Ladislav Mňačko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Mňačko
Narození 29. leden 1919
Valašské Klobouky
Úmrtí 24. únor 1994 (75 let)
Bratislava
Povolání spisovatel a autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 Valašské Klobouky24. února 1994 Bratislava) byl slovenský spisovatel a všestranný publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Aktivně se účastnil druhé světové války v řadách partyzánů.

Na začátku 50. let patřil jako jeden z oddaných komunistickému režimu k nejprominentnějším novinářům. S postupem času však nejen ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům, za což byl perzekvován.

V roce 1959 s výrazným úspěchem vydal autobiografický román Smrt si říká Engelchen (zfilmováno r. 1960 Ivanem Balaďou a r. 1963 Jánem Kadárem). Známá je též novela Jak chutná moc z roku 1967 – otřesné podobenství, jak hypnotizující moc může mít totalitní režim.

Na počátku 60. let, popsal zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván dokonce s pracemi Alexandra Solženicyna.

Na podzim roku 1967 odešel do emigrace v Izraeli na protest proti postoji Československa v izraelsko-arabské válce, odkud se však po několika měsících vrátil. Druhá emigrace, tentokrát podstatně delší, následovola hned po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, po které se usadil v Rakousku u Eisenstadtu. V exilu se pak věnoval intenzivně psaní. Vznikla zde řada scénářů pro televizi, z nichž devět bylo realizováno, a osm prozaických knih, mj. politické eseje Agresoři a Sedmá noc a satirický román s orwellovským nádechem Soudruh Münchhausen, vydaný v exilovém nakladatelství Index.

Mňačko se v roce 1989 vrátil do Československa. Vystupoval rozhodně proti rozdělení společného státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si za své bydliště zvolil Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Smrť sa volá Engelchen (Smrt si říká Engelchen), 1959 – proslulý román opírající se o autorovy vlastní zkušenosti z války, přeložený do řady světových jazyků; popisuje osud valašské obce Ploštiny, spojený s problematikou partyzánského hnutí na moravsko-slezském pomezí; výborně psychologicky prokreslení hlavní hrdinové – partyzán Voloďa a židovka Marta, která jej miluje a získává pro partyzány zprávy od Němců, ze strachu se jim však poddá
  • Nočný rozhovor, 1966
  • Ako chutí moc (Jak chutná moc), 1967 – fotograf Frank se na pohřbu svého bývalého přítele, v posledních letech života komunistického funkcionáře a morální trosky, zamýšlí nad tím, co je moc a co je jejím důsledkem
  • satirický román Súdruh Münchhausen (Soudruh Prášil), 1972 – groteskní průvodce poválečnými dějinami KSČ, kde vystupují skutečné historické osoby s jen lehce pozměněnými jmény (Husár – Gustáv Husák, Gotles – Klement Gottwald…)

Politické reportáže[editovat | editovat zdroj]

  • Izrael, 1949
  • Proces proti velezradným fabrikantom, veľkostatkárom a zapredancom (Žingor a jeho spoločníci pred Štátnym súdom), 1950
  • Dobrodružstvo vo Vietname (Dobrodružství ve Vietnamu), 1954
  • Vody Oravy, 1955 – popisuje budování socialismu na Slovensku
  • Ďaleko je do Whampoa (Daleko je do Whampoa), 1958
  • U2 sa nevracia (U2 se nevrací), 1960 – komentuje sestřelení amerického výzvědného letounu u Sverdlovska 1. května 1960 a proces s pilotem Powersem
  • Já, Adolf Eichmann, 1961 – reportáž o jeruzalémském procesu s původcem vražd miliónů Židů
  • Kde končia prašné cesty (Kde končí prašné cesty), 1963 – reportáže ze soudobého Slovenska
  • Oneskorené reportáže (Opožděné reportáže), 1963

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Čo nebolo v novinách (Co nebylo v novinách), 1958
  • Agresori (Agresoři), 1968
  • Siedma noc (Sedmá noc), německy 1968 – v tomto eseji navodil atmosféru posledního srpnového týdne roku 1968

Povídky a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Marxová ulica (Marxova ulice), 1957 – soubor povídek ze života prostých lidí, v nichž si do značné míry idealizuje bratrství se SSSR; příběh vždy končí v Marxově ulici, která vždy symbolizuje bezpečí domova
  • Dlhá biela prerušovaná čiara (Dlouhá bílá přerušovaná čára), 1965 – novela, zamyšlení nad uspěchaností života
  • Nočný rozhovor (Noční rozhovor), 1966
  • Jizvy zůstaly, 1966 – protifašistické povídky vybrané z knih Kde končí prašné cesty a Opožděné reportáže
  • Kam nevodí Inturist, německy 1979 – parodická próza, cestovní kancelář SSSR, co se dělo mimo zraky turistů – paradoxy
  • Gigant, 1981 (česky 1994) – parodická próza, „superthriller“ parodující bestsellerovou literaturu
  • Slávnostný prejav – parodická próza, satira na západní životní styl

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Bubeníci toreadoři, 1946
  • Bubny a činely, 1954

Divadelní hra[editovat | editovat zdroj]

  • Mosty na východ, 1953

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]