StG 44

	StG 44
Typ	útočná puška
Místo původu	Třetí říše
Historie služby
Ve službě	1943 – 1945 (Třetí říše), 1946 – 60. léta (Volkspolizei)
Používána	dole
Války	Druhá světová válka
Historie výroby
Navrženo	1942
Výrobce	C. G. Haenel Waffen und Fahrradfabrik
Výroba	říjen 1943 – květen 1945
Počet vyrobených kusů	425 977
Základní údaje
Hmotnost	5,22 kg
Délka	940 mm
Délka hlavně	419 mm
Typ náboje	7.92 x 33 mm, vyvinutý firmou Polte (1935)
Ráže	7,92 mm
Princip střelby	automat/poloautomat
Kadence	500-600 ran/min
Úsťová rychlost	685 m/s
Maximální dostřel	2,4 km
Zásobování municí	schránkový zásobník na 30 nábojů

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44) byla první útočná puška na světě ^[1] ^[zdroj?], zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Někdy byla považována za nástupce úspěšnější MP40, která se používala až do konce války. Konstruktérem byl Hugo Schmeisser^[zdroj?], kterého odvlekla Rudá armáda do SSSR v roce 1945, kde pracoval v Iževské zbrojovce „Motozavod“ až do roku 1952 (v této zbrojovce vznikl AK-47 /Kalašnikov/). ^[2] ^[zdroj?]

Vznik[editovat]

Granátníci operující poblíž města Cáchy, 1944

Filozofie vzniku této zbraně vycházela z poznatku, že střelec z pušky není schopen vést pomocí běžných mechanických mířidel palbu na větší vzdálenost než 400 m, a v drtivé většině případů jsou vojenské pušky používány na vzdálenosti kolem 250-300 m. Výkon do té doby běžných vojenských nábojů, jejichž střely si uchovávaly smrtící účinek na vzdálenosti 2000 metrů i více, se tedy ukázal jako zbytečně velký. Logickým krokem tedy bylo zmenšení výkonu i rozměrů náboje, což umožnilo konstrukci samočinné pušky s mnohem větší palebnou mohutností při zachování dostatečného účinku na požadovanou vzdálenost. Zmenšil se tak zpětný ráz zbraně, a střelec mohl u sebe nést více nábojů. Vznikla tak vlastně nová kategorie pěchotního střeliva: náboj střední balistické výkonnosti, kratší a slabší než běžný puškový, ale mnohem výkonnější než pistolový.

StG-44 na Frontě[editovat]

Většinou byly StG u Waffen-SS. Když přišly na frontu nové pušky, tak si je většinou nechali velitelé čet, družstev a dalších skupin u sebe. Když je nečekaně přepadli Spojenci, tak je velitelé rozdali jako speciální zbraň pro elitní jednotku. Také je používali Hitlerovi strážci bunkru v Berlíně.

Výroba a použití[editovat]

Voják s testovací variantou MP 43/1 - jednalo se o pokus o odstřelovačku, který neuspěl.

StG. 44 se začala používat v roce 1944; do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů v různých variantách. Podle představy OKH (Oberkomando des Heeres, vrchní velitelství branné moci 3. říše) měla ve výzbroji postupně nahradit opakovací pušky Mauser Kar 98k, samopaly MP38/MP40 i pestrou směs starších a kořistních zbraní, jež německé ozbrojené síly používaly. Nikdy jí však nebyl vyroben dostatečný počet, a dokonce ani nebyla v průběhu války utlumována výroba dosavadních typů vojenských ručních zbraní.

Prakticky stejná zbraň, označovaná jako MP 43, byla o rok dříve zavedena pokusně do výzbroje pancéřových granátníků SS.^[zdroj?] Od StG 44 se lišila drobnými technologickými detaily, o něco málo vyšší hmotností a černěným povrchem kovových částí (zatímco StG. 44 měla povrch šedě parkerizovaný).

Po skončení druhé světové války se nezanedbatelný počet kořistních StG. 44 dostal i do výzbroje čs. armády (ještě v roce 1950 jich čs. vojenská správa evidovala více než 20 000 kusů). Používala je rovněž východoněmecká pohraniční stráž. V řadě dalších zemí byly tyto zbraně v poválečných letech zkoušeny a analýza poznatků posloužila k vlastnímu vývoji vojenských pušek.

Varianty[editovat]

MKb-42(W) prototyp útočné pušky z které vychází StG-45 .
MKb-42(H) prototyp útočné pušky z které vychází MP-43, bylo vyrobeno 10 000 ks.
MP-43A / MP-43 první verze asi 100 kusů v roce 1943 byly pokusně nasazeny hlavně u Waffen-SS, poté staženy a vylepšeny nedostatky.
MP-43B / MP-43/1 prototyp odstřelovací pušky který nevyšel.
MP-44 sériová verze vyráběná v roce 1944, oproti MP-43 byla o pár kilo lehčí a měla pár vylepšení.
StG-44 vlastně MP-44 pod jiným označením. Byla vyráběna v letech 1944-45 .
StG-45 vylehčená a modernizovaná verze, kulaté předpažbí, jiná pažba, jiný vnějšek těla zbraně. Vyrobeno asi 50 kusů
StG-45 M upravená verze StG-45, jiná pažba, vyvíjeno na konci války.

Konstrukce[editovat]

Německý infanterista v kamluflážním oděvu "Hejkal"

StG 44 v rukou volkspolizei v NDR kolem roku 1955. Tyto přebytky zůstaly v inventáři této organizace až do začátku 60. let.

Tento pravzor všech moderních útočných pušek pracuje na principu odběru spalných plynů z vývrtu hlavně a jejich působení na plynový píst, uložený nad hlavní a pevně spojený s nosičem závorníku. Závěr je plně uzamčený vykývnutím závorníku ve vertikální rovině. Hlaveň obsahuje 4 pravotočivé drážky. Na zbrani je rovněž zajímavá její značná technologičnost - velký počet součástí byl vyráběn lisováním a svařováním, místo do té doby obvyklých třískově obráběných výkovků. Tato technologie výroby se začala u vojenských zbraní široce používat v 50. a 60. letech, němečtí konstruktéři tedy (jako v mnoha případech) předběhli svou dobu.^[zdroj?]

MP43/StG. 44 má zcela charakteristický vzhled, dřívějším vojenským puškám není podobná. Kromě masivní dřevěné pažby, zasazené do zadní části ocelového pouzdra závěru, je opatřena pažbičkou pistolového typu (shodného tvaru jako u samopalu MP40) a perforovaným předpažbím, lisovaným z plechu. Toto uspořádání je v zásadě aplikováno dodnes u většiny typů vojenských útočných pušek.

Dle bojových zkušeností uživatelů byla určitou slabinou této zbraně náchylnost k samozápalům - po dlouhotrvající střelbě dávkou hrozilo samoodpálení náboje v přehřáté nábojové komoře. Díky nevelkému zpětnému rázu, značné hmotnosti (5,2 kg je na vojenskou pušku poměrně dost) a nízké kadenci je však při střelbě snadno zvládnutelná. MP43/StG.44 položily základ nové kategorii vojenských zbraní jednotlivce: útočným puškám pro náboj střední balistické výkonnosti.