Vítězslav Lepařík

Vítězslav Lepařík (14. srpen 1914, Holice u Olomouce - 28. duben 1945, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Glucinium.

Mládí

Narodil se 14. srpna 1914 v Holici u Olomouce. Otec Josef byl krejčí, matka Růžena, rozená Dosoudilová byla v domácnosti. Měl dva sourozence. Obecnou školu absolvoval v Holicích, měšťanskou v Hodolanech. Byl hudebně a výtvarně nadaný a proto se přihlásil na učitelský ústav v Olomouci. Nebyl však přijat. Proto vystudoval v letech 1931 až 1935 Vyšší hospodářskou školu v Přerově.

Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 u 2. jezdeckého pluku v Olomouci. Absolvoval školu pro důstojníky jezdectva a k 1. říjnu 1937 postupně dosáhl hodnosti četaře. Od 1. září 1937 do 14. srpna studoval Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka jezdectva. Do 20. dubna 1939, kdy byl propuštěn mimo činnou službu sloužil u odloučené roty Hlohovci. 7. července 1939 bez rozloučení odjel od rodičů do Ostravy, kde společně s dalšími dvěma důstojníky překročil hranice do Polska.

V exilu

Přes tábor v Malých Bronovicích se dostal do Paříže, kde 22. srpna 1939 podepsal závazek k Cizinecké legii. V řadách legie byl odeslán do Tunisu, ale již 28. září vstoupil v Agde do vznikající československé zahraniční armády. Ve funkci velitele dělostřelecké baterie byl odeslán na frontu, kde se zúčastnil ústupových bojů před postujícím Wehrmachtem. Vlivem administrativních zmatků nebyla jeho jednotka vyrozuměna o evakuaci. Za dramatických okolností se dostali k přístavu v Bordeaux, kde byli odzbrojeni a po krátké internaci odesláni zpět do Agde. Zde velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti a zde byl také francouzskou policií zatčen za falšování cestovních příkazů. 30. září 1940 byl propuštěn a po krátké službě na československém konzulátě v Marseille se dostal do Casablanky. Krátce sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku a poté se živil jako hudebník v nočních klubech. Díky finančnímu daru se mu podařilo 29. května 1941 s dalšími 38 čs. vojáky odplout na zakoupeném motorovém člunu do Gibraltaru a odtud do Anglie.

V československém zahraničním vojsku v Anglii byl 24. června 1941 zařazen k baterii kanónů proti útočné vozbě. 1 října 1941 byl povýšen na nadporučíka. V květnu 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20. května 1942 do 7. dubna 1944 absolvoval základní výcvikový kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a konspirační výcvik. Dále potom absolvoval výcvik civilního zaměstnání. Již ve funkci velitele skupiny Glucinium absolvoval konspirační cvičení, dále potom spojovací cvičení a dokončovací kurz. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2 května 1944 se přesunul do Itálie.

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Glucinium.

Společně s ostatními byl 3. července 1944 vysazen u obce Purkarec. Skupina se rozdělila. Sám se dostal na Olomoucko, kde se napojil na skupinu odbojářů a dále do partyzánské skupiny. Zde byl prostřednictvím konfidenta Horáka odhalen gestapem, vylákán do Prahy a zatčen. Poté, co byl gestapem získán pro spolupráci začal plnit svěřené úkoly. Prozradil úkryt J. Šandery a J.Žižky ze skupiny Barium (první schůzku se Šanderou ale gestapu neoznámil).

20. ledna 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Na příkaz gestapa byl 28. dubna 1945 zastřelen.

Během svého nasazení byl 28. října 1944 povýšen na kapitána pěchoty.

Po válce

26. října 1946 byl povýšen na štábního kapitána pěchoty in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Olomouci-Hodolanech.

Vyznamenání

• 1942 - Československý válečný kříž 1939
• 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie

Literatura

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  

Externí odkazy

• Kmenový list