Ve své době ovlivnil konstrukci kulometů na celém světě. Byl přímým předchůdcem britského kulometu BREN.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Se vznikem Československa v roce 1918 se uprostřed Evropy objevil průmyslový stát, ve kterém se kromě jiných odvětví těžkého průmyslu rozvíjela i zbrojní výroba. Počátkem 20. let byla v Brně založena společnost nesoucí název Československá zbrojovka. Jejím programem byla konstrukce a výroba všech druhů ručních palných zbraní. jedním z jejich raných výtvorů byl lehký kulomet ZB vzor 24 s krabičkovým zásobníkem. Ten dospěl pouze do stádia prototypu. Poté společnost představila lehký kulomet ZB vzor 26, který z projektu kulometu vz. 24 převzal některá technická řešení. ZB vz. 26 se okamžitě po svém uvedení na trh stal velmi úspěšnou zbraní a zůstal nejinspirovanějším zástupcem svého druhu až do současnosti.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

ZB vz. 26 fungoval na principu odběru prachových plynů. Pod hlavní měl dlouhý plynový píst, proti kterému se seřiditelným kanálkem, umístěným přibližně v polovině délky hlavně, odváděly prachové plyny. Tlakem plynů se píst zatlačil dozadu. přitom se odemkl závěr, sestávající z výklopného závorníku a nosiče zásobníku v prodloužení pístu. Píst zároveň tvořil základní prvek uzamykacího a bicího mechanismu. Střelivo se do nábojové komory zasouvalo z krabicového zásobníku, nasazovaného z horní strany zbraně.

Při konstruování se kladl důraz na snadnou rozebíratelnost, nenáročnou údržbu a jednoduché ovládání při střelbě. Hlaveň byla chlazená vzduchem pomocí žeber po celé své délce a u ústí měla děrovaný tlumič plamene. Odolávala až 200 ranám nepřetržité střelby, celkově dokázala vydržet až 15 000 ran. Pokud se roztrhla, dala se snadno a rychle vyměnit. V boji ho dokázal přenášet a ovládat jeden muž. Při střelbě se kulomet opíral o skládací dvounožku, která usnadňovala míření a střelbu.

Čs. vojáci s kulometem vz. 26

Kulomet vz. 30[editovat | editovat zdroj]

Československá armáda kulomet vz. 26 hned zařadila do své výzbroje. Brzy se stal úspěšným vývozním obchodním artiklem. Vyvážel se do řady států (Čína, Španělsko, Jugoslávie, státy Jižní Ameriky a mnoho dalších zemí). Nástupcem se stal mírně vylepšený typ, lehký kulomet ZB vzor 30. Koncepce obou zbraní byla identická, vz. 30 se od svého předchůdce lišil především způsobem výroby a provedením některých součástí vnitřního mechanismu. Stejně jako vz. 26 byl i vz. 30 vývozně úspěšný a mnoho kusů odebraly Irán, Rumunsko nebo Turecko. Na začátku druhé světové války patřily kulomety vz. 26 a vz. 30 k nejrozšířenějším zbraním svého druhu na světě. Celkem bylo v Československu vyrobeno 145 000 kusů.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V září 1938 měla československá armáda k dispozici 34 550 kulometů vz. 26 a vz. 30. Byly nejrozšířenější automatickou zbraní armády, sloužily jak u pěchoty, tak i ve vozidlech a opevnění jako hlavní i pomocné zbraně. Avšak obrany země, pro kterou byly na konci 30. let vyráběny se nedočkaly.

Dobývání Evropy zahájila Třetí říše poklidným obsazením Československa. Kulomety se nadále vyráběly v brněnské zbrojovce, aby mohly uspokojit poptávku po zbraních pro věčně hladový Wehrmacht. Sloužily však po celém světě a staly se dokonce standardní zbraní německé vojenské i civilní policie.

Příslušníci Waffen SS při střelbě s kulometem vz. 30, vyvinutý na základě vz. 26

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • ZB vz. 24: prototyp
  • ZB vz. 26: klasická varianta
  • ZB vz. 27: vzorová varianta kulometu BREN
  • ZB vz. 30: vylepšená varianta
  • ZGB 30: varianta pro export do Velké Británie
  • ZGB 33: varianta prakticky totožná s kulometem BREN, přímo upravená na britskou ráži 0.303 palce.
  • ZB 39: obchodní varianta kulometu BREN, s drobnými úpravami

Další názvy nesly označení podle toho, v jaké armádě sloužily. Například německá armáda je zařadila do výzbroje jako MG-26(t) a MG-30(t). Označení t jako "tschechoslovakische" = "československý", aby se poznalo, že zbraň je vyrobená v Čechách.

Přestože měl kulomet vz. 26 spoustu variant, mnoho zbraní bylo ovlivněno jeho konstrukcí:

  • Kulomet Typ 96: japonská varianta kulometu vz. 26. Byl používán jednotkami pěchoty a bylo možno na něj nasadit bajonet.
  • Kulomet Typ 97: opět japonská varianta kulometu vz. 26. Na rozdíl od Typ 96 nebyl používán u pěchoty, ale u tankových jednotek jako doplňková zbraň.
  • Valmet M62: finský lehký kulomet
  • StG 44: německá útočná puška (předchůdce AK-47)
  • F.A.O.: španělská licenční varianta vyráběná pod označením Fusil Automático Oviedo
    Čínští vojáci, bojující pod vedením generála Čankajška s kulometem vz. 26

Ve službě[editovat | editovat zdroj]

Seznam států používajících kulomety ZB vz. 26 a ZB vz. 30:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]