Třída Bretagne
| Třída Bretagne | |
|---|---|
 Provence | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Francouzské námořnictvo |
| Typ | bitevní loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | 2 potopeny 1 vyřazena |
| Předchůdce | třída Courbet |
| Nástupce | třída Normandie |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 22 189 t (standardní) 26 600 t (plný) |
| Délka | 166 m |
| Šířka | 27 m |
| Ponor | 9,8 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 24 kotlů (Provence 18) 4 lodní šrouby 29 000 koní |
| Rychlost | 21 uzlů (39 km/h) |
| Posádka | 1193 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | (po dokončení): 10× 340 mm (5×2) 22× 138,6 mm 7× 47 mm 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | boky: 160–250 mm paluba: 40 mm čela věží: 250–400 mm |
Třída Bretagne byla třída francouzských bitevních lodí a druhá generace francouzských dreadnoughtů, která konstrukčně navazovala na předchozí třídu Courbet, tentokrát však s děly ráže 340 mm. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1915–1945. Nasazeny byly za obou světových válek. Ve druhé světové válce byly dvě potopeny. Čtvrtá jednotka této třídy, kterou objednalo Řecko, nebyla dokončena.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Bretagne postavila loděnice Arsenal de Brest v Brestu, Provence loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu a Lorraine loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v St. Nazaire. Do služby byly přijaty v letech 1915–1916.[2]
V 1914 byla objednána čtvrtá jednotka této třídy pro Řecké námořnictvo. Kýl plavidla byl založen v červnu 1914, ale po vypuknutí první světové války byla stavba zastavena a později zrušena. Vzniklý spor trval do roku 1925.[1]
Jednotky třídy Bretagne:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Bretagne | Arsenal de Brest | 1912 | 21. dubna 1913 | září 1915 | Dne 3. července 1940 potopena při britském útoku na Mers-el-Kébir. |
| Provence | Arsenal de Lorient | 1912 | 20. dubna 1913 | červen 1915 | Dne 27. listopadu 1942 potopena v Toulonu vlastní posádkou, aby nepadla do německých rukou. |
| Lorraine | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1912 | 30. září 1913 | červenec 1916 | Vyřazena 1953. |
| Vasilefs Konstantinos | Ateliers et Chantiers de la Loire | 12. června 1914 | – | – | Stavba zrušena v srpnu 1914.[1] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj tvořilo 10 kusů 340mm kanónů v pěti dělových věžích, z nichž po dvou bylo na přídi a zádi lodi, pátá věž byla umístěna v ose lodi v jejím středu. Kanóny měly elevaci pouhých 12° a tedy velice malý dostřel. Tento nedostatek byl napravován při modernizacích. Sekundární výzbroj představovalo 22 kusů 138,6mm kanónů, umístěných po jednom v kasematách. Lehkou výzbroj tvořilo sedm 47mm kanónů, lodě měly také čtyři pevné podhladinové torpédomety.
Služba[editovat | editovat zdroj]
V meziválečné době byly všechny jednotky několikrát modernizovány. Bretagne byla potopena 3. července 1940 při britském útoku na Mers-el-Kébir. Po pádu Vichistické Francie potopila Provence vlastní osádka 27. listopadu 1942 v Toulonu, aby nepadla do německých rukou. Lorraine kotvila v době pádu Francie v roce 1940 v Alexandrii. Po vystoupení Francie z války zde byla odzbrojena a internována. Zpět ke spojencům se připojila až v roce 1943, kdy byla reaktivována a svou střelbou podporovala spojenecké výsadkové operace (například Operaci Dragoon – vylodění v jižní Francii v srpnu 1944). Lorraine byla vyřazena v roce 1953.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c VASILEFS KONSTANTINOS battleship [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRETAGNE battleships (1915-1916) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Bretagne na Wikimedia Commons
