Třída Duquesne
| Třída Duquesne | |
|---|---|
-_SLV_H91.325-30.jpg) Tourville | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodní Francouzi |
| Typ | těžký křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Suffren |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 10 000 t (standardní) 12 200 t (plný) |
| Délka | 191 m |
| Šířka | 19 m |
| Ponor | 6,32 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí, 9 kotlů 4 lodní šrouby 120 000 hp |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Dosah | 5500 nám. mil při 13 uzlech |
| Posádka | 605 |
| Výzbroj | 8× 203mm kanón (4×2) 8× 75mm kanón (8×1) 12× 13,2mm kulomet (3×4) 6× 550mm torpédomet (1943): 8× 203mm kanón (4×2) 4× 75mm kanón (4×1) 8× 40mm kanón (8×1) 16× 20mm kanón (16×1) |
| Pancíř | 25,4mm boky a věže |
| Letadla | 1× katapult 1× hydroplán |
Třída Duquesne byly první třída těžkých křižníků (jinak též „Washingtonských křižníků“) francouzského námořnictva.[1] Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy, která byla typickým představitelem této kategorie plavidel, tedy lodí o výtlaku 10 000 tun, vyzbrojených osmi 203 mm kanóny a téměř zcela postrádajících pancéřovou ochranu.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1927–1928.[1]
Jednotky třídy Duquesne:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Duquesne | 1924 | 17. prosince 1925 | 6. prosince 1927 | Vyřazen 1950. |
| Tourville | 1925 | 24. srpna 1926 | 1. prosince 1928 | Vyřazen 1950. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Boky a dělové věže křižníků byly chráněny 25,4mm pancířem. Výzbroj tvořilo osm 203mm kanónů ve dvoudělových věžích, osm 75mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů a šest 550mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo devět kotlů a čtyři turbínová soustrojí o výkonu 120 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 5500 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1943 byly oba křižníky modernizovány v USA. Novou výzbroj tvořilo osm 203mm kanónů, čtyři 75mm kanóny, osm 40mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů.[2]
Služba[editovat | editovat zdroj]
-_SLV_H91.325-33.jpg)
Po francouzské kapitulaci kotvily obě jednotky v Alexandrii. V červenci 1940 Britové zahájily operaci Catapult, v rámci které chtěli neutralizovat francouzské loďstvo a zabránit jeho využití Německem. Hrozilo, že na francouzské lodě v přístavu zaútočí podobně jako v Mers-el-Kébiru. Problém se podařilo vyřešit vyjednáváním za cenu odzbrojení a internace francouzských lodí (měly zde odzbrojené kotvit až do konce války).
Po zániku Vichistické Francie se Duquesne a Tourville dne 30. května 1943 vrátily na stranu spojenců, byly modernizovány v USA a do konce války sloužily v silách Svobodných Francouzů.[2]
Po válce byly oba křižníky do roku 1950 využívány jako cvičné lodě. Po vyřazení byly využívány jako pomocná stacionární plavidla. Duquesne byl sešrotován v roce 1955 a Tourville v roce 1962.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku French cruiser Duquesne na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d DUQUESNE heavy cruisers (1927-1928) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 103.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 78.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Duquesne na Wikimedia Commons
