Willi Abendschön

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Willi Abendschön
Willi Abendschön (před rokem 1946)
Willi Abendschön (před rokem 1946)
Narození28. července 1905[1]
Mannheim
Úmrtí21. září 1946[2]
Příčina úmrtípopraven zastřelením[2]
Povolánívysoký kriminální úředník
Zaměstnavatelgestapo
Znám jakokrycí jméno: doktor "Grossmann"
Politická stranaNSDAP
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Willi Abendschön (28. července 1905,[1] Mannheim – 21. září 1946[2]) byl původně číšník na zaoceánské lodi.[1] Pobýval v Praze, kde pracoval jako kriminální úředník.[2] Byl členem NSDAP.[2] Měl německou vojenskou hodnost SS-Sturmscharführer.[2] [p 1] Pro gestapo pracoval již od roku 1933.[2] Později jako kriminální vrchní tajemník v řídícím centru gestapa v Praze působil rovněž i mimopražsky (v Táboře, Klatovech a Plzni).[2] Od podzimu roku 1939 zastával funkci vrchního kriminálního tajemníka III. oddělení pražského gestapa.[1] Zabýval se problematikou odhalování vlastizrady, ověřoval a prověřoval konfidenty gestapa působící v protektorátu, později byl činný v kontrarozvědce, kde se zabýval odhalováním výzvědné činnosti ve prospěch protiněmecky orientovaných (nepřátelských) zemí (USA, Velká Británie, Švýcarsko, Francie, země Středního východu, Egypt a severské státy).[2] Později (v létě 1941) pod krycím označením doktor "Grossmann" vedl referát "Wehrnachrichten" (vojenské zpravodajství). V období od října 1941 do března 1942 pátral po neznámém německém Zrádci X - agentu A-54 Paulu Thümmelovi a jeho spojovacím důstojníkovi - štábním kapitánu Václavu Morávkovi.[2] V červnu roku 1942 (po atentátu na říšského protektora R. Heydricha) byl určen spolu s dalšími excelentními zaměstnanci gestapa Praha k rozkrývání paradesantních výsadků a demaskování "padákových agentů".[2] Později se účastnil (na Pardubicku) pátracích akcí, jejichž cílem byl Alfréd Bartoš - velitel výsadkové skupiny Silver A.[2] Od léta roku 1944 byl zástupcem vedoucího kontrašpionážního referátu IV N ("Nachrichten und Agentenwesen" = zprávy a agenti[2])[1] v krycí firmě "Glawa" (viz níže).[2] Přímo v kanceláři této firmy byl Willi Abendschön v květnu 1945 zadržen povstalci, většinou zaměstnanci Lucernafilmu. České orgány Williho Abendschöna vydaly ještě v květnu 1945 sovětské vojenské rozvědce Smerš. Dne 21. června 1945 byl Willi Abendschön odsouzen sovětským vojenským soudem SMT (Die Sowjetischen Militärtribunale) 4. ukrajinského frontu k trestu smrti zastřelením, který byl vykonán 21. září 1946.

Některé aktivity Williho Abendschöna[editovat | editovat zdroj]

Zatčení plukovníka Josefa Churavého[editovat | editovat zdroj]

Major RNDr. Josef Jedlička byl po zatčení podroben těžkému zostřenému výslechu během kterého uvedl místo a čas schůzky s důležitou osobou v domácím odboji - s "Kaprem" - plukovníkem Josefem Churavým.[7] Plukovník Josef Churavý byl Jedličkův bývalý spolupracovník ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze. V roce 1941 působil jako jeden z vedoucích představitelů odbojové organizace Obrana národa (ON), byl jejím zástupcem v organizaci ÚVOD a rovněž působil jako vedoucí vojenské části PVVZ.[6] Místo majora Josefa Jedličky čekal na plukovníka Josefa Churavého (alias "Kapra") dne 9. října 1941 ve 21 hodin na nábřeží Na Františku[8] komisař Willy Abendschön[1] oblečený do Jedličkových šatů.[9][10] (oba měli zezadu obdobnou postavu).[7] A nebyl sám. Celé nábřeží bylo obklíčeno dvěma kordony české i německé policie[7], v záloze byla připravena i říční policie s motorkami.[7][11] Gestapo mělo od Jedličky "Kaprův" popis a tak nebylo složité přepadnout Churavého zezadu a ihned mu nasadit pouta, aby nemohl použít zbraň.[7]

Palác Lucerna a Miloš Havel[editovat | editovat zdroj]

V budově na adrese Štěpánská 704/61, Praha 1 sídlila filmová společnost Lucernafilm.[12] Na pozici ředitele paláce Lucerna pracoval od října 1942 Augustin Seidl (vlastním jménem Gustav Sedláček).[12] Miloš Havel vypověděl, že jej musel do podniku vzít na nátlak komisaře Williho Abendschöna[12], který Miloše Havla dle jeho slov v roce 1942 vyslýchal kvůli ilegální činnosti.[13] (O jakou činnost se jednalo, však Miloš Havel blíže nespecifikoval.[13]) Po zatčení (22. února 1942) německého Zrádce-X (dvojitého agenta) A-54 - Paula Thümmela byl Gustav Sedláček, který byl Thümmelův blízký přítel a spolupracovník, rovněž zatčen a vyslýchán.[13] Sedláček nebyl uvězněn, přistoupil na spolupráci, získal německé občanství, změnil si jméno na Augustin Seidl a stal se nebezpečným konfidentem gestapa.[12] (Poté, co Seidl obsadil post ředitele paláce Lucerna stal se Willi Abendschön pravidelným hostem Filmového klubu.[12]) Miloš Havel o Seidlově napojení na gestapo tušil a své zaměstnance před ním varoval. Na druhou stranu Havel Siedla do určité míry hájil, neboť jeho prostřednictvím se dostalo pomoci mnoha českým lidem.[13]

Po skončení druhé světové války vypověděl konfident gestapa Otto Štancl, že v noci z 5. května 1945 na 6. května 1945 byl Augustin Seidl otráven a následně ještě zastřelen mnoha ranami z pistolí skupinou mužů. Nejpravděpodobnějšími pachateli jeho usmrcení se jeví vlastní spolupracovníci (rovněž konfidenti gestapa).[12]

Výpověď Miloše Havla před SČFP[editovat | editovat zdroj]

O úloze Augustina Seidla uvedl Miloš Havel ve své výpovědi před Svazem českých filmových pracovníků (SČFP) ze dne 12. října 1945 následující:[13]

Já jsem stále pronásledován Gestapem, zmíněný Sedláček je Gestapem zavřen na půl roku. Jsem také vyšetřován, protože Gestapo našlo na mém voze nízkofrekvenční vedení od krátkovlnné vysílačky. V této době jsem sešedivěl.

Miloš Havel, výpověď, [13]

Jsem opětovně volán na Gestapo a tam se mi vyhrožuje uvalením treuhändera (nuceného správce) na podniky Lucerny, ježto prý tam není zaměstnán žádný Němec. Propuštěného Sedláčka, který zatím změní jméno na Seidl a je Němec, přijímám do svých služeb. Jeho resortem je styk s německými úřady a spolky, abych tím nezatěžoval české lidi. Seidlovým vlivem pomáhám českým lidem, některé dostanu z koncentráku, jako hajného Stehlíka ze Svatobořic, dále dr. Hochmana [p 2] s paní, Vítězslava Nezvala, nebo dr. Scheinera [p 3] dostanu z Terezína s pomocí Antona Zankla [p 4] docílím, že není proveden rozsudek smrti nad synem primáře dr. Manna.

Miloš Havel, výpověď, [13]

Kartotéka V-Personen[editovat | editovat zdroj]

V pátém patře domu (na adrese: Štěpánská 626/63, Praha 1) bylo od dubna roku 1944 sídlo firmy Glawa.[1] Tato firma vystupovala jako velkoobchod uměleckým sklem, které sice nakupovala od skláren v protektorátu a Sudetech, ale ve skutečnosti se jednalo o fiktivní společnost ukrývající kancelář pražského gestapa.[14] V prostorách firmy Glawa byla umístěna ústřední kartotéka (krycí označení "V-Personen", nejspíše zkratka z německého Vertrauenspersonen = důvěrníci) konfidentů z celých Čech. Trvale zde pracovalo sedm úřednic a úředníků gestapa. Firma Glawa byla řádně registrována v obchodním rejstříku[13] na pražském magistrátu a jako její majitel[13] byl uveden ředitel paláce Lucerna Augustin Seidl.[14] Tuto německou zpravodajskou kancelář vedl Wilhelm Schultze a dalším jejím úkolem (krom kartotéky konfidnetů) bylo sledovat okolí prezidenta Emila Háchy.[13] Schultzovým zástupcem byl Willi Abendschön.[14] V květnu roku 1945 byla tato ústřední kartotéka konfidentů převezena do Petchkova paláce a zde byla nejspíše zničena spolu s dalšími písemnostmi gestapa.[14] V květnu 1945 se zde ukryl Willi Abendschön. Přímo v kanceláři byl zadržen povstalci, většinou zaměstnanci Lucernafilmu. (České orgány Williho Abendschöna vydaly ještě v květnu 1945 do SSSR (viz níže)).[12]

Výpověď Miloše Havla před MLS[editovat | editovat zdroj]

Před mimořádným lidovým soudem (MLS) Miloš Havel vypovídal dne 22. ledna 1947:[13] Jedním z bodů obžaloby bylo půjčení nákladního auta Němcům, kteří se chtěli na konci války včas dostat na hranice. Miloš Havel se hájil, že rozkaz k této jízdě přišel od Augustina Seidla a že on (Miloš Havel) dal příkaz k rozebrání automobilu, aby nemohl být zapůjčen. Teprve na nátlak Augustina Seidla a komisaře Williho Abendschöna (Miloš Havel) k jízdě svolil.[13] Havlova slova o rozebrání automobilu, který měl být půjčen Němcům, potvrdil Antonín Bouzek, řidič podniku "Bratří Havlové":

Před odjezdem přijel obviněný Havel a požádal mne, abych nákladní auto rozebral, aby nebyl schopný k jízdě. Vůz jsem skutečně rozebral a krátce před stanovenou hodinou odjezdu jsem zatelefonoval Seidlovi, že nelze odjeti, poněvadž vůz jest značně poškozen a potřebuje nutně opravit, aby mohl býti použit k takové jízdě. Ředitel Seidl se velmi rozčiloval a vyslovil podezření, zda oprava není provedena úmyslně, aby nemusela býti podniknuta jízda jím požadovaná a za hodinu telefonoval do garáží na Barrandov znovu a při tom znovu žádal důrazně, abych vůz opravil a při tom vyhrožoval, že se postará o dozor jistého mistra z cizí továrny, aby oprava byla urychleně provedena.

Antonín Bouzek, výpověď, [13]

Projednáván byl i údajný pronájem jedné z místností Lucerny gestapu, které tam mělo svou tajnou kancelář pod názvem Glawa (viz výše). Miloše Havla z pronájmu místnosti Lucerny k účelům gestapa obvinil Rudolf Chruma, který byl vězněn na Pankráci kvůli kolaboraci. Miloš Havel jakoukoli spojitost s Glawou odmítal, neboť pronajaté místnosti ani nepatřily Lucerně [p 5] a údajně se o její existenci dozvěděl až po válce:[13] Fakt, že vlastníkem místností pronajatých gestapu byla Moravská banka a Miloš Havel s nimi neměl nic společného, potvrdil i její obchodní zmocněnec Bohuslav Polívka. Dle jeho výpovědi si gestapo v roce 1944 zabralo tyto prostory uvolněné po úvěrové pojišťovně a vytvořilo si zde fingovanou úřadovnu.[13]

Teprve za revoluce asi kolem 6. května 1945 jsem zjistil v sousedním domě, který náleží Moravské bance, že jest středisko německého odporu, což mne velmi překvapilo, poněvadž jsem nikdy před tím o nějaké domnělé kanceláři nevěděl.

Miloš Havel, výpověď, [13]

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. května 1945 v Petschkově paláci objevila hlídka Revolučních gard (RG) v budově asi 300 německých žen a dětí, 19 českých rukojmí a 6 dlouhodobě vězněných Čechů. Správcem budovy byl určen Ladislav Vaněk. K nemilému překvapení českých úřadů předal Ladislav Vaněk nejdůležitější zajaté příslušníky gestapa: Williho Leimera, Williho Abendschöna a konfidenta Jaroslava Nachtmanna sovětské vojenské rozvědce Smerš.[15]

Obvinění[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. června 1945 byl Willi Abendschön (na základě Článku 58-4 a Článku 58-11 Trestního zákoníku RSFSR) odsouzen sovětským vojenským soudem SMT (Die Sowjetischen Militärtribunale) 4. ukrajinského frontu k trestu smrti zastřelením.[2] Prezidium Nejvyššího Sovětu SSSR zamítlo dne 4. srpna 1945 jeho žádost o udělení milosti.[2] Willi Abendschön byl vinen na základě tohoto obvinění: "Podpora mezinárodní buržoasie a členství v kontrarevoluční organizaci, vrchní kriminální sekretář v řídící centrále gestapa v Praze."[2]

Poprava[editovat | editovat zdroj]

O rok později (21. září 1946) byl Willi Abendschön popraven spolu s Wernerem Dreesem [p 6] a SS-Hauptscharführerem [p 7] Otto Gallem.[2] [p 8] [p 9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SS-Sturmscharführer = praporčík[3] nebo štábní rotmistr[4]
  2. ↑ Dr. Jan Hochman jeden ze dvou právních zástupců Miloše Havla[13]
  3. ↑ Právník JUDr. Južík Scheiner[13]
  4. ↑ Anton Zankl - vysoký filmový funkcionář - zaměstnanec kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora (ÚŘP), kde měl na starosti všeobecnou propagandu a od roku 1940 vedl filmový referát.[13]
  5. ↑ Palác Lucerna měl adresu Štěpánská 704/61 zatímco firma Glawa sídlila na adrese Štěpánská 626/63.
  6. ↑ Možná se jedná o bývalého gestapáka jménem Werner Dress - šéf kulturního oddělení státní tajné policie – gestapa.[16]
  7. ↑ SS-Hauptscharführer = nadrotmistr[3] nebo starší rotmistr[4]
  8. ↑ Komisař Hans Otto Gall - úředník pražského gestapa, byl ve spojení s odbojem, který varoval před zatýkáním a informoval o akcích gestapa, začátkem roku 1945 byl zatčen a uvězněn v Terezíně, odkud byl po osvobození odvezen do SSSR.[1]
  9. ↑ Pramen [17] tvrdí, že se do západního Německa dostal (kromě Oskara Fleischera) i další válečný zločinec - Willi Abendschön - původně číšník na zaoceánské lodi. Pramen [17] je literárním ztvrárněním skutečných událostí (líčí exodus, kterým začátkem padesátých let dvacátého století prošla Skupina bratří Mašínů) nicméně ohledně osoby Williho Abendschöna je zjevně nepravdivý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. forum valka.cz [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s WEIGELT, Andreas; MÜLLER, Klaus-Dieter; SCHAARSCHMIDT, Thomas, Mike Schmeitzner (Hg.). Todesurteile sowjetischer Militärtribunale gegen Deutsche (1944–1947) (Rozsudky smrti sovětských válečných tribunálů proti Němcům (1944 - 1947)). 1. vyd. [s.l.]: Vandenhoeck & Ruprecht, 2015. 488 s. ISBN 978-3-525-36968-5. (německy) Eine historisch-biographische Studie (Historicko-biografická studie). 
  3. ↑ a b Z Hodnosti SS (a přibližně odpovídající vojenské hodnosti) [online]. [cit. 2017-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. 
  4. ↑ a b NaziGer-Hodnosti-SS (Hlavní SS) Allgemeine SS [online]. forum valka.cz [cit. 2017-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-11. (německy, česky, anglicky) 
  5. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Andre Regenermel, Milena Šeborová). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 238, 239, 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  6. ↑ a b FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e ŠIŠKA, Miroslav. Dva rozsudky smrti pro plukovníka Churavého. Sobotní příloha (Magazín) deníku PRÁVO (sobota - neděle: 19. dubna 2014 - 20. dubna 2014). 2014-04-19, roč. 24, čís. 93, s. 28–31. Veškeré fotografie v článku zveřejněné byly převzaty ze soukromého rodinného archivu PhDr. Miloslava Churavého (* 1926 - † 2014) - mladšího syna generála Josefa Churavého. 
  8. ↑ GRANJA, Karolina. Čtvrtý mušketýr - Josef Churavý (Příběhy 20. století; Ročník 2013; Kategorie 16-18 let) [online]. Post Bellum, o.p.s.; PANT, o.s., 2013-10-30 [cit. 2017-03-18]. Zpracováno na základě osobních rozhovorů autorky s PhDr. Miloslavem Churavým (* 1926 - † 2014) - mladším synem generála Josefa Churavého - konaných v jeho bytě v Nitranské ulici (v Praze 3) na Vinohradech v období srpen 2013 až říjen 2013. Včetně autentické audionahrávky (ve formátu mp3).. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-19. 
  9. ↑ STEHLÍK, Eduard; LÁNÍK, Jaroslav; I. Baka, J. Bílek, J. Bystrický; F. Cséfalvay, M. Čaplovič, T. Jakl; J. Kalina, M. Kopecký, J. Marek; A. Maskalík, I. Procházka, J. Rajlich; P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Kapitola Heslo: Josef Churavý, s. 110, 111. 348 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. Dostupné také na: Záznam v databázi NKČR. ISBN 80-7278-233-9. 
  10. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Josef Jedlička, s. 34, 35, 135 158, 176, 177, 213. 
  11. ↑ VOZKA, Jaroslav. List z podzemního zápisníku - Dvakrát k smrti odsouzen [online]. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, 1946-11-16 [cit. 2017-03-11]. Poválečné periodikum KVĚTEN: ročník II, číslo 46, strana 4, ze dne 16. listopadu 1946, Praha. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20. 
  12. ↑ a b c d e f g PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola rejstřík osob: Willi Abendschön, s. 241, 276, 278, 280. 
  13. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s KOŽELOVÁ, Jana. Česká kinematografie v letech 1938-1948 a Miloš Havel. Brno, 2014 [cit. 2017-11-09]. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 101. Dostupné online.
  14. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola rejstřík osob: Wilhelm Schultze, s. 48, 148, 263, 278. 
  15. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jaroslav Nachtmann). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 18, 85, 109, 132, 237, 241, 249, 250, 278, 279, 303, 311, 339, 362, 397, 489, 526, 565. 
  16. ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Radan Dolejš: Hašler byl Karel Gott své doby [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna.. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Willi_Abendschön&oldid=23825975“