Jaroslav Nachtmann

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Nachtmann
Jaroslav Nachtmann (před rokem 1945)[1]
Jaroslav Nachtmann (před rokem 1945)[1]
Jiná jménaporučík Šulc, Dr. Kejvan, Jaroslav Nebeský, "Eva", "Míla", "Jarda"
Narození1. listopadu 1915
Kladno - Kročehlavy, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[2]
Úmrtí2. května 1995 (ve věku 79 let)
Regen, NěmeckoNěmecko Německo
BydlištěSpálená 82/4, Praha 1 (za protektorátu Brenntegasse)[3]
Povolánízubní lékař (dentista)[4], dopravní strážník[3]
Politická stranaNSDAP[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Nachtmann (1. listopadu 1915, Kladno – Kročehlavy[2] – 2. května 1995, Regen) patřil za protektorátu k velmi nebezpečným, úspěšným a horlivým konfidentům gestapa.[3] Podílel se na provokacích proti domácímu odboji; udal gestapu stovky Čechů; byl přítomen zatýkání "ilegalistů"; pomáhal při výsleších zadržených a budoval fiktivní odbojové „volavčí sítě“.[3] Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu.[4] Po druhé světové válce byl předán sovětské vojenské rozvědce Směrš[3] a odvezen do Sovětského svazu, kde byl odsouzen a vězněn asi deset let v sibiřských pracovních táborech. V roce 1963 byl vrácen do ČSSR. I zde byl odsouzen a vězněn až do konce roku 1966. Již během věznění spolupracoval s komunistickou státní tajnou bezpečností (StB) a ve spolupráci s ní pokračoval až do svého prozrazení v roce 1968. V roce 1974 se vystěhoval do SRN, kde žil až do svých 79 let.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

První republika a druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Nachtmann pocházel ze smíšeného manželství.[2] Byl údajně původním povoláním dentista. Později se stal prvorepublikovým dopravním [p 1] strážníkem české uniformované policie.[2] Bývalý profesionální boxer.[2] Po 15. březnu 1939 přijal německé státní občanství. Do řad gestapa byl přijat v prosinci 1939 a to nejprve k vrchnímu kriminálnímu tajemníkovi Paulu Elbersovi do pražského referátu II BM (české pravicové hnutí). Zde fungoval jako konfident, agent – provokatér.[2] Byl i členem NSDAP a SS.[4] Má na svědomí stovky životů českých odbojářů. Od listopadu 1942 působil jako vedoucí pracovník protiparašutistického referátu SBF.[p 2] Dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu.[4] Řídil nově vytvořenou agenturní síť, v níž byly jednotlivé izolované odbojové skupiny kontrolovány konfidenty.[4]

Květen 1945[editovat | editovat zdroj]

Během květnového povstání 1945 v Praze sídlil v Hotelu Zlatá husa (na adrese: Václavské náměstí 840/5 – dnes (2016) Hotel Ambassador) štáb odbojové organizace „Brutus“. Skupina, vedená Václavem Bradáčem (předválečný tajemník Antonína Švehly), byla již na konci roku 1944 infiltrována Jaroslavem Nachtmannem (krycí jméno Dr. Kejvan).[3] Ten z odbojové skupiny „Brutus“ brzy učinil nástroj gestapa, pomocí něhož mohlo pronikat do řad domácího odboje. Zároveň si Nachtmann vytvářel členstvím ve skupině „Brutus“ i svoje „alibi“ pro pozdější tvrzení, že spolupracoval s odbojem. Českým policistům se dne 7. května 1945 podařilo Nachtmanna vylákat z Hotelu Zlatá husa, na Můstku jej přemoci a zatknout.[3]

O dva dny později 9. května 1945 objevila hlídka Revolučních gard (RG) v Petschkově paláci asi 300 německých žen a dětí, 19 českých rukojmí a 6 dlouhodobě vězněných Čechů. Správcem budovy byl určen Ladislav Vaněk. K nemilému překvapení českých úřadů předal Ladislav Vaněk nejdůležitější zajaté příslušníky gestapa: Williho Leimera, Williho Abendschöna a konfidenta Jaroslava Nachtmanna sovětské vojenské rozvědce Smerš.[3] A tak se stalo, že Nachtmann byl (zhruba v polovině května 1945) transportován do SSSR.[4]

V Sovětském svazu[editovat | editovat zdroj]

V Sovětském svazu byl ještě téhož roku (v prosinci 1945) odsouzen k patnácti letům nucených prací, které si začal odpykávat na Sibiři v táborech nucených prací "Siblag" a "Ozorlag". I zde fungoval (krycí jméno "Eva") jako donašeč (informátor) ve prospěch vedení obou táborů. Po deseti letech (v říjnu 1955) mu byla udělena amnestie, dostal služební byt a pracoval na poliklinice KGB v sibiřském městě Tajšet.[4] Zhruba po osmi letech (v březnu 1963) byl v SSSR opět zatčen, aby byl předán československé StB, která jej zvláštním letadlem dopravila do Prahy.

V Československé socialistické republice[editovat | editovat zdroj]

V soudním procesu byla Nachtmannovi prokázána nepřímá vina na smrti 200 účastníků odboje a za trestný čin obecného ohrožení (stíhání za vraždu bylo zastaveno) byl odsouzen (1. října 1964) k trestu čtrnácti let vězení. Koncem října 1964 (asi po třech týdnech od vynesení rozsudku) na žádost Nachtmannova obhájce mu bylo do odpykání uloženého trestu započítáno i více než desetileté období strávené v pracovních táborech v SSSR. (Tím se jeho trest v Československu zmenšil na necelé čtyři roky, s datem ukončení v roce 1967, 1968).[4] K profesi konfidenta (tentokráte ve službách StB) se Jaroslav Nachtmann vrátil a vykonával ji už v průběhu věznění ve Valdicích. (Jeho osobní svazek StB byl veden už od 2. listopadu 1962 !).[4] Brány věznice ale opustil již za dva roky (22. listopadu 1966) a zavázal se k další spolupráci s StB (zde vystupoval pod krycími jmény "Míla" nebo "Jarda"). Státní tajná bezpečnost (StB) jej zaměstnala v zubní ambulanci v městečku Votice (v oblasti nazývané také jako Česká Sibiř).[4]

Po roce 1968[editovat | editovat zdroj]

Když byla v létě roku 1968 v tisku odhalena pravá totožnost Jaroslava Nachtmanna, stal se pro práci u StB nevhodným a prakticky neupotřebitelným. Po šesti letech (začátkem května 1974) se vystěhoval do SRN. Zemřel 2. května 1995 ve věku 79 let v německém Regenu.[4]

Nachtmannovy aktivity[editovat | editovat zdroj]

Ukázka aktivit Jaroslava Nachtmanna proti domácímu odboji (řazeno chronologicky)
Období Místo Popis aktivity
za protektorátu Spálená 82/4, Praha 1 (Německy: Brenntegasse) V domě bydlel během protektorátu Jaroslav Nachtmann, který byt získal jako konfiskát po Adolfu Hoffmeisterovi, jenž odsud odešel 23. března 1939 do francouzského exilu. Byt sloužil jako neformální centrála udavačů a konfidentů gestapa a na večírcích zde pořádaných se také scházeli i populární herci, např. Jára Kohout, Věra Ferbasová a Karel Vlach.[3]
Podzim 1939   Spolu s konfidentem gestapa Rudolfem Kotrbatým se již na podzim roku 1939 podílel Jaroslav Nachtmann na rozbití ilegální organizace Družstvo v prvním sledu.
10. listopad 1939 Budečská 1026/14, Praha 2 Odbojář Josef Škalda byl zatčen gestapem 10. listopadu 1939. Na jeho zatčení se podílel Jaroslav Nachtmann.
22. duben 1941 Evropská 696/22, Praha 6[p 3] Jaroslav Nachtmann se (22. dubna 1941) aktivně účastnil[3] zátahu na Josefa Balabána – jednoho z členů zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové. Balabán byl přemožen gestapem zhruba ve 21.30 po krátké přestřelce na křižovatce ulic Evropská a Studentská (za protektorátu Velvarská a Brahmsova).[3]
    Odbojová skupina "Národní obranný svaz" (spojená s osobou kapitána Jana Karlíka) byla infiltrována konfidenty gestapa v čele s Jaroslavem Nachtmannem.[3]
pololetí 1942   Spolu s Karlem Čurdou zradil Jaroslav Nachtmann šifranta – četaře Stanislava Srazila (paravýsadek ANTIMONY) (zatčen dne 16. ledna 1943) a tento byl následně přinucen Němci přistoupit na radiovou protihru "Hermelín" ("Hermelin") s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Londýně.
počínaje 1943 a dále Mikovcova (Mikowec – Strasse) 574/3, Praha 2 Od konce roku 1942 sídlila ve čtvrtém patře domu firma "Albatros".[5] Tato krycí firma byla používána pražským gestapem ke styku s konfidenty. V tomto domě také sídlia kancelář úředníka SBF [p 2] Williho Leimera. Firma "Albatros" byla založena na krycí jméno Jaroslava Nachtmanna – Jaroslav Nebeský. Do této "centrály" docházeli s informacemi a pro další úkoly rovněž zrádci – parašutisté: Viliam Gerik (paravýsadek ZINC) a rotný Karel Čurda (pomocník velitele paravýsadku OUT DISTANCE). Na této adrese se také často vyskytovali i další konfidenti: Jaroslav Žícha, Josef Renner, Josef Musil a Nestor Holejko.[3]
září a listopad 1944 Husova 236/4a, Praha 1 – Staré Město [p 4] V dominikánském klášteře při kostele svatého Jiljí se v září 1944 a v listopadu roku 1944 konaly fingované schůzky konfidentů pražského gestapa.[5] Na jeho pokyn založili fiktivní odbojovou organizaci "Ústředí československého odboje v Praze".[3] [p 5] Kromě Jaroslava Nachtmanna se schůzek účastnili i konfidenti: Nestor Holejko (alias major Rudé armády ing. Kalinin), Antonín Vohradník a Jaroslav Žícha.[3] Setkání se účastnil i zadržený parašutista Vítězslav Lepařík (paravýsadek GLUCINIUM). (Ten na oko přistoupil na spolupráci s gestapem.) Schůzky v dominikánském klášteře byly nahrávány a jejich účastníci byly nepozorovaně fotografováni. Řada odbojářů pak právě těmito nahrávkami a snímky byla nezpochybnitelně usvědčena z odbojové činnosti proti Velkoněmecké říši.[3]
17. říjen 1944 Václavské náměstí 820/41, Praha 1 Parašutista Vítězslav Lepařík (paravýsadek GLUCINIUM) byl vlákán konfidentem gestapa Nestorem Holejkem do pasáže Luxor na Václavském náměstí v Praze, kde byl 17. říjen 1944 zatčen. Zatýkání se osobně účastnil Willi Leimer a Jaroslav Nachtmann.[3]
18. říjen 1944 Štěpánská 704/61, Praha 1 Východočeský odbojář Jaroslav Tannert byl v pasáži Lucerna zatčen 18. října 1944. Na zatčení se podíleli konfidenti gestapa Nestor Holejko a Jaroslav Nachtmann.[3]
podzim 1944 Kříženeckého náměstí 322/5, Praha 5 [p 6] Na podzim roku 1944 se začalo (v Barrandovských filmových ateliérech) připravovat natáčení propagandistického filmu o parašutistech, vyslaných exilovou vládou v Londýně do Protektorátu. Tento projekt podporoval Willi Leimer, ale samotné natáčení nikdy nebylo zahájeno. Podle tvrzení Jaroslava Nachtmanna měl on osobně ztvárnit ve filmu jednu z hlavních rolí.[3]
15. leden 1945 Tylovo náměstí, Praha 2 [p 7] Konfidentskou sítí (řízenou gestapem) byl do Prahy vylákán odbojář Josef Kroužek, který žil v ilegalitě ve východních Čechách. Na jeho zatčení (na Tylově náměstí dne 15. ledna 1945) se podílel i Jaroslav Nachtmann.[3]
jaro 1945 Strahovské nádvoří (Strahower Platz) 132/1, Praha 1 Na jaře roku 1945 odnášel z Petschkova paláce do Strahovského kláštera Jaroslav Nachtmann některé spisy gestapa, aby je zde uschoval ve snaze vytvořit tak nějakou pojistku pro budoucnost.[3]
jaro 1945 Benediktská 677/4, Praha 1 Na jaře 1945 se v domě uskutečnila schůzka Jaroslava Nachtmanna s dalším nebezpečným konfidentem gestapa Nestorem Holejkem a jeho bratrem Alexem Holejkem (spolupracovníkem gestapa v Krakově). Bratři Holejkové uvažovali o útěku do Švýcarska a k témuž přesvědčovali i Jaroslava Nachtmanna.[3] [p 8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dne 15. března 1939 řídil na křižovatce v Praze na Klárově dopravu strážník Jaroslav Nachtmann.[3]
  2. ↑ a b SBF = Sonderreferat Sabotagen, Bahnen, Fallschirmagenten = Zvláštní referát proti sabotážím, sabotážím na železnicích a proti parašutistům.[2]
  3. ↑ V letech 1932 až 1946 se nynější (2016) ulice "Evropská" v Praze - Dejvicích jmenovala Velvarská, německy: Welwarner Strasse.[3]
  4. ↑ V letech 1940 až 1945 se nynější (2016) ulice "Husova" na Praze 1 jmenovala "Dominikánská", německy Dominikanergasse.[3]
  5. ↑ V síti této fiktivní organizace ("Ústředí československého odboje v Praze") - respektive v rukou gestapa - uvízlo několik i mimopražských odbojových skupin - například západočeská ilegální skupina "Prokop Holý".[3]
  6. ↑ Barrandovské filmové ateliéry na Kříženeckého náměstí v Praze 5. Náměstí vzniklo až v roce 1947. Za protektorátu vedla k Barrandovským ateliérům dnešní (2016) ulice "Lumiérů". Ta se v letech 1930 až 1947 ovšem jmenovala "Na Habrové" (německy: Buchenweg).[3]
  7. ↑ V letech 1938 až 1940 se dnešní (2016) Tylovo náměstí v Praze 2 jmenovalo Scheinerovo náměstí (německy: Tyl-Platz)[3]
  8. ↑ Konfident Nestor Holejko v tomto domě (na adrese: Benediktská 677/4, Praha 1) bydlel od roku 1942 až do dubna 1945, kdy zde byl zatčen gestapem. Tento (zřejmě krycí) manévr mu umožnil útěk. Vypátrán byl až v šedesátých letech dvacátého století v USA, ale do Československa nikdy vydán nebyl.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KUBÍN, Milan; JURMAN, Hynek; VOMELA, Pavel. Osud Věry Pilařové [online]. [cit. 2016-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-07. 
  2. ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Preusens gloria, Lvoun, s. 93, 153. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jaroslav Nachtmann). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 18, 85, 109, 132, 237, 241, 249, 250, 278, 279, 303, 311, 339, 362, 397, 489, 526, 565. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l ŠIMŮNEK, Michal. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu (Jaroslav Nachtman) [online]. 2005-08-17 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b NOVOTNÁ, Marie. Zrádci nebo oběti? (Příspěvek k mentalitě českých odbojářů v období protektorátu Čechy a Morava). Praha, 2014 [cit. 2016-05-30]. 141 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta humanitních studií (Katedra Orální historie – soudobé dějiny). Vedoucí práce doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.. s. 82, 83, 84. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Nachtmann&oldid=23189643“