Třída La Galissonnière

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída La Galissonnière
La Galissonnière
Obecné informace
Uživatelé francouzské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě La Galissonnière
Jean de Vienne
Montcalm
Marseillaise
Gloire
Georges Leygues
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 3 potopeny, 3 vyřazeny
Předchůdce Émile Bertin
Následovník De Grasse
Technické údaje
Výtlak 7600 tn (standardní)
9120 tn (plný)
Délka 179,5 m
Šířka 17,48 m
Ponor
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
81 000 hp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 32 uzlů
Dosah
Posádka 540
Výzbroj 9× 152 mm (3×3)
8× 90 mm (4×2)
8× 37 mm (4×2)
12× 13,2 mm
4× 550mm torpédomet (2×2)
Pancíř boky 102 mm
paluba 51 mm
věže 102 mm
Letadla 1 katapult
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída La Galissonnière byla třída lehkých křižníků francouzského námořnictva. Podobně jako předcházející křižník Émile Bertin měly hlavní výzbroj devíti 152mm kanónů soustředěnu ve třech třídělových věžích. Na rozdíl od předchozích francouzských lehkých křižníků měly lodě třídy La Galissonnière poměrně silnou pancéřovou ochranu.

Všechny tři křižníky zůstaly po porážce Francie podřízeny vládě Vichystické Francie. La Galissonnière, Jean de VienneMarseillaise kotvily v Toulonu, kde je 27. listopadu 1942 potopily jejich posádky, aby nepadly do německých rukou. Naopak Montcalm, GloireGeorges Leygues byly v září 1940 odeslány do Dakaru, kde se po obsazení Vichystické Francie Německem a vylodění spojenců v Severní Africe (Operace Torch) připojily na stranu spojenců. Lodě byly modernizovány v USA a zbytek války bojovaly v silách Svobodných Francouzů.

Montcalm (C 601), Gloire (C 602) a Georges Leygues (C 603) čekala ještě dlouhá poválečná služba. Gloire byl sešrotován v roce 1958, Georges Leygues v roce 1959, zatímco Montcalm byl v roce 1961 vyřazen a až do svého sešrotování v roce 1970 používán jako ubytovací plavidlo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu La Galissonnière class cruisers ve Wikimedia Commons