Třída La Melpomène

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída La Melpomène
Obecné informace
UživateléVlajka Francie Francouzské námořnictvo
Svobodná Francie
Kriegsmarine
Nizozemské královské námořnictvo
Regia Marina
Typtorpédovka
Lodě12
Osud7 ztraceno
5 vyřazeno
Předchůdcetřída Mistral
Nástupcetřída Le Fier
Technické údaje
Výtlak680 t (standardní)
895 t (plný)[1]
Délka76 m (mezi svislicemi)
80,7 m (max.)
Šířka7,96 m
Ponor3,07 m
Pohon2 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
22 000 shp
Rychlost34,5 uzlu
Dosah1000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka108
Výzbroj2× 100mm kanón (2×1)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
2× 550mm torpédomet (1×2)
1× vlečné torpédo Ginocchio
1 spouštěč hlubinných pum

Třída La Melpomène byla třída torpédovek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1936.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Objednávka torpédovek byla reakcí na to, že odzbrojovací Londýnská námořní konference z roku 1930 neomezovala stavbu pobřežních válečných lodí s výtlakem do 600 tun. Třída byla primárně určena pro službu ve Středomoří. Původně to měla být eskortní plavidla vyzbrojená třemi 76mm kanóny a čtyřmi 400mm torpédomety, ale jejich finální výzbroj byla odlišná. Ve službě plavidla trpěla přetížením a s tím související špatnou stabilitou. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy.[1] Do stavby se zapojilo šest francouzských loděnic. Tři torpédovky postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes, po dvou jednotkách postavily loděnice Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime v Le Trait, Ateliers et Chantiers de France v Dunkerque a Ateliers et Chantiers Augustin-Normand v Le Havre. Poslední plavidlo postavila loděnice Chantiers Maritimes du Sud Ouest v Bordeaux. Do služby byla plavidla přijata v letech 1936–1938.[2]

Jednotky třídy La Melpomène:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
La Melpomène Ateliers et Chantiers de Bretagne 1933 24. ledna 1935 listopad 1936 V červenci 1940 zajata Brity. Postupně předána Nizozemsku, Svobodným Francouzům, Velké Británii a zpět Francouzům. Od září 1943 v rezervě. Prodána do šrotu 1950.
La Pomone Ateliers et Chantiers de la Loire 1933 25. ledna 1935 prosinec 1936 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR42. Od května 1943 německý TA10. Dne 23. září 1943 poblíž Rhodu vážně poškozen britským torpédoborcem HMS Eclipse a 27. září 1943 potopen vlastní posádkou.
La Flore Ateliers et Chantiers de Bretagne 1934 5. března 1935 listopad 1936 V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950.
L`Iphigénie Ateliers et Chantiers de la Loire 1933 18. dubna 1935 listopad 1936 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR43. Od května 1943 německý TA11. Dne 10. září 1943 v Piombinu potopen italskými tanky.
La Bayonnaise Chantiers Maritimes du Sud Ouest 1934 28. ledna 1936 duben 1938 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta Italy a opravena jako FR44, později zajata Němci a přejmenována na TA13. Dne 25. srpna 1944 potopena vlastní posádkou.
Bombarde Ateliers et Chantiers de la Loire 1935 23. března 1936 srpen 1937 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR41. Od května 1943 německý TA09. Dne 23. srpna 1944 v Toulonu potopen americkým letectvem.
L`Incomprise Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime 1934 14. dubna 1936 březen 1938 V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950.
La Poursuivante Ateliers et Chantiers de France 1934 4. srpna 1936 listopad 1937 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou.
La Cordelière Ateliers et Chantiers Augustin-Normand 1934 9. září 1936 prosinec 1937 V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950.
Baliste Ateliers et Chantiers de France 1934 17. března 1937 květen 1938 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou.
Branlebas Ateliers et Chantiers Augustin-Normand 1934 12. dubna 1937 březen 1938 V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Dne 14. prosince 1940 ztroskotala.
Bouclier Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime 1934 9. srpna 1937 srpen 1938 V červenci 1940 zajata Brity, předána Nizozemcům, zařazena 31. srpna 1940. V lednu 1941 vyřazena a předána Svobodným Francouzům. Od roku 1944 v rezervě. Prodána do šrotu 1950.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj představovaly dva 100mm kanóny ve dvou dělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi). Doplňovaly je čtyři 13,2mm kulomety a jeden dvojitý 550mm torpédomet. Dále nesly jeden spouštěč hlubinných pum a jedno vlečné protiponorkové torpédo Ginocchio. Pohonný systém tvořily dva kotle Indret a dvě turbínová soustrojí Rateau-Bretagne (nebo Parsons) o výkonu 22 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34,5 uzlu. Dosah byl 1000 námořních mil při 20 uzlech a 650 námořních mil při 25 uzlech.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Po porážce Francie zůstalo šest torpédovek v britských přístavech, kde byly v červnu 1940 zajaty Brity. V dalším průběhu války byly využívány v pomocných úlohách, zejména ve výcviku. Ke konci války už byly v rezervě. Na počátku 50. let byly sešrotovány.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 271. (anglicky) 
  2. a b LA MELPOMÈNE torpedo boats (1936 - 1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b La Melpomene-class torpedo boat [online]. Netherlandsnavy.nl [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.