Prstýnkáři
Prstýnkáři byl neoficiální název příslušníků odbojové skupiny Všeobecné národní hnutí[1] (někdy též nazývané Národní odboj[2] či Domácí odboj[2]) za protektorátu. Jejich poznávacím znamením byl prstýnek s vyraženou hvězdou.[p 1] Ilegální skupina vznikla z členů Svazu rotmistrů a poddůstojníků poté, co byla nacisty tato organizace rozpuštěna. V čele prstýnkářů stáli rotmistr Antonín Svatoš. [3] a František Rožánek[2].
Ilegální činnost[editovat | editovat zdroj]
Prstýnkáři pomáhali ukrývat osoby hledané gestapem, vydávali letáky, distribuovali ilegální časopisy, organizovali sabotážní akce malého rozsahu. [3] Dále shromažďovali také zbraně a rovněž soustřeďovali finanční prostředky na podporu rodin a příbuzných zatčených nebo jinak perzekvovaných spoluobčanů.[2]
Volavčí síť[editovat | editovat zdroj]
Do jejich sítě byl gestapem nasazen konfident[4] [5], bývalý rotmistr československé armády Antonín Nerad.[2] Udával Němcům konspirativní byty, chystané akce i jména a adresy odbojářů, zapojených do odbojové činnosti. Podle některých pramenů to byl právě Antonín Nerad, kdo prozradil schůzku podplukovníka Josefa Balabána v dejvické lekárně dne 22. dubna 1941 a umožnil tak (po krátké přestřelce) jeho dopadení a zatčení.[3]
Prstýnkáři ve východních Čechách[editovat | editovat zdroj]
Prstýnkáři působili kromě Prahy po celém tehdejším území protektorátu. V kolínské organizaci Domácí odboj to byl např. archeolog MUDr. František Dvořák, přítel Otakara Moravce.[2][p 2]
Poválečný soud[editovat | editovat zdroj]
V roce 1947 byli Antonín Nerad a Antonín Svatoš souzeni jako konfidenti gestapa.[6] (Nerada označil jako konfidenta již v roce 1942 ve svém motáku plk. Josef Churavý.[7]) Antonín Nerad byl odsouzen k trestu smrti a popraven.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Každý nový člen Domácího odboje dostal kovový prsten s vyraženou šipkou a symbolickou desetihaléřovou minci, za což musel zaplatit stanovenou finanční částku. Členové Domácího odboje se také na setkáních vzájemně prokazovali právě oním koupeným prstenem a mincí.[2]
- ↑ Otakar Moravec (25. prosince 1887 - popraven 10. června 1943, Drážďany), někdejší italský legionář z 1. světové války, korektor firmy J. L. Bayer v Kolíně, velitel organizace Domácí odboj ve Východních Čechách. Byl zatčen 2. září 1941 na svém pracovišti ve firmě J. L. Bayer Kolín, když se předtím odtud podařilo vynést a na jiná místa ukrýt, případně v Labi utopit nashromážděné zbraně. Několik měsíců byl vyslýchán a vězněn v Kolíně a v Kutné Hoře, poté byl převezen do Terezína a odtud k dalším výslechům do pankrácké věznice v Praze. Po transportu do Drážďan zůstal v drážďanském vězení v Georg-Bähr-Strasse. Tam byl 14. ledna 1943 odsouzen 1. senátem nacistického Lidového soudního dvora (za předsednictví JUDr. Ziegera) za účast v protinacistickém odboji k trestu smrti. Rozsudek byl v této věznici vykonán gilotinou 10. června 1943 popravčím Reindlem. Dne 5. května 1947 byl Otakar Moravec vyznamenán prezidentem republiky, Dr. Edvard Benešem za zásluhy v boji za národní osvobození z nacistické okupace Československým válečným křížem 1939. Dne 28. října 1997 byl povýšen (ministrem obrany ČR Miloslavem Výborným) do hodnosti plukovníka in memoriam. Pamětní deska na zdi domu čp. 109 v ulici Politických vězňů v Kolíně připomíná tohoto bojovníka za svobodu naší vlasti.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka publishers, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Ve spárech bestie, s. 163, 164.
- ↑ a b c d e f g h i POBŘÍSLO, Pavel. Prstýnkáři a 7. září 2009 v Kolíně a Lošanech [online]. www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci, 2009-08-10 [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 66. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 143, 491.
- ↑ RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..
- ↑ Dnes rozsudek nad prstýnkáři. Rudé právo. 1947-04-25, s. 3. Dostupné online. ISSN 0032-6569. (dostupné online po registraci)
- ↑ Obrana národa v dokumentech. Praha: ÚSTR Dostupné online. Kapitola moták plk. g. št. Churavého, s. 117.