De Grasse (C 610)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Základní údaje Vlajka
Typ: protiletadlový křižník
Třída: De Grasse
Jméno podle: François Joseph Paul de Grasse
Zahájení stavby: listopad 1938
Spuštěna na vodu: 16. srpna 1946
Uvedena do služby: 3. září 1956
Osud: vyřazen 1973
Předchůdce: La Galissonnière
Následovník: Colbert
Takticko-technická data
Výtlak: 9380 t (standardní)
11 545 t (plný)
Délka: 188,3 m
Šířka: 18,6 m
Ponor: 5,5 m
Pohon: 4 kotle, 2 turbíny
Rychlost: 33 uzlů
Posádka: 950
Výzbroj: 16× 127 mm (8×2)
20× 57 mm (10×2)

De Grasse (C 610) byl protiletadlový křižník francouzského námořnictva. Plavidlo rozestavěné roku 1938 jako lehký křižník, bylo dokončeno dlouho po druhé světové válce v podobě protiletadlového křižníku. Po modernizaci, provedené v polovině 60. let, De Grasse sloužil jako vlajková loď při francouzských jaderných testech na atolu Mururoa.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

De Grasse byl první jednotkou plánované tříkusové série vylepšených lehkých křižníků třídy La Galissonnière. Stavba lodi začala v listopadu 1938 v loděnici Arsenal de Lorient v Lorientu. Brzy ji však přerušilo vypuknutí druhé světové války. Stavba zbývajících dvou jednotek, ChateaurenaultGuichen, byla zrušena a jejich jména dostaly dva kořistní, původně italské, lehké křižníky třídy Capitani Romani.

Po skončení války byly práce na křižníku obnoveny. Na vodu byl spuštěn 16. srpna 1946, ale poté byla stavba opět přerušena do roku 1951, kdy bylo rozhodnuto, dokončit De Grasse jako protiletadlový křižník. V červnu 1954 se práce na lodi držely, protože se potopila po opuštění doku s otevřenými kingstony. Do služby křižník konečně vstoupil 3. září 1956.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbrojí lodě bylo 16 dvouúčelových kanónů ráže 127mm, umístěných v osmy dvoudělových věžích. Čtyři věže stály na přídi a čtyři na zádi lodi. Sekundární výzbroj představovalo deset dvoudělových věží s 57mm kanóny. Palbu všech zbraní řídily radary typu DRBC 31. De Grasse přitom byl vybaven pro fungování v roli velitelské lodě. V roce 1962 byly sejmuty čtyři věže s 57mm kanóny.

V roce 1966 byl De Grasse přestavěn, aby mohl sloužit jako vlajová loď svazu, monitorujícího francouzské jaderné zkoušky na atolu Mururoa. Výzbroj lodi byla omezena na 12 kanónů ráže 127mm. Nový radar byl typu DRBV 23. Instalován byl systém ochrany proti radioaktvnímu spadu a rovněž komunikační a spojovací systémy lodě byly rozšířeny. Ze služby byl De Grasse vyřazen v roce 1973.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.