Antonín Nerad

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Nerad
Antonín Nerad[1]
Antonín Nerad[1]
Narození19. října 1889
Úmrtí25. dubna 1947 (ve věku 57 let)
Praha
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha - Braník, Zelinářská ulice (Gärtlergasse) [2]
Povoláníštábní rotmistr československé armády,
konfident gestapa,
pomocník popravčího
Znám jakoKučera, Dvořák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Nerad (19. října 1899 – 25. dubna 1947 v Praze) byl původně (do roku 1938[2]) štábním rotmistrem prvorepublikové československé armády. Po okupaci byl pezionován[2], záhy se zapojil do ilegální organizace Obrana národa (ON), ale brzy byl zatčen a obviněn z odbojové činnosti. Pražské gestapo jej propustilo výměnou za to, že se stal jejím agentem (konfidentem) – provokatérem.[3] Kvůli jeho působení v ilegální organizaci Všeobecné národní hnutí[4] (známou více pod označením tzv. "prstýnkáři") se tato organizace stala volavčí sítí.[5] Svou konfidentskou činností zavinil Antonín Nerad smrt stovek obětí.

Příklady zrazených[editovat | editovat zdroj]

  • Na jeho udání byl např. zatčen člen vedení PVVZ František Andršt.[3] [p 1] Za dopadení Františka Andršta obdržel Antonín Nerad (alias Kučera, gestapácké krycí jméno Dvořák) jidášskou sumu 50 000 protektorátních korun.[7]
  • Podle některých pramenů[2] to byl právě Antonín Nerad, kdo prozradil schůzku podplukovníka Josefa Balabána v dejvické lekárně dne 22. dubna 1941 a umožnil tak (po krátké přestřelce) jeho dopadení a zatčení.[2][8]
  • Představitel odbojové organizace Obrana národa plukovník Josef Churavý byl od schůzky (8. května 1941) s "prstýnkářem" Neradem sledován čtyři měsíce, než se mu 9. září 1941 podařilo z hledáčku gestapa zmizet a opět se ponořit do ilegality.[9]
  • Ing. Josef Friedl řídil činnost ilegální odbojové organizace PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu. I on se stal jednou z mnoha obětí Antonína Nerada.[2] Josef Friedl byl zatčen v sobotu 18. října 1941 v nakladatelství Jana Laichtera (Praha XII, U Rajské zahrady 956/4), až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945.[2]

Další role A. Nerada[editovat | editovat zdroj]

Od března 1944[1] působil Antonín Nerad jako jeden ze tří [p 2] českých pomocníků popravčího[11] Aloise Weisse v pankrácké sekyrárně.[3] Zde asistoval při krvavých exekucích.[2]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po konci 2. světové války byl Antonín Nerad zatčen a odsouzen Mimořádným lidovým soudem (MLS) v Praze k trestu smrti.[5] Byl popraven oběšením[1] 25. dubna 1947 v pankrácké věznici v Praze.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Antonín Nerad jako delegát ilegální skupiny "prstýnkáři" jednal v jarních a letních měsících roku 1941 se zástupcem PVVZ Františkem Andrštem. Gestapo se sledováním Andršta posléze dostalo na stopu celého ÚVODu.[6] Neradův podíl na odhalení koordinačního orgánu nekomunistického odboje byl po válce prokázán u Mimořádného lidového soudu (MLS).[4]
  2. ↑ Dalšími pomocníky popravčího kata Aloise Weisse z řad Čechů byli Jan Kříž (později si změnil jméno na německé Johann Kreuz) a Robert Týfa.[1] Zatímco kat Alois Weiss pobíral stálý plat, jeho pomocníci měli placenu asistenci u poprav jako přivýdělek (300 korun za jednu popravu).[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d MAREK, Vladimír. Mistři života a smrti (Jeden z pomocníků v pankrácké sekyrárně - Antonín Nerad) [online]. www.valka.cz, 2015-02-27 [cit. 2016-03-10]. Vyšlo v časopise Fakta a svědectví 1/2012 vydavatelství Naše Vojsko.. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola VII (Mistři pěvci), s. 15, 18, 219, 220. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  3. ↑ a b c d Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka publishers, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Ve spárech bestie, s. 163, 164. 
  5. ↑ a b POBŘÍSLO, Pavel. Prstýnkáři a 7. září 2009 v Kolíně a Lošanech [online]. www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci, 2009-08-10 [cit. 2014-08-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠIŠKA, Miroslav. Dva rozsudky smrti pro plukovníka Churavého. Fotografie převzato ze soukromého archivu PhDr. Miloslava Churavého. Sobotní příloha (Magazín) deníku PRÁVO. 2014-04-19, s. 28–31. 
  7. ↑ VOZKA, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: nakladateství Práce, 1946. 152 s. Kapitola Podíl Dělnické akademie na odboji, s. 81. 
  8. ↑ KETTNER, Petr; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 66. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  9. ↑ VOZKA, Jaroslav. List z podzemního zápisníku - Dvakrát k smrti odsouzen. poválečné periodikum KVĚTEN 46. 1946, čís. 4. Přepis článku k dispozici v elektronické podobě na stránkách Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03.  Archivováno 3. 9. 2014 na Wayback Machine.
  10. ↑ KÝR, Aleš. Pankrácká popraviště z let 1926 – 1989. Historická penologie. 2006, čís. 1, s. 8. 
  11. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 143, 491. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Nerad&oldid=23640658“