Třída Commandant Rivière

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Commandant Rivière
Commandant Bourdais
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Uruguayské námořnictvo
Typ fregata, avízo
Lodě 9
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Le Normand
Následovník třída D'Estienne d'Orves
Technické údaje
Výtlak 1 250 t (standardní)
2 230 t (plný)
Délka 102,7 m
Šířka 11,8 m
Ponor 4,35 m
Pohon 4 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 26 uzlů
Dosah 7 500 nám. mil při 16,5 uzlu
Posádka 166
Výzbroj 3× 100mm kanón
2× 30mm kanón (2×1)
375mm protiponorkový raketomet Bofors
6× 550mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla
Radar DRBV 22A, DRBV 50, DRBC 32A
Sonar DUBA 3, SQS 17
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Commandant Rivière byla třída fregat francouzského námořnictva určených k protiponorkovým operacím v době války a ke službě v zámoří v době míru. Francouzi je tradičně označují jako avíza. Třída se skládala z celkem 9 jednotek. Vyřazeny byly v 90. letech 20. století. Tři jednotky poté zakoupila Uruguay.[1] Čtyři další fregaty této třídy byly postaveny pro portugalské námořnictvo jako třída João Belo.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Nákres fregaty třídy Commandant Rivière po dokončení

Stavba této třídy byla objednána roku 1955. Ve třech skupinách bylo objednáno celkem devět jednotek. Stavba fregat probíhala od roku 1957, přičemž do služby plavidla vstupovala v letech 19621965.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla vybavena pro ubytování 80členného výsadku, který se na břeh přepravoval pomocí dvou devítimetrových vyloďovacích člunů. Hlavňovou výzbroj tvořily tři 100mm kanóny (délka hlavně 55 ráží) v jednodělových věžích, z nichž jedna se nacházela na přídi a dvě na zádi. Mezi přední dělovou věží a můstkem pak byl umístěn automaticky nabíjený 375mm protiponorkový raketomet Bofors. Protiponorkovou výzbroj dále tvořily dva trojhlavňové 550mm torpédomety. Lehkou výzbroj tvořily dva 30mm kanóny. Během služby byla druhá dělová věž demontována a na jejím místě byly instalovány čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel MM.38 Exocet.

Pohonný systém tvořily čtyři diesely SEMT-Pielstick. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Vyřazená uruguayská fregata Uruguay

Uruguay zakoupila roku 1988 tři fregaty této třídy. Zařadila je do služby jako General Artigas (ex- Victor Schoelcher), Montevideo (ex- Admiral Charner) a Uruguay (ex - Commandant Bourdais).[1] Plavidla si ponechala střely Exocet (dočasně byly demontovány pouze z první jednotky), naopak demontovány byly vrhače klamných cílů Dagaie. Roku 2004 je ve službě nahradily dvě ex-portugalské fregaty třídy João Belo.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Commandant Rivière class frigates ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 221-222.  
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 18.  
  3. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 432.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.