Třída Narval

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Narval
Espadon
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 6
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Aurore
Následovník třída Aréthuse
Technické údaje
Výtlak 1635 t (na hladině)
1910 t (pod hladinou)
Délka 77,63 m
Šířka 7,82 m
Ponor 5,4 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 16 uzlů (na hladině)
18 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 64
Výzbroj 8× 550mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar DUUA 1
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Narval byla třída diesel-elektrických oceánských ponorek francouzského námořnictva z doby studené války. Celkem bylo postaveno šest jednotek. Všechny byly vyřazeny v letech 1982–1992. Ponorka Espadon se dochovala jako muzeum.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o první novou poválečnou třídu francouzských ponorek, jejíž projekt ovlivnily jak americké modernizační programy GUPPY, tak německá ponorka typu XXI, provozovaná po válce francouzským námořnictvem jako Roland Morillot. V letech 1949–1954 bylo objednáno celkem šest jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1957–1960.

Jednotky třídy Narval:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Narval (S631) 1951 11. prosince 1954 1. prosince 1957 vyřazena
Marsouin (S632) 1951 21. května 1955 1. října 1957 vyřazena
Dauphin (S633) 1952 17. září 1955 1. srpna 1958 vyřazena
Requin (S634) 1952 3. prosince 1955 1. srpna 1958 vyřazena
Espadon (S637) 1955 15. září 1958 2. dubna 1960 vyřazena, muzeum
Morse (S638) 1956 10. prosince 1958 2. května 1960 vyřazena

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj ponorek tvořilo osm 550mm torpédometů, z toho šest na přídi a dva na zádi. Torpéd bylo neseno 14 kusů. Sonar byl typu DUUA 1. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider a dva elektromotory. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů na hladině a až 18 uzlů pod hladinou.

V letech 1965–1970 ponorky prošly komplexní modernizací, zaměřenou zejména na jejich pohonný systém, elektroniku a výzbroj. Původní diesely nahradily tři nové dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12 PA4. Záďové torpédomety byly odstraněny, přičemž se celkový počet torpéd zvýšil na 20. Dostaly též nové sonary DSUV 2 a DUUX 2.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Narval class submarine (1954) ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 111.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.