Třída Orion (1931)
| Třída Orion | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodní Francouzi |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Diane |
| Nástupce | třída Minerve |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 558 t (na hladině) 787 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 66,75 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 6,2 m |
| Ponor | 4,4 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 1400 bhp + 1000 shp |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 4000 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 82 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 41 |
| Výzbroj | 1× 75mm kanón 1× 8,8mm kulomet 6× 550mm torpédomet (7 torpéd) 2× 400mm torpédomet (2 torpéda) |
Třída Orion byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1932–1943. Za druhé světové války sloužily v silách Svobodných Francouzů. Obě byly roku 1943 vyřazeny.[2]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu pro rok 1928.[1] Prototyp postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes a její sesterskou ponorku loděnice Ateliers et Chantiers Dubigeon v Nantes. Do služby byly přijaty v letech 1930–1937.[2]
Jednotky třídy Orion:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Orion (Q165) | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1928 | 24. dubna 1931 | červenec 1932 | Od roku 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Vyřazeny 1943. |
| Ondine (Q166) | Ateliers et Chantiers Dubigeon | 1928 | 4. května 1931 | červenec 1932 | Od roku 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Vyřazeny 1943. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Tři 550mm torpédomety byly příďové uvnitř tlakového trupu, dva 550mm torpédomety byly externí otočné a poslední šestý 550mm torpédomet pevný externí na zádi. Celkem bylo neseno sedm torpéda této ráže. Dále nesly dva externí 400mm torpédomety bez možnosti přebití. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 75mm kanón a jeden 8,8mm kulomet. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 1400 bhp a dva elektromotory o výkonu 1000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti deset uzlů na hladině a 82 námořních mil při rychlosti pěti uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Po pádu Francie obě ponorky unikly do Velké Británie. Tam byly později obsazeny a předány silám Svobodných Francouzů. Roku 1943 byly vyřazeny a použity jako zdroj náhradních dílů pro ponorky třídy Minerve.[2]