Třída Vauquelin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Vauquelin
Kersaint
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ torpedoborec
Lodě 6
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud 6 ztraceno
Předchůdce třída Aigle
Následovník třída Le Fantasque
Technické údaje
Výtlak 2441 t (standardní)
2950 t (plný)
Délka 129,3 m
Šířka 11,83 m
Ponor
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
2 šrouby
64 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 37 uzlů
Dosah
Posádka 230
Výzbroj 5× 138,6 mm (5×1)
4× 37 mm (2×2)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2)
2 skluzavky hlubinných pum
50 min
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar {{{radar}}}
Sonar {{{sonar}}}
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Vauquelin byla třídou „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Všechny byly za války ztraceny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Šest jednotek této třídy bylo dokončeno v letech 19331934.

Jednotky třídy Vauquelin:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Osud
Vauquelin 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Kersaint 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Cassard 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Tartu 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Maillé Brézé Dne 30. dubna 1940 ho zničil výbuch vlastního torpéda.
Chevalier Paul 1940–1941 podřízen vládě ve Vichy. Dne 16. dubna 1941 potopen britskými letadly.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Mohly nést až 50 min. Pohonný systém tvořily dvě turbínová soustrojí a čtyři kotle. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vauquelin class destroyers ve Wikimedia Commons

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)